Ekologičtí pěstitelé doplácejí na postřiky sousedů. Šéf SONNENTORu kritizuje stav českého zemědělství

Když společnost SONNENTOR v roce 1992 začínala v Česku spolupracovat s ekologickými pěstiteli, byli podle jejího dnešního jednatele Josefa Dvořáčka lidé hospodařící bez běžných syntetických pesticidů často považováni za podivíny. O více než tři desetiletí později se situace výrazně změnila. Ekologické zemědělství získalo společenské uznání a stále více zákazníků zajímá nejen kvalita výrobku, ale také jeho původ. To ovšem neznamená, že by bylo jednoduché přesvědčit zemědělce k přechodu na ekologickou produkci.

„Zemědělec potřebuje především jistotu, že svou produkci dokáže dlouhodobě prodat za férovou cenu. Nestačí mu říct, že dělá něco dobrého pro přírodu. Musí z toho také uživit rodinu a svůj statek,“ vysvětluje Dvořáček.

Přečtěte si: Břidličná odmítla větrníky. Místní fabrika přitom bojuje o přežití a levnou energii 

Právě ekonomická životaschopnost je podle něj zásadní podmínkou rozvoje ekologického zemědělství. Jeho provozovatelé čelí často nižším výnosům, vyšší potřebě ruční práce i složitější ochraně úrody. Výsledný produkt přitom soutěží na trhu s konvenčními výrobky, jejichž cena podle Dvořáčka nezohledňuje všechny dopady na životní prostředí.

„Nenechme se klamat nízkými cenami chemicky pěstovaných potravin. Co ušetříme u pokladny, často draze zaplatíme jinde. Znečištěnou vodou, degradovanou půdou, úbytkem života v krajině i z našich daní na nápravu škod. Klimatická změna tento účet ještě zvyšuje,” upozorňuje Dvřáček.

Považuje za absurdní, že ekologičtí zemědělci, kteří půdu chrání, musí cenově soutěžit s těmi, kteří část skutečných nákladů svého hospodaření přenášejí na celou společnost.

“Chemicky pěstované potraviny nejsou tak levné, jak se tváří. Jen jejich skutečnou cenu neplatíme u pokladny. Platíme ji všichni. A velkou část účtu necháváme našim dětem a vnukům.“

Postřiky z okolních polí mohou zmařit práci biopěstitelů

Jedním z problémů, se kterými se SONNENTOR při spolupráci s českými zemědělci potýká, jsou podle Dvořáčka pesticidy zanášené větrem z okolních konvenčně obhospodařovaných pozemků.

Popsal případy, kdy pěstitelé dodržovali pravidla ekologického zemědělství, přesto se jejich rostliny dostaly do kontaktu s postřiky ze sousedních polí. Zvláště problematické jsou podle něj některé vinice na jižní Moravě.

„Oni sice hospodařili ekologicky, dodržovali odstupy od sousedních polí, ale třeba půl kilometru od nich byl vysoký porost vinné révy. Vinař ho stříkal za větru a postřiky se dostaly až na naše byliny,“ popisuje.

Podle jeho odhadu museli v posledních třech letech přibližně dva pěstitelé ukončit spolupráci, respektive dospěli k závěru, že jejich pozemky jsou pro ekologické pěstování určené SONNENTORu příliš rizikové.

• Josef Dvořáček je jednatelem, ředitelem a spolumajitelem české společnosti SONNENTOR, která se v jihomoravských Čejkovicích zabývá zpracováním a výrobou biočajů, bylin a koření. Ve vedení firmy působí od roku 2009. Dlouhodobě prosazuje ekologické zemědělství, udržitelné podnikání a férovou spolupráci s pěstiteli. Pod jeho vedením SONNENTOR rozvíjí také projekty zaměřené na energetickou soběstačnost, využívání obnovitelných zdrojů a snižování ekologické stopy výroby.

Přestože právní předpisy stanovují pravidla pro aplikaci přípravků na ochranu rostlin, jejich dodržování a případné vymáhání bývá podle Dvořáčka složité. Zemědělci navíc často nechtějí vstupovat do sporů se sousedy, se kterými žijí ve stejné obci a mnohdy je pojí i rodinné vztahy.

Společnost se proto snaží vybírat pěstitele také podle umístění jejich pozemků. Výhodu mají například farmy v podhorských oblastech, jejichž pole sousedí s lesy nebo jinými neintenzivně využívanými plochami.

Dvořáček přitom upozorňuje, že problémy ekologického zemědělství nekončí na poli. Společnost musí věnovat mimořádnou pozornost také skladování sušených bylin, které svou vůní přitahují škůdce. Protože nemůže využívat běžné chemické postupy, spoléhá mimo jiné na biologickou ochranu, feromonové lapače nebo ošetření napadených surovin nízkými teplotami.

Klimatická změna už omezuje dostupnost některých bylin

Další výraznou komplikací je proměna počasí. Podle Dvořáčka zemědělci nepotřebují o klimatické změně pouze číst odborné studie, protože její dopady sami každoročně zažívají.

Největší problém přitom nevidí jen v rostoucích teplotách, ale především v nepředvídatelnosti počasí. Dlouhé období sucha může vystřídat přívalový déšť a předčasný příchod jara následně pozdní mrazy.

Konkrétní příklad představuje měsíček lékařský, který SONNENTOR využívá při výrobě svých čajů.

„Teď jsme měli setkání s pěstiteli, kde už se u některých plodin řešilo, že se budou muset pěstovat na textilii nebo s částečnou závlahou,“ uvádí Dvořáček.

U měsíčku podle něj začíná být sucho natolik vážným problémem, že některé rostliny na polích zasychají. Firma proto zvažuje, zda bude v budoucnu schopná nabízet všechny dosavadní produkty.

Pokud by byl výkup měsíčku příliš nízký, mohla by například upřednostnit jeho použití do vícesložkových čajových směsí a omezit prodej jednodruhové sušené byliny.

Podobná situace nutí pěstitele přemýšlet o zavlažování, změnách pěstebních postupů i hledání vhodnějších lokalit. SONNENTOR dlouhodobě spolupracuje také se zemědělci z Vysočiny a podhorských oblastí, kde může být pro některé byliny výhodou větší dostupnost vláhy.

Dvořáček nicméně odmítá jednoduchou představu, že oteplování českému zemědělství pouze otevře možnosti pro pěstování nových plodin. „Největší problém není průměrná teplota o něco vyšší. Jsou to extrémy a nestabilita,“ říká.

Češi podle Dvořáčka ztratili vztah k půdě

Za jednu ze zásadních překážek rozvoje šetrnějšího hospodaření považuje Dvořáček také historický vývoj českého zemědělství.

Podle něj kolektivizace v období komunistického režimu zpřetrhala vztah řady rodin k půdě. Ani po restitucích se tento vztah mnohde nepodařilo obnovit.

„Když se v devadesátých letech lidem vrátila půda, mnozí už vůbec nepamatovali, jak se na ní hospodařilo. Dnes ji pronajímají někomu jinému a často je nezajímá, jakým způsobem se na ní hospodaří,“ říká.

Kritizuje také koncentraci vlastnictví zemědělské půdy a ekonomickou orientaci velkých zemědělských podniků. V osobním rozhovoru zmínil mimo jiné skupinu Agrofert, kterou považuje za příklad propojení velkovýroby, potravinářského průmyslu a výroby zemědělské chemie.

Zároveň upozorňuje na obtížnou situaci mladých lidí, kteří by chtěli začít hospodařit. Cena půdy je podle něj často příliš vysoká a dostupné pozemky bývají v rukou zavedených zemědělských subjektů.

Přesto věří, že se ekologické principy budou postupně stále více prosazovat i v konvenčním zemědělství.

„Když se zemědělec stará o půdu, zapravuje do ní organickou hmotu, střídá plodiny, obnovuje remízky a snaží se zabránit erozi, stojí ho to peníze. Jenže u levnější konvenční produkce často nepočítáme škody, které mohou vznikat v krajině,“ upozorňuje.

Jako příklad pozitivní změny uvádí zkušenost s rodinou pěstitelů, která na svých pozemcích obnovila přírodní prvky a vybudovala soustavu tůní. Podle jeho vyprávění pomohly omezit problémy s přívalovou vodou a splavováním půdy do nedaleké obce.

Právě v takových projektech vidí důkaz, že zemědělství nemusí sloužit jen produkci potravin, ale může zároveň pomáhat obnovovat krajinu a pomáhat lidem, kteří tam žijí.

Ze supermarketů odešli kvůli tlaku na cenu

Dvořáčkovy postoje se nepromítají pouze do spolupráce s pěstiteli. SONNENTOR podle něj v roce 2010 ukončil dodávky do velkých obchodních řetězců, přestože v nich dříve prodával část své produkce.

Důvodem byl především tlak na snižování cen. „Říkali nám, že naše máta je skvělá, čerstvá, voňavá a perfektně zabalená. Ale že by bylo lepší, kdyby byla o dvě koruny levnější,“ vzpomíná.

Firma podle něj nechtěla přistoupit na výrobu produktů odlišné kvality pro různé prodejní kanály. Rozhodla se proto soustředit na specializované obchody, prodejny zdravé výživy, vlastní prodejny a internetový prodej.

Dvořáček tvrdí, že toto rozhodnutí společnosti pomohlo zachovat její obchodní filozofii. Současně však připouští, že tlak na cenu potravin je skutečný a taky oprávněný a že ekologické výrobky nesmějí zůstat dostupné pouze úzké skupině bohatších zákazníků.

Tip: Plyn zdražil o 193 %, pelety jen o 10 %. Biomasa může posílit energetickou soběstačnost Česka 

„Chybou biopotravin by bylo stát se luxusním zbožím pro úzkou skupinu lidí. Bio pro mě není módní značka. Je to způsob hospodaření i životní filozofie.“

Za důležitou součást úspěchu považuje také vzhled výrobků a komunikaci se zákazníky. Podle něj nestačí vyrobit kvalitní ekologickou potravinu, pokud ji firma nedokáže představit způsobem, který osloví širší veřejnost.

Fotovoltaiku instalovali už v roce 2010

Ekologické principy se SONNENTOR snaží uplatňovat také při provozu vlastního areálu v Čejkovicích, který vznikl v místech bývalého rozpadlého kravína jako brownfield..

Společnost zde využívá fotovoltaické elektrárny, tepelná čerpadla, geotermální vrty a technologie pro hospodaření s dešťovou vodou. Nové budovy navrhuje s důrazem na dlouhodobou energetickou úspornost.

První fotovoltaiku firma podle Dvořáčka instalovala už v roce 2010, tedy dlouho před energetickou krizí vyvolanou prudkým růstem cen energií. Většinu vyrobené elektřiny spotřebovává přímo v areálu. Menší letní přebytky podle něj prodává prostřednictvím energetického společenství.

„Energetická soběstačnost pro mě neznamená, že se odpojíme od světa. Znamená větší odolnost,“ vysvětluje.

Při výstavbě nových objektů se podle něj společnost nesoustředí pouze na nejrychlejší návratnost investic, ale také na provozní náklady v horizontu několika desetiletí.

„Nechceme stavět ekologické pomníky. Ale zároveň bych považoval za krátkozraké hodnotit takovou investici jen podle nejkratší možné návratnosti.“

Po třech letech provozu novější části areálu je podle svých slov s dosaženými energetickými úsporami velmi spokojený.

Nejdřív přínos, potom výnos

SONNENTOR současně rozšiřuje své návštěvnické centrum Bylinkový ráj. Do Čejkovic podle firmy přijíždí přibližně 120 tisíc návštěvníků ročně a další etapa rozvoje areálu by měla být dokončena na přelomu léta a podzimu 2027.

Dvořáček však nechce, aby šlo pouze o turistickou atrakci. Návštěvnické centrum má podle jeho představ sloužit také jako vzdělávací prostor pro školy, firmy a začínající podnikatele.

„Myslím, že je velikou výzvou, aby firmy, které vyrábějí potraviny, otevřely svoje provozy,“ říká. Právě možnost nahlédnout do výroby má podle něj posilovat důvěru zákazníků a inspirovat další podniky.

Přiznává přitom, že ani podnikání založené na ekologických principech nemůže fungovat bez zisku. Rozdíl vidí v tom, jakou roli ekonomický výsledek ve firmě hraje.

„Často říkáme: Nejdřív přínos, potom výnos. Neznamená to, že výnos není důležitý. Bez zdravé ekonomiky nemůžete dlouhodobě dělat nic dobrého. Ale zisk pro mě není smyslem podnikání. Je podmínkou, abychom mohli pokračovat.“

Sám SONNENTOR vede od roku 2009 a říká, že za tu dobu změnil především svůj pohled na vedení lidí. Zatímco dříve měl potřebu většinu věcí kontrolovat osobně, dnes považuje za důležitější důvěru v zaměstnance a schopnost firmy fungovat i bez neustálé přítomnosti ředitele.

Jeho přístup k životu ovlivnila také osobní zkušenost z roku 2015, kdy měl se synem nastoupit do letadla společnosti Germanwings, které později havarovalo ve francouzských Alpách. Jejich cestovní plány se však změnily.

„Tehdy mi došlo, jak málo stačí, aby se všechny naše plány změnily v jediném okamžiku. Život nám nikdo neslíbil na zítřek. A promarněný čas si za žádné peníze nekoupíme zpátky,“ vzpomíná.

Tato zkušenost mu změnila pohled na úspěch. Firma může růst, vydělávat a prosperovat. Ale pokud člověk cestou ztratí to nejcennější, vztahy, rodinu a čas na život, k čemu mu pak všechna ta čísla jsou?

„Jednou tu po nás nezůstanou jen hospodářské výsledky. Zůstane také stopa v lidech, v krajině a ve světě kolem nás. A o té rozhodujeme každým svým každodenním rozhodnutím.“

A právě to považuje za jednu ze základních myšlenek podnikání, které se snaží v Čejkovicích rozvíjet.

Úvodní foto: SONNENTOR