Majitelé fotovoltaik vydělají. Ostatním porostou účty za distribuci, říká šéf TEDOM energie

Ceny energií už nikdy nebudou tak levné, jako byly před covidem. Přesto ale nejspíše zlevní, prozradil v rozhovoru ředitel TEDOM energie Jakub Odložilík. Je to ale částečně dobře. „Když je energie moc levná, nikdo si jí neváží a nikdo ji neřeší. Když je energie drahá, lidé začnou přemýšlet úsporněji, méně topí, hledají efektivnější řešení,“ dodává.

Největší rozdíl podle něj pocítí majitelé fotovoltaik, kteří budou mít v následujících letech stále výraznější výhodu nad lidmi, kteří budou závislí na dodávkách ze sítě. Distribuce totiž musí naopak zdražovat, aby bylo možné udržet celou přenosovou soustavu v chodu. „Už nemáme jednu velkou elektrárnu a spoustu domácností, ale tisíce malých a středních fotovoltaických elektráren. To klade na síť obrovské nároky,“ dodává.

Máme za sebou velký šok v podobě války na Ukrajině a nyní krize v Hormuzském průlivu. Jak se změnilo chování zákazníků, ať už firem, nebo jednotlivých spotřebitelů a domácností?

U domácností je pochopitelné, že krátkodobé nebo spotové produkty pro ně teď nejsou úplně nejlepší volbou. Platí to minimálně poslední tři až šest měsíců. Zákazníci z řad domácností proto hledají fixace.

Před koncem minulého roku a na začátku letošního roku se navíc objevila řada velmi atraktivních nabídek i od velkých dodavatelů, především u delších fixací třeba na tři roky. Tam je změna chování cítit. Domácnosti nechtějí zůstávat na krátkodobých produktech a přecházejí k dlouhodobějším fixacím. Já bych jim to ostatně doporučil také, takže v tom nevidím žádný problém.

U firem zůstává situace víceméně stejná. Zájem o fixace tam určitě je, ale není zásadně zvýšený. Hodně to souvisí s tím, že aktuální krize je zatím vnímaná jako krátkodobá. I když zrovna dnes ráno jsem kolegovi říkal, že už to podle mě není krátkodobá krize, ale spíš střednědobá. A obávám se, že se začíná přelévat do dlouhodobější krize.

Možná se tedy situace začne měnit v řádu dnů nebo týdnů. Spotové produkty jsou na podobný vývoj velmi citlivé a do budoucna to s nimi nemusí vypadat úplně dobře. Zároveň bych ale zdůraznil, že se zatím vůbec nebavíme o srovnání s energetickou krizí v letech 2021 a 2022. Tehdy byly ceny elektřiny na spotu třeba kolem tisíce eur. Dnes se bavíme o cenách kolem v průměru 110 eur, tedy zhruba desetině tehdejší ceny.

Odráží se na spotovém trhu i stále rostoucí počet dnů se zápornou cenou? Nebo je to pořád jen malá motivace pro volbu spotového tarifu?

Zajímavé jsou dvě věci. Objevují se dny se zápornou cenou, dokonce i rekordně zápornou. Myslím, že zhruba před dvěma týdny byla cena kolem minus 540 eur. Měli jsme dokonce zákazníka, který dokázal energii spotřebovat tak, že jsme mu vraceli peníze i za distribuci. Tak vysoké výkyvy jsem dřív neviděl.

Častěji ale vidíme spíš nulové ceny, což je podle mě důkaz, že jsme se naučili fotovoltaické elektrárny řídit chytřeji. Když jdou ceny do minusu nebo k nule, výroba se omezí nebo zastaví.

To je podle mě dobrá zpráva, protože jde o důsledek chytrého řízení zdrojů. A přesně to bychom rozhodně měli dělat.

• Tip: Po lednovém výkyvu ceny energií znovu klesají. Dodavatelé upravují ceníky

Jakou máte zkušenost s tím, zda zákazníci vůbec rozumí tomu, jak trh s energiemi funguje?

Firmy tomu rozumí jednoznačně, protože mají poměrně vysokou spotřebu. Musí vědět, odkud energii berou, jak ji nakupují a jaké produkty využívají. Náklady na energie, tedy elektřinu a plyn, tvoří u mnoha firem významnou část rozpočtu. Firmy si proto už nemohou dovolit tomu nerozumět.

U domácností bych rozlišil dvě skupiny. První jsou domácnosti s vyšší spotřebou – typicky rodinné domy, majitelé fotovoltaických elektráren, tepelných čerpadel nebo třeba lidé s plynovými kotli se spotřebou 20 až 30 megawatthodin ročně. To už jsou poměrně vysoké částky.

Tito zákazníci jsou dnes výrazně edukovanější než před začátkem energetické krize. Tehdy tomu skoro nikdo nerozuměl a dodavatel se často vybíral podle výše zálohy: kdo mi dá nejnižší zálohu, toho si vyberu. To je samozřejmě nesmysl, ale výrazně se to změnilo.

Pak je tu ale velká skupina zákazníků s nízkou spotřebou, většinou lidé v bytech. Jejich spotřeba je třeba jedna, dvě nebo tři megawatthodiny ročně. To jsou miliony domácností a ti tomu příliš nerozumí. Otázka ale je, jestli tomu rozumět mají. Mají tak nízkou spotřebu, že volba produktu jim může roční fakturu změnit třeba jen o desítky nebo stovky korun. Chápu, že pak řeší důležitější věci než to, jestli mají elektřinu za 3 800 nebo 3 600 korun.

U těchto domácností je podle mě důležitější zákaznický servis, je pro ně zásadní, kdo s nimi komunikuje a jak. V energetice je dnes poměrně hodně požadavků na různé změny, dotazy nebo úpravy související se spotřebou a spotřebiči. Tam jde hlavně o kvalitu komunikace dodavatele.

Kromě spotu a fixovaného tarifu nabízíte také hybridní produkty. Co to znamená a pro koho jsou ideální?

Hybridní produkty, nebo spíš krátkodobé fixace, nabízí třeba jistotu na měsíc. Tam už není podmínkou chytré měření. Cena se vypočítává z podkladů krátkodobých forwardových cen na následující období a každý měsíc se mění. Je tedy plovoucí, jednou jde nahoru, jindy dolů. Většinou směrem k zimě roste a směrem k létu klesá.

A pak je ještě produkt spot se stropem. Ten je pro zákazníky s průběhovým, tedy chytrým měřením. Hodně ho u nás využívají firmy. Domácnosti méně, ale u domácností s vyšší spotřebou a průběhovým měřením ho lze také doporučit.

Princip je v tom, že zákazníkovi garantujeme maximální průměrnou cenu spotu za fakturační období. U elektřiny je to 2 999 korun bez DPH za megawatthodinu, u plynu 1 299 korun bez DPH [JO1.1]za megawatthodinu. Pokud by průměrná cena spotu za fakturační období tento strop přesáhla, zákazníkovi ji nebudeme účtovat vyšší. Důležité je, že se to nepočítá v jednotlivých hodinách nebo čtvrthodinách, ale za celé fakturační období. Rozdíl jde za námi. To je garance stropu – cena za silovou elektřinu nikdy nepřesáhne 2 999 korun za megawatthodinu.

Distribuce půjde nahoru

Můžeme přejít k regulované složce elektřiny, protože spousta zákazníků řeší samotnou silovou elektřinu, ale zapomínají na distribuci. Nakolik vlastně ovlivňuje účty?

To je podle mě velmi důležitá věc. Energetika je dlouhodobá záležitost. Pokud si energii řešíte pro domácnost nebo firmu, nebavíme se o jednom roce. Budete tam bydlet deset, dvacet let, máte hypotéku na třicet let. A musíte nějak vnímat, co se s tím trhem bude dít.

Silová elektřina se samozřejmě vyvíjí. Před krizí byla relativně levná, pak šla výrazně nahoru a teď zase klesla. Aktuálně se pohybujeme někde kolem 100 eur. Dlouhodobě si myslíme, že cena může postupně klesat třeba k osmdesáti eurům. Pokud se nestane nic mimořádného z hlediska geopolitiky nebo konfliktů, neměly by se v příštích deseti letech dít žádné dramatické výkyvy.

Ale pozor na distribuční složku. To je úplně jiný příběh. Distribuční složka pokrývá náklady na distribuční sítě, které se musí nějak zaplatit.

Jedním z faktorů jsou domácí fotovoltaiky. Ve chvíli, kdy si část elektřiny vyrobím doma, neplatím z ní distribuci, protože jsem ji ze sítě neodebral. To znamená, že distribuční společnosti vybírají méně peněz. Zároveň ale rostou náklady na opravy a provoz sítí – mzdy, inflace, ceny materiálů a další věci. A navíc se celé distribuční sítě zásadně mění. Už nemáme jednu velkou elektrárnu a spoustu domácností, ale tisíce malých a středních fotovoltaických elektráren. To klade na síť obrovské nároky.

Sítě se musí rekonstruovat, upravovat, osazovat chytrým měřením. A to všechno stojí peníze. Proti tomu ale jde skutečnost, že stále větší část spotřeby si lidé pokrývají z vlastních zdrojů.

Takže se dá očekávat, že cena za distribuci poroste?

Ano, očekávám, že distribuční složka ceny elektřiny bude v příštích deseti letech výrazně růst. Dokonce si myslím, že desetiprocentní růst ročně by odpovídal tomu, co se se sítěmi děje a jaké jsou na ně kladené nároky. A u plynu je situace podobná.

Je to samozřejmě i politické téma. Aktuální vláda tlačí na to, aby ceny energií nerostly, takže se snaží držet distribuční složku na určité úrovni. Nechci nikoho kritizovat, ale myslím si, že distribuční sítě ty investice potřebují a že náklady na distribuci porostou.

A to je podle mě jeden z hlavních argumentů, proč si firma nebo rodinný dům s vyšší spotřebou pořizuje fotovoltaiku. Ne kvůli dotaci nebo kvůli návratnosti za dva roky, ale proto, že distribuční náklady budou do budoucna vyšší. Pokud budu mít vlastní zdroj a ideálně ještě bateriové úložiště, můžu se velké části těchto nákladů vyhnout.

• Psali jsme: Plyn v Evropě zdražil o polovinu. Pocítí to i české domácnosti?

Jinými slovy domácnosti s fotovoltaikou a bateriemi pravděpodobně poměrně výrazně zvýší náklady na distribuci bytům a lidem, kteří tu možnost nemají. Náklady se vlastně pouze přesunou jinam. Nehrozí do budoucna třeba nějaká „daň z fotovoltaiky“ nebo něco podobného?

Chápu, že majitelé bytů si fotovoltaiku většinou pořídit nemohou. Obecně ale fotovoltaiky podle mě potřebujeme, ať se nám to líbí, nebo ne. Situace kolem Hormuzského průlivu je další důkaz toho, že nemůžeme být závislí na zdrojích, které nemáme doma.

Musíme být schopni vyrábět elektřinu tady. Spotřeba elektřiny dlouhodobě poroste a my ji musíme umět pokrýt. Fotovoltaika je jedním z řešení. Druhou možností jsou větrné elektrárny, ale tam vidíme, jak složité jsou diskuse kolem jejich výstavby. A pak samozřejmě můžeme stavět Temelín, ale to bude trvat dlouho a stát obrovské peníze.

Tu situaci potřebujeme řešit dřív, než dostavíme nové jaderné bloky.

Takže ano, lidé s fotovoltaikou na tom pravděpodobně vydělají víc než ti, kteří si ji postavit nemohou. Na druhou stranu i ostatní z toho profitují nepřímo, protože by díky tomu ceny energií měly být do budoucna rozumnější. Je to spíš filozofická debata.

Je to těžké téma a asi zatím nemá správné řešení.

Přesně tak. A neumím si představit, že bychom začali trestat lidi za to, že se snaží jít správným směrem. Pokud se na to podíváme z pohledu Evropy, obnovitelné zdroje potřebujeme. Potřebujeme elektrárny, které nám pomůžou být soběstačnější. A teď bychom měli ty lidi za to ještě trestat daněmi? Nejsem žádný velký fanoušek Green Dealu, protože si myslím, že není dobře komunikovaný. Ale jeho základní myšlenka je podle mě správná: potřebujeme být méně závislí na fosilních zdrojích a umět co nejvíc energie vyrábět z obnovitelných zdrojů.

Dlouhodobě říkám, že třeba sdílení energie by mělo být ze strany distribuce podporované. Distribuční společnosti by podle mě měly podporovat rozvoj těchto sítí a technologií. Pomáhat těm, kteří dělají to, co by dělat měli.

Samozřejmě tím vzniká situace, kdy někteří tu možnost mají a jiní ne. Ale to tak asi vždycky bude.

• Tip: Firmy kvůli stále nečitelnější distribuční síti oprašují pozice podnikových energetiků

Zmínil jste, že v následujících letech očekáváte spíš pokles cen. Díky čemu, když zároveň odstavujeme uhlí a nové jádro bude hotové až za dlouho?

Velká část současné ceny je podle mě pořád ovlivněná nejistotou a určitou panikou na trhu. Když se podíváme na poslední čtyři roky, posun tam podle mě je. Pokud budeme pokračovat stejným směrem, energie už sice pravděpodobně neklesne na úroveň před energetickou krizí, ale může se dostat někam k osmdesáti eurům za elektřinu nebo čtyřiceti eurům za plyn. A to je podle mě pořád velmi slušná a rozumná cena.

Navíc, příliš levná energie podle mě také není dobře. Když je energie moc levná, nikdo si jí neváží a nikdo ji neřeší. Je dobře, že energie představuje významnou položku v rozpočtech domácností i firem a že lidé sledují její spotřebu. Nejlepší megawatthodina je totiž ta, která se vůbec nespotřebuje. Když je energie drahá, lidé začnou přemýšlet úsporněji, méně topí, hledají efektivnější řešení, zhasínají.

Nemyslím si tedy, že by bylo správné mít extrémně levnou energii. A důvod, proč by ceny mohly postupně klesat, je podle mě právě ten, že jsme na správné cestě a že velká část dnešních cen je stále tvořená faktorem nejistoty.

Pokud se vyřeší válka na Ukrajině nebo situace na Blízkém východě, mohli bychom se této nejistoty postupně zbavit a ceny by mohly začít klesat. Samozřejmě se bavíme o situaci, kdy je vše v klidu. Pokud by byla geopolitická situace stabilní, myslím si, že nákladová cena je výrazně nižší než současných zhruba čtyřicet až padesát eur na megawatthodinu plynu na trhu, prostor pro zlevňování tedy existuje.

Znamená to tedy, že elektřina už i tak pravděpodobně nikdy nebude tak levná jako před covidem a válkou na Ukrajině?

Svět se změnil a myslím, že to všichni víme. Před krizí jsme si všichni mysleli, že nás čeká už jen co nejzelenější Evropa a klidné období. To se výrazně změnilo. Absolutní prioritou je dnes bezpečnost a je vidět, že svět funguje jinak než dřív. Ceny kolem osmdesáti eur jsou ale podle mě pořád přijatelné.

Co se týče plynu, jsem rád, že zatím nevidíme stejnou citlivost trhu jako během energetické krize v letech 2021 a 2022. Tehdy byl vztah mezi cenou plynu a cenou elektřiny neuvěřitelně silný – když stoupl plyn, okamžitě stoupla i elektřina.

Letos se to naštěstí zatím neděje. Myslím si, že to má dva důvody. První je ten, že jsme po topné sezoně, což je skvělé. A doufejme, že se situace vyřeší ještě před další topnou sezonou. Pokud ano, bude to velká výhoda. Kdyby ne, mohli bychom se dostat do podobné situace jako během minulé energetické krize.

Druhým důvodem je, že se evropský trh změnil. Provázanost mezi cenou plynu a cenou elektřiny už není tak silná jako dřív, mimo jiné i díky většímu podílu obnovitelných zdrojů a změně energetického mixu. A to je rozhodně dobrá zpráva.

Úvodní foto: Archiv J. Odložilík se svolením