Zákon chtěl podpořit větrníky. Místo toho může projekty zkomplikovat

Záměr byl jasný: podpořit výstavbu větrných parků a motivovat obce k aktivní spolupráci s investory. Jenže výsledek je přinejmenším rozpačitý a v konečném důsledku spíše demotivující. Důvod?

V loňské novele zákona o podporovaných zdrojích energie se objevila i pasáž, podle níž mají firmy, které vystaví větrné elektrárny, odvádět do obecní pokladny 50 korun z každé vyrobené megawatthodiny (MWh). Problém je v tom, že mnozí investoři ještě před schválením zákona uzavřeli s obcemi smlouvu o spolupráci, v níž se dobrovolně zavázali platit radnicím domluvený poplatek. Tyto smlouvy jsou často nevypověditelné.

Podle právníka Pavla Doucha z kanceláře Doucha Šikola advokáti, která se problematice obnovitelných zdrojů věnuje dlouhodobě, přitom dobrovolný poplatek přibližně odpovídá tomu zákonnému. To znamená, že by provozovatelé větrných parků zaplatili téměř dvojnásobek domluvené částky, což může výrazným způsobem zasáhnout do ekonomiky naplánovaného projektu.

Zákon sice umožňuje, aby se vedení obcí poplatku 50 korun z každé MWh vzdalo, ale není to automatické. „V současné době se o tom mezi radnicemi a investory vedou diskuse,“ řekl Doucha. Dodal, že zákonný finanční odvod může být problémem i do budoucna. Z „motivačního“ poplatku se může stát „demotivační“. Jak je to možné?

„Může to demotivovat starostu a zastupitele, aby riskovali své politické postavení ve své obci, pokud by aktivně spolupracovali s investory, když příspěvek do obecní pokladny mají ze zákona jistý, i když budou při povolovacím procesu házet projektu klacky pod nohy,“ poznamenal Pavel Doucha. Dodal, že i bez zákona se vztahy mezi investory a radnicemi v posledních dvou letech výrazně posunuly, existují různé modely spolupráce, které obcím zaručují různé bonusy, pokud v jejich blízkosti vyroste větrný park.

Slaný dostane peníze i proud

„Tržní praxe se vyvíjí velmi pozitivně,“ konstatoval právník Doucha. Příkladem může být dohoda mezi městem Slaný a společností PuretechEnergy, jejímž majoritním vlastníkem je společnost Decci – byť v tomto případě nejde o větrné elektrárny, ale o solární park na ploše asi 60 hektarů a s roční produkcí zhruba 48,4 megawatthodin.

Firma každý rok zaplatí městu 750 tisíc korun, Slaný současně získá ročně až jeden tisíc MWh elektřiny, což představuje asi pětinu spotřeby městských budov. Investor rovněž vybuduje stezku se zelení. Proti obří solární elektrárně, jejíž stavba vyjde asi na miliardu korun, sice vznikla petice, kterou podepsalo na 700 lidí, i tak se radnice rozhodla s investorem spolupracovat. Bylo to pro ni totiž v dané fázi rozpracovaného projektu výhodnější – právě díky získaným bonusům.

• Související: Jedna nenápadná věta v zákoně může zastavit výstavbu nových větrníků

Opozice proti větrným parkům obvykle existuje i v těch obcích, kde se nakonec v referendu vyjádřila většina obyvatel pro výstavbu obřích vrtulí. A starostové od této skupiny často čelí silnému tlaku včetně výhrůžek trestního oznámení, pokud budou dál spolupracovat s investorem – i když je k tomu referendum zavázalo.

„Častokrát to nebývají starousedlíci, ale lidé, kteří tam jezdí na chalupu a mají pocit, že mají právo na zachování místa ve stejném stavu,“ uvedl Pavel Doucha. Odpůrci mnohdy argumentují dávno vyvrácenými mýty o větrných turbínách včetně nadměrného hluku z roztočených lopatek.

„V současnosti musí všechny větrníky v Česku splňovat přísné hlukové limity, které jsou striktnější než v zahraničí,“ uvedl Svaz moderní energetiky, který nedávno představil souhrnný přehled faktů, zkušeností i mýtů o obnovitelných zdrojích energie v Česku. Ten by měl sloužit rovněž veřejným činitelům, ale i místním obyvatelům v oblastech, kde se plánují projekty obnovitelných zdrojů včetně větrných parků.

Referenda skončila remízou

Velký problém nastává, pokud výsledek referenda ukládá obci ukončit spolupráci s investorem, s nímž má už uzavřenou smlouvu o spolupráci. Zákon neřeší, zda je více závazný výsledek referenda, nebo smlouva. Pokud obec nerespektuje výsledek referenda, dostane se do sporu s odpůrci. Pokud ukončí spolupráci s investorem, hrozí jí žaloba na náhradu škody z jeho strany.

Právník Pavel Doucha uvedl, že zatím neví o případu, kdy by spory o větrný park skončily u soudu – ať by ho vyvolali odpůrci stavby, nebo naopak investoři. Zákon o obecním referendu totiž umožňuje, aby se lidové hlasování opakovalo nejdříve po dvou letech. Je tedy možné, aby se kdykoliv při přípravě projektu konalo místní referendum znovu, je-li splněna dvouletá lhůta.

• Související: Při volbách se rozhodovalo i o větrných elektrárnách. Referenda dopadla půl na půl

„Takže riziko, že většina obyvatel, která byla původně pro větrné turbíny, budou po čase proti, stále existuje,“ upozornil Doucha. Je to ale i velká nejistota pro investory, protože projekty větrných parků se chystají roky a jen přípravné práce včetně různých posudků a studií vyjdou až na miliony korun – které pak firma může požadovat po obci, pokud se původní souhlas změní na nesouhlas.

Poslední velká vlna místních referend o větrných parcích se konala na podzim spolu se sněmovními volbami. A výsledek byl naprosto vyrovnaný: v osmi případech vyslovili obyvatelé souhlas, v osmi naopak záměr odmítli. Například na Vysočině se uskutečnilo šest lidových hlasování, a i tady to skončilo remízou 3:3. V Nových Dvorech, Černovicích a v Polné byli lidé proti, v Menharticích, Věžničce a Stonařově obyvatelé s výstavbou větrných parků souhlasili.

Zatím poslední referendum se konalo na konci února v Hynčině na Šumpersku. Až pět větrníků tam hodlala vztyčit společnost TCN energie, přičemž obec měla mít ve společném podniku podíl a z provozu elektráren by získala nejméně 18 milionů korun ročně. I tak se většina obyvatel postavila proti tomuto záměru.

Ilustrační foto: Pavel Baroch