Česko podceňuje smrtící vedra. Nestačí před nimi jen varovat, upozorňuje vědec

Když se řekne „vlna veder“, většina lidí si představí nepříjemné léto. Kdy už se ale z nepohodlí stává reálné zdravotní riziko?

Statistické analýzy i případové studie s terénním měřením nám například ukazují, že v našich zeměpisných šířkách jsou lidem nejpříjemnější dny s průměrnými teplotami okolo 20°C (což odpovídá letnímu dni s maximy okolo 25°C). Od těchto hodnot se zdravotní rizika s nárůstem teploty zvyšují, přičemž k významným nárůstům zdravotních komplikací dochází při takzvaných vlnách veder, tj. více po sobě jdoucích dnů, kdy maximální teploty překračují 30°C. Reálné zdravotní riziko nastává ve chvíli, kdy naše tělo není schopné efektivní termoregulace a dochází k přehřátí organismu. Ta hranice, kdy k takovému stavu dochází se může výrazně lišit v závislosti na zdravotní a fyzické kondici jedince, míře fyzické námahy a prostředí, ve kterém se zrovna nachází.

Přečtěte si: Rozdíl 7 hlasů. Jak novousedlíci a jeden podnikatel odstřihli v Bystré 45 tisíc lidí od elektřiny 

Jak vlastně poznáme, že člověka neohrožuje jen horko samo, ale už přehřátí organismu? Existují varovné signály, které lidé často podceňují?

Určitě by lidé neměli podceňovat pocit žízně. Zejména v aridnějším prostředí (s nízkou vlhkostí vzduchu), se lidský pot velmi efektivně odpařuje z lidského těla a nedochází ke klasickému “mokrému” pocení. To může vést k podcenění doplňování tekutin a vyššímu riziku dehydratace. Varovným signálem, který bychom neměli ignorovat je například nízká tvorba moči, což značí, že bychom se měli jít napít. Naopak v prostředí s vysokou vlhkostí vzduchu se zvyšuje riziko přehřátí organismu v důsledku nedostatečného ochlazování těla pocením - naopak dochází k výraznému “mokrému” pocení. V takovém případě je relativně účinné zajistit proudění vzduchu v místnosti pomocí větráků, což umožní snadnější odpařování potu. Účinnou ochranou jsou také klimatizace, které kromě teploty snižují i vlhkost vzduchu v místnostech, což zvyšuje tepelný komfort. 

Horko neohrožuje jen seniory

Kdo je v Česku při vedrech nejohroženější? Jsou to hlavně senioři, nebo jsou rizikové i jiné skupiny, které si běžně neuvědomujeme?

Senioři a chronicky nemocní (zejména s kardiovaskulární či respiračním onemocněním) jsou nejohroženější skupinou, co se týče zvýšeného rizika úmrtí během období horka, právě z důvodu nižší schopnosti termoregulace organismu. Na druhou stranu u mírnějších zdravotnických výstupů, jako jsou například výjezdy sanitek, patří mezi nejrizikovější skupiny starší děti a mladí dospělí, což může (mimo jiné) souviset mimo s vyšší mírou fyzické aktivity v letním počasí u této věkové skupiny.

Dokážete jako člověk, který se vedrem profesně zabývá, ještě normálně prožívat horký letní den, nebo už automaticky přemýšlíte, kolik lidí může být v ohrožení?

Je pravda, že od doby, kdy se této problematice věnuji, si mnohem více uvědomuji ty negativní dopady horka, což má vliv i na mé osobní - spíše negativní - vnímání horkého počasí. Ale pravda také je, že mi horko nikdy nebylo moc příjemné.

Co děláte během opravdu horkých dnů vy osobně? Máte nějaký režim nebo zvyk, který byste doporučil i ostatním?

Snažím se větrat spíše v brzkých ranních hodinách a naopak mít zavřená a zatemněná okna během dne. Ideální je nebýt během takového dne vůbec doma, nebo alespoň minimalizovat jakékoliv činnosti, které produkují dodatečné teplo (praní, vaření, apod.). V těch nejteplejších dnech se pak snažím vyhledat nějaké klimatizované prostory, což můžou být například nákupní centra nebo jiné veřejné budovy, nebo odjet z města někam na venkov do výše položených míst.

Máte pocit, že se česká společnost naučila vedra brát vážněji, nebo je pořád vnímáme jako něco, co se prostě „musí vydržet“?

To je celkem těžké posoudit. Na jednu stranu vnímám zvyšující se povědomí o (nejen) zdravotních rizicích spojených s vlnami veder mezi novináři a “poučenou” veřejností například z řad představitelů měst a obcí. Na druhou stranu stále v některých médiích i u části veřejnosti převládá interpretace “třicítky, rovná se hezké počasí”, což může být pro zdravé lidi do určité míry pravda, ale zároveň to může vést k podceňování zdravotních rizik u rizikových skupin obyvatel. 

Tropické noci nedovolují tělu odpočívat

Letos jste mluvil o tom, že tropické noci už se stávají běžnou součástí léta. Proč jsou právě teplé noci pro zdraví tak problematické? 

Tropické noci, kdy teploty neklesnou pod 20°C, snižují možnost ochlazení jak domácnosti, tak lidského těla na příjemnou teplotu. To snižuje kvalitu spánku a schopnost regenerace lidského těla. Pokud takových nocí nastane více po sobě, tak to může zejména u rizikových skupin vést k rychlejšímu vyčerpání organismu.

Je horší jeden extrémně horký den, nebo několik dní po sobě, kdy se člověk nemá kdy ochladit?

Právě z těchto důvodů jsou nejrizikovější několikadenní období s vysokými odpoledními teplotami, kdy zároveň vysoké noční teploty teploty neumožní vyvětrání domácností a dostatečný odpočinek lidského těla. 

Vaše letošní studie ukázala, že plány prevence horka mohou snižovat nadměrnou úmrtnost o více než čtvrtinu. Co takový plán konkrétně znamená v praxi? 

Akční plány na prevenci proti horku jsou nástroje pro stanovení postupů po vyhlášení výstrahy na vysoké teploty. Je to nástroj podobný povodňovým plánům, kdy každá složka IZS má přesně stanoveno co má dělat při vyhlášení povodňového stavu. Různé země mají různě komplexní tyto plány na prevenci proti horku, které zahrnují konkrétní kroky týkající se postupu zdravotnických složek, otevření speciálních klimatizovaných prostor pro nejohroženější skupiny obyvatel, zřízení krizové linky, či zvýšenou pozornost v domovech seniorů. V Česku jsou takové plány omezeny pouze na vydání výstrahy ze strany meteorologů, zatímco navazující akce zaměřené na ochranu veřejného zdraví si rozhoduji jednotlivá města či nemocnice více méně podle sebe. 

Česko zatím nemá jednotný systém prevence vedra jako některé jiné evropské země. Co nám podle vás nejvíc chybí – varování, připravenost nemocnic a sociálních služeb, nebo úprava měst?

Myslím, že v oblasti varování dělá Český hydrometeorologický ústav maximum možného a docela dobře funguje i přenos těchto varování k lidem přes média apod. Přiznám se, že nemám osobní zkušenost, jak fungují zdravotnická zařízení v době horka, jak přesně nemocnice postupují v případě výstrahy od ČHMÚ. Ale podle informací od lidí ze zdravotnického sektoru by bylo určitě dobré se zaměřit na lepší připravenost nemocnic, domovů seniorů (či jiných pečovatelských domů) na vlny veder. A to například pomocí stavebních úprav a chytrých řešení pasivního chlazení budov pomocí stínících prvků. Nicméně zejména u těch nejzranitelnějších skupin (senioři a nemocní) je namístě zvážit i možnosti klimatizování domovů seniorů či lůžkových oddělení nemocnic.

• Aleš Urban je klimatolog a vědecký pracovník Ústavu fyziky atmosféry Akademie věd ČR a Fakulty životního prostředí České zemědělské univerzity v Praze. Specializuje se na vliv počasí a klimatické změny na lidské zdraví, zejména na zdravotní dopady vln veder a teplotních extrémů. Věnuje se také vztahům mezi počasím, epidemiemi a úmrtností. V roce 2026 získal čestné uznání předsedy Grantové agentury ČR za výzkumný projekt zaměřený na tuto problematiku.

Když se podíváte na Prahu nebo jiné české město, co je podle vás největší chyba, kterou pořád opakujeme při jejich přizpůsobování horku?

První věc, která mě napadá, jsou otevřená okna na jižní strany budov při odpoledních vedrech. Ale uznávám, že často to je, zejména ve vyšších patrech budov, celkem účinný způsob jak vytvořit průvan v domácnosti. Ale to se bavíme o přizpůsobování na individuální úrovni. Na celoměstské úrovni se to posuzuje těžko, protože ty kroky často nejsou vidět na první pohled. Určitě by bylo vhodné při rekonstrukci veřejných prostranství typu náměstí dostatečně myslet na místo pro zeleň či efektivnější systémy na zasakování srážkové vody. Ale taková řešení popravdě často nejsou příliš vidět na první pohled. Často zmiňuje téma zbytečně striktní památkové ochrany, kdy je například v historických centrech problém vysadit více stromů. Ale i v takových případech by se podle mě mohlo lépe pracovat se stínem, například pomocí sezónních stínících prvků na pěších zónách. 

Stromy nestačí. Města budou potřebovat i klimatizace

Pomůže víc strom, stín a voda ve městě, nebo se bez klimatizací už v budoucnu stejně neobejdeme?

Více zeleně, parků a takzvané modro-zelené infrastruktury ve městech je určitě ve většině případů ku prospěchu, ale obávám se, že problém s vedrem v domácnostech to nevyřeší. Zejména v situacích, jako byla vlna veder na konci června 2026, kdy se noční teploty ve městech pohybovaly několik dní po sobě nad 20°C. Samozřejmě existují různé, méně energeticky nároční způsoby, jak ochladit interiéry (např. vnější stínící prvky, stropní ventilátory, apod.). Ale obávám se, že za takových 10-15 let už to v těch nejteplejších oblastech půjde bez klimatizace velmi obtížně. 

Existuje podle vás hranice, za kterou už adaptace nestačí a bez omezení oteplování začnou být některá opatření jednoduše nedostatečná?

Pokud se bavíme o podmínkách České republiky, tak se asi dá říct, že ty teoretické možnosti adaptace jsou celkem zřejmé. Velká část světa žije v mnohem teplejším klimatu. Prakticky by to ale znamenalo významnou a nákladnou přestavbu našich měst. Větší obavu bych měl ze sucha a nedostatku vody, což může umocnit i zdravotní rizika spojená s vlnami veder.

Často se vede spor o to, zda je klimatická změna hlavně ekologický, ekonomický, nebo zdravotní problém. Není právě zdraví oblast, přes kterou by se o klimatu dalo mluvit lidem srozumitelněji?

Ano, přijde mi, že se často při diskutování smysluplnosti různých mitigačních a adaptačních politik málo zdůrazňuje přínos těchto opatření pro lidské zdraví. A to se netýká je samotného přímého dopadu vln veder. S teplejším klimatem souvisí i zvýšené zdravotní riziko pro alergiky (v důsledku prodlužování vegetační sezóny), zvyšuje se riziko znečištění ovzduší z lesních požárů, nebo šíření infekčních onemocnění. Ale v neposlední řadě mají vln veder i ekonomický dopad prostřednictvím snížení produktivity práce, zejména u venkovních prací.

Kdybyste mohl českým městům před příštím létem nařídit jedinou změnu, která by skutečně chránila zdraví lidí, co by to bylo? 

Doporučil bych systémově připravit domovy seniorů a pečovatelské služby na letní vedra. S pomocí sociálních pracovníků vytipovat nejrizikovější jedince a poskytnout jim během největších veder maximální možnou podporu. Zároveň bych apeloval i na veřejnost, aby lidé nepodceňovali rizika spojená s vedry zejména u seniorů, pravidelně kontrolovali své rodiče a prarodiče a poskytli jim veškerou pomoc.

Tip: Příroda vyslala poslední varování. Česko se už nemůže spoléhat na zásoby podzemní vody 

Nedávno jste získal čestné uznání předsedy Grantové agentury ČR za projekt, který zkoumá vztahy mezi počasím, epidemiemi a úmrtností. Co vás na výsledcích projektu samotného nejvíc překvapilo? 

Slovo překvapilo asi není přesné. Spíše se nám potvrdilo to, co jsme již tušili. Ve studii kolegyně Hany Hanzlíkové jsme zjistili, že různé typy chřipkových virů způsobují různě závažné průběhy chřipkových epidemií z hlediska úmrtnosti a zároveň se vyskytují při různém typu zimního počasí. Zjednodušeně řečeno, nejzávažnější chřipkové epidemie s dominantním virem B a A/H3N2 se v minulosti vyskytovaly spíše v obdobích s podprůměrnými zimními teplotami, zatímco pro mírnější epidemie s dominantním virem A/H1N1 byly typické průměrné či nadprůměrné zimní teploty. To by na první pohled mohlo naznačovat, že s oteplováním zim bychom mohli pozorovat mírnější průběhy chřipkových epidemií z hlediska dopadů na úmrtnost. Nicméně klimatické modely naznačují, že i v budoucnu můžeme očekávat výrazně chladná období v rámci zimních sezón. Respirační viry navíc neustále mutují a přizpůsobují se novým podmínkám. Takže je otázka, jak se tyto vztahy budou vyvíjet do budoucna.

Úvodní foto: ČZU