Příroda vyslala poslední varování. Česko se už nemůže spoléhat na zásoby podzemní vody
Národní plán obnovy přírody má pomoci obnovit krajinu a zvýšit její odolnost vůči suchu, erozi či povodním. Nevládní hnutí kritizují, že v návrhu chybí konkrétní opatření.
Pavel Baroch
29. 10. 2026
Je to pár dní, co ředitel Sdružení oboru vodovodů a kanalizací ČR (SOVAK) Vilém Žák navštívil vírskou přehradu na Vysočině. A na vlastní oči viděl dopady letošního extrémního sucha: zásoby vody pod polovinou běžného stavu, mizivý přítok a každodenní pokles hladiny asi o pět centimetrů. Podobně jsou na tom i další přehrady v zemi.
„Situace je opravdu vážná,“ konstatuje Žák, podle něhož mnohé malé obce, které jsou závislé na podzemní vodě, nezůstaly letos na suchu jen díky tomu, že měly vodu od velkých vodohospodářských společností. Některé radnice ji získávaly od Správy státních hmotných rezerv.
Například v Lešanech u Benešova kvůli suchu vyschly v létě tři studny. Zbylých pět k zásobování obyvatel pitnou vodou nestačí. „Přítok za den je aktuálně 52 kubíků. Jsme na odběru 70 kubíků, máme tak v tomto suchém období asi 20 kubíků deficit,“ řekl v polovině srpna České televizi tamní starosta František Ludvík.
Do obce tak musely už od července vozit vodu v cisternách soukromé firmy. „Týdenní fakturace za vodu je něco kolem 50 tisíc korun. V současné době jsme na částce tři sta tisíc a myslím si, že nejsme u konce,“ poznamenal tehdy Ludvík.
Obec hledá další zdroj vody, už provedla zkušební vrt pro novou studnu, z níž by mohla čerpat. Do budoucna by situaci mohla zlepšit také výstavba jihočeské dálnice D3. Součástí projektu má totiž být nový vodní zdroj, na který se obec připojí.
Tisícovka ohrožených míst
Experti z Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ) identifikovali v srpnu přibližně tisícovku katastrálních území, která jsou nejvíce ohrožená suchem. Jsou to obce, kde se dlouhodobě srážky rychle vypařují a současně okamžitě odlétá voda z krajiny, takže se podzemní vody doplňují jen velmi omezeně. „Jde o oblasti vhodné pro opatření k zadržení vody v krajině,“ uvedl ČHMÚ.
Vilém Žák ze sdružení vodovodů a kanalizací bere letošní rok jako poslední varování, důkaz, že podzemní vody, z níž se stále vyrábí asi polovina pitné vody, není v Česku mnoha a nejhůře se doplňuje. Stát by se podle něj měl více zaměřit na využívání povrchovou vodu. „A podzemní vodu si střežit nikoli jako rodinné stříbro, ale rodinné zlato,“ dodal Žák, podle něhož by spodní voda měla sloužit jako rezerva do budoucna.
Podle ředitele Ústavu výzkumu globální změny Miroslava Trnky sice zatím není situace se zásobováním vodou extrémní, ale to se skutečně může poměrně rychle změnit. „Pokud by se opakoval talový rok jako 2026 i v letech 2027 a 2028, tak si v roce 2028 skutečně budeme sahat na poslední rezervy vody,“ uvedl Trnka v rozhovoru pro Seznam Zprávy.
Odborníci napříč obory už delší dobu upozorňují na to, že je zapotřebí zadržovat v krajině více vody. „O nedostatku vody obvykle začínáme intenzivně mluvit ve chvíli, kdy přijde sucho. Přitom podle našich odhadů více než 90 procent srážkové vody odtéká bez dalšího využití,“ poznamenal Vilém Žák.
Jak využít srážkovou vodu
Vodu, kterou bychom mohli zadržet a využít později, tak podle něj necháváme odtéct právě v době, kdy jí máme dostatek. „Musíme proto změnit přístup k hospodaření se srážkovou vodou, více ji zadržovat, akumulovat a hledat možnosti jejího dalšího využití. Bez odpovídajících investic do infrastruktury se přitom neobejdeme,“ dodal Žák, podle něhož vyjdou tato dlouhodobá opatření na desítky miliard korun.
Na lepší nakládání se srážkovou vodou se zaměřuje rovněž nová evropská směrnice o čištění městských odpadních vod. Zejména ve městech končí voda ze střech, silnic a dalších zpevněných ploch v kanalizaci, následně se smíchává se splašky z domácností a putuje do čistíren odpadních vod, kde se za nemalé peníze čistí – místo toho, aby se srážková voda zadržovala a pomáhala překlenout období sucha.
Možností, jak tento stav změnit, je více. Vedle retenčních nádrží, které vodu zachycují a umožňují její postupné odvádění, lze využívat akumulační nádrže pro její pozdější spotřebu. Ve veřejném prostoru pomáhají také propustné povrchy, dešťové záhony nebo takzvané vsakovací průlehy, které umožňují vodě pronikat do půdy.
Zelené střechy zase část srážek zadržují a postupně je uvolňují odpařováním. Vhodná kombinace těchto opatření může omezit rychlý odtok vody a současně zlepšit podmínky pro městskou zeleň. Zachycená dešťová voda může v určitých případech nahradit vodu pitnou.
Využívat ji lze například k zavlažování parků a dalších zelených ploch, při čištění veřejných prostranství nebo v odpovídajících technických systémech ke splachování toalet. Města, obce i vlastníci budov tak mohou snížit spotřebu upravené pitné vody, jejíž výroba a distribuce vyžadují energii i provozní náklady.
Desítky opatření pro přírodu
Se svým plánem na ozdravění krajina, aby lépe zadržovala vodu, přišla rovněž skupina odborníků a nevládních organizací. Jejich Stínový plán na obnovu přírody obsahuje 40 konkrétních kroků, která mají pomoci obnovit českou krajinu a zvýšit její odolnost vůči suchu, povodním a erozi.
Patří mezi ně omezení zastaralých odvodňovacích systémů v místech, kde zbytečně odvádějí vodu z krajiny, obnova mokřadů a přirozenější tok řek, lepší hospodaření s lesy, návrat remízků a jiných vodních prvků do zemědělské krajiny nebo lepší podmínky pro stromy a další zeleň ve městech.
V polovině října se rovněž sešla vládou ustavená Národní koalice pro boj se suchem, která mimo jiné rozhodla o posílení podpory adaptačních projektů v krajině o dalších 500 milionů korun. Ministerstvo životního prostředí ve spolupráci se Státním fondem životního prostředí nyní na základě už zmiňovaného seznamu asi tisícovky obcí ohrožených suchem vyhodnotí možnosti, jak v nejohroženějších oblastech zajistit spolehlivější zásobování vodou.
Zaměří se právě na místa, kde jsou obyvatelé závislé na studnách či vrtech nebo na menších obecních vodovodech. Hodlají prověřit, jak posílit vodní zdroje, případně napojit tyto domácnosti na kapacitní vodárenské soustavy. Součástí připravovaných kroků jsou také opatření, která zpomalí odtok srážkové vody a podpoří její vsakování do krajiny.
„Voda je jedním z nejcennějších zdrojů, které máme, a naším úkolem je udržet ji v české krajině, nikoliv ji nechat bez užitku odtékat. Proto podporujeme konkrétní projekty, které mají skutečný přínos – od obnovy vodních toků přes budování tůní a vodních nádrží až po výsadbu zeleně,“ sdělil ministr Igor Červený (Motoristé sobě).
Plán bez konkrétních cílů
Dodal, že státní úřady nechtějí čekat, až budou vysychat studny a docházet voda. „Chceme problémům předcházet,“ uvedl Červený. Nevládní organizace ale kritizují, že z návrhu Národního plánu na obnovu přírody zmizela na popud ministerstva zemědělství většina konkrétních opatření s měřitelnými cíli a termíny.
Organizace Zelený kruh, který sdružuje desítky environmentálních a expertních spolků, poslal více než 180 připomínek a žádá, aby ministerstvo před odesláním do Bruselu zapracovalo do plánu měřitelné a dostatečně ambiciózní cíle. Chybí například závazek omezovat zastaralé odvodnění, přestože českou krajinu protíná zhruba milion kilometrů drenážního potrubí, které z ní odvádí vodu.
„Letošní vedra a sucho nám znovu připomněla, jak důležité je udržet vodu v krajině. Zdravá a odolná krajina potřebuje vodu, která se v ní může přirozeně zadržovat a také volně proudit. K tomu musíme mimo jiné vracet řekám jejich přirozenou podobu a odstraňovat zbytečné bariéry,“ řekla Gita Matlášková z nevládní organizace Arnika.
Dodala, že Národní plán obnovy přírody má být nástrojem, který má pomoci dostat přírodu do lepšího stavu. Proto by se neměl oslabovat konkrétní cíle a termíny.
Foto: Povodí Moravy (Korouhvická zátoka vodního díla Vír v polovině října)