Plyn měl nahradit uhlí. Cenový šok ale vrací do hry nejšpinavější fosilní palivo

Ještě před několika lety byla logika poměrně jednoduchá. Evropa měla postupně odstavovat uhelné elektrárny, část jejich výroby dočasně nahrazovat flexibilnějšími plynovými zdroji a souběžně rychle stavět obnovitelné zdroje.

Plynová elektrárna vypustí při výrobě elektřiny podstatně méně oxidu uhličitého než elektrárna uhelná a zároveň dokáže rychle reagovat na výkyvy výroby větrných a solárních zdrojů. Plyn proto dlouho dostával roli jakéhosi mostu mezi fosilní a bezemisní energetikou.

Přečtěte si: Palivo pro evropská letadla putuje až z Koreje. Krize může prodražit dovolené

Jenže tento most má jeden zásadní problém: Evropa velkou část plynu dováží a jeho cena je citlivá na geopolitiku. To se naplno ukázalo už po ruské invazi na Ukrajinu v roce 2022. A letos se podobný mechanismus vrací v nové podobě.

Plyn během roku zdražil o více než 140 procent

Evropské ceny zemního plynu jsou letos pod tlakem kvůli konfliktu na Blízkém východě a silnému omezení přepravy zkapalněného zemního plynu přes Hormuzský průliv.

Na začátku září se evropský plyn obchodoval za více než 75 eur za MWh, tedy za více než dvojnásobek loňské ceny. Evropské zásobníky byly zároveň naplněné jen přibližně ze 66 procent, což byla nejnižší úroveň pro toto období za posledních patnáct let.

Podle Evropské centrální banky vzrostla velkoobchodní cena plynu meziročně o více než 140 procent. Centrální banka zároveň varuje, že současný energetický šok se může poměrně rychle promítnout i do evropské inflace.

A právě takto drahý plyn zásadně mění pořadí, v jakém se jednotlivé elektrárny vyplatí provozovat. Pokud je palivo pro plynovou elektrárnu příliš drahé, mohou se znovu dostat před ni i emisně výrazně horší uhelné bloky.

Uhlí letos vytvoří nový rekord

Dopad už je natolik výrazný, že Mezinárodní energetická agentura v září změnila svůj výhled. Ještě na konci loňského roku předpokládala, že globální spotřeba uhlí letos mírně klesne. Nově očekává pravý opak: růst o 1,2 procenta na rekordních 8,94 miliardy tun. Hlavním důvodem revize jsou právě vysoké ceny zemního plynu, k nimž se v některých zemích přidává počasí a vyšší spotřeba elektřiny.

Vyšší využití uhlí agentura zaznamenává nebo očekává v Evropě, Číně, Japonsku a Jižní Koreji. Mechanismus je přitom paradoxní. Hormuzským průlivem prakticky žádné uhlí neprochází. Omezení dopravy přes něj proto nabídku uhlí přímo nezasáhlo.

Jenže přes průliv proudilo velké množství LNG. Jeho výpadek zdražil plyn, čímž se uhlí relativně zlevnilo a u elektráren schopných spalovat obě fosilní paliva se část výroby přesunula zpátky k uhlí.

Také ceny samotného uhlí následně začaly růst. Evropský a světový trh ale zatím nezažil nic srovnatelného s extrémem roku 2022, kdy některé referenční ceny překračovaly 400 dolarů za tunu.

Evropa se k uhlí nevrací dlouhodobě

To ovšem neznamená, že by se evropská energetická transformace obrátila a kontinent začal znovu masivně stavět uhelné elektrárny. Dlouhodobý trend je přesně opačný.

V Evropské unii klesla spotřeba uhlí za poslední desetiletí přibližně na polovinu. Jen v roce 2025 se snížila o dalších pět procent. Důvodem jsou zavírání elektráren, rostoucí výroba z obnovitelných zdrojů a cena emisních povolenek.

Také pro letošní rok IEA stále očekává, že celková spotřeba uhlí v EU klesne. Pokles však bude podstatně menší, než se ještě nedávno předpokládalo.

Agentura zmiňuje zejména Německo a Polsko, kde kombinace drahého plynu a stále dostupných uhelných kapacit umožňuje dočasně zvýšit výrobu z uhlí.

Přesnější než mluvit o návratu Evropy k uhlí je proto říct, že současný plynový šok zpomalil jeho ústup a na některých trzích dočasně obrátil pořadí fosilních zdrojů.

Není to přitom poprvé. Když Rusko začalo v roce 2021 omezovat dodávky plynu do Evropy a jeho cena prudce rostla, část elektráren přešla z plynu zpět na černé uhlí. Podle analytického centra Ember se značná část tohoto přepnutí odehrála ještě před vypuknutím plné energetické krize roku 2022.

Následná válka na Ukrajině ukázala další slabinu strategie založené na levném dováženém plynu. Evropa sice od té doby výrazně diverzifikovala dodávky a vybudovala nové terminály pro LNG, ale závislost nezmizela. Pouze se přesunula z ruských plynovodů více na globální trh se zkapalněným plynem.

To znamená, že evropskou cenu nyní mohou ovlivnit události na druhé straně světa – od války na Blízkém východě přes spotřebu LNG v Asii až po kapacitu amerických exportních terminálů.

Obnovitelné zdroje dopad šoku tlumí

Současná krize ale zároveň ukazuje, že evropská energetika už není ve stejné situaci jako v roce 2022. Od té doby výrazně přibylo větrných a zejména solárních elektráren.

V roce 2024 například fotovoltaika v EU poprvé vyrobila více elektřiny než uhlí a společně s větrem pomohla během pěti let snížit účet za dovážená fosilní paliva podle Emberu zhruba o 59 miliard eur.

Také IEA nyní upozorňuje, že rychlý růst obnovitelných zdrojů pomáhá dopady drahého plynu omezovat. Přestože na některých trzích dochází k přepínání z plynu na uhlí, větší výroba z větru a slunce zároveň snižuje množství elektřiny, které vůbec musejí fosilní elektrárny dodat.

Tip: Éra benzinových aut končí. Elektromobily je v EU poprvé předstihly

Podobně situaci hodnotí Evropská centrální banka. Podle její analýzy se současné zdražení plynu promítá do cen elektřiny méně než v minulosti právě díky vyššímu podílu obnovitelných zdrojů.

Plyn jako přechodové palivo dostává trhliny

Současná situace proto otevírá širší otázku, jak velkou roli by měl zemní plyn v evropské transformaci skutečně hrát.

Jeho technologické výhody nezmizely. Plynové zdroje jsou flexibilní, lze je rychle spouštět a zatím dokážou dobře doplňovat proměnlivou výrobu z větru a slunce. Ekonomicky však jejich budoucnost vypadá méně jistě.

Kromě ceny samotného plynu budou postupně čelit vyšším nákladům na emise. Zároveň rychle přibývají bateriová úložiště, řízení spotřeby a další způsoby flexibility, které mohou část práce plynových špičkových zdrojů převzít.

Úvodní foto: Wikimedia Comons/Petr Štefek/CC BY-SA 3.0