Následek brutálně osekaných akceleračních zón: celé Česko může doplatit ztrátou evropských peněz

Když na konci července vládní kabinet schválil velmi osekanou mapu akceleračních oblastí včetně přísných pravidel pro případnou výstavbu větrných elektráren, netajil vládní zmocněnec pro Green Deal a klimatickou politiku Filip Turek své uspokojení. „Je to obrovská výhra. Beru to jako osobní obrovský úspěch. Nemáme republiku nafukovací,“ prohlásil čestný prezident Motoristů sobě.

Z Turkova výroku je patrné, jak moc mu záleželo na tom, aby konečná podoba akceleračních zón dopadla podle jeho představ. Ačkoli se nenaplnila jeho prvotní ambice, tedy aby se tyto oblasti vůbec nestanovovaly, s výsledkem může být i tak spokojený – zóny spíše budování větrných turbín komplikují, než aby je zjednodušovaly, což je jejich hlavní smysl.

I tak se nakonec může „minimalistická varianta“, jak schválenou verzi označil ministr průmysl Karel Havlíček (ANO), může obrátit proti Turkovi a vlastně proti celé Babišově vládě – z několika stran. A v konečném důsledku se z toho může stát problém pro celou republiku, protože výsledná podoba akceleračních zón by mohla narazit v Bruselu.

Rozzlobené obce míří k soudu

Jedno „nebezpečí“ číhá na vládní kabinet v regionech, kterých se akcelerační zóny týkají. Mnohé obce už od počátku dávaly najevo, že s jejich vymezením na svém katastrálním území nesouhlasí. A jakmile zjistily, že by jim obří stožáry mohly vyrůst za humny, hodlají se bránit soudní cestou. Podat žalobu chtějí například některé obce na Vysočině nebo na jižním okraji Ústeckého kraje.

„Tady to nechce nikdo z lidí, ani ze zastupitelů. Nikdo se nás na nic neptal, rozhodli o nás bez nás a my jsme proti,“ řekl například Jiří Chaloupecký, starosta Lubence na Lounsku. Podobně hovoří i další starostové z jiných regionů. K tomu je zapotřebí dodat, že se k akceleračním zónám, respektive větrným elektrárnám chystala státní informační kampaň.

• Související: Česko je v obnovitelných zdrojích nejhorší v Evropě. Stát investorům hází další klacky pod nohy

Jenže Motoristé ji po nástupu na ministerstvo životního prostředí na konci loňského roku zrušili – i když v tomto případě je to možná dobře. Těžko si představit, jak by vysvětlovali přínosy větrné energetiky mladí motorističtí influenceři, kteří na ministerstvu nahradili skutečné odborníky. Ve veřejném prostoru totiž šíří různé mýty a lži o obnovitelných zdrojích, jako třeba že větrné turbíny potřebují dieselový motor, když zamrznou.

S vymezením akceleračních zón se objevil také jeden pozoruhodný paradox. Jeden významný investor vedl s vybranými obcemi v regionu s výhodnými větrnými podmínkami dlouhé měsíce jednání o stavbě elektráren.

Zdálo se, že je vše na dobré cestě, padla i dohoda, na jakém území by stožáry určitě vyrůst neměly. Jenže nově stanovené akcelerační zóny otevřely výstavby právě na těchto „zakázaných“ plochách, což mezi místními obyvateli pochopitelně vyvolalo vlnu nevole.

Těžko předjímat, jak případné soudní spory o oblastech pro snadnější budování obnovitelných zdrojů dopadne. Každopádně to, že se starostové ozývají a propírá se to v televizi i v novinách, není před komunálními volbami pro vládní koalici dobrá zpráva.

Spor s Evropskou komisí?

Další nepříjemnost může na vládu čekat v Bruselu. Zatímco některým starostům vadí samotná existence akceleračních zón, Evropská komise může mít s oblastmi opačný problém, totiž že výstavbu obnovitelných zdrojů různými omezeními podporují nedostatečně. Není to nic nereálného.

Stačí si připomenout jednu pozapomenutou událost z letošního jara. Poslanec a vládní zmocněnec Filip Turek tehdy oznámil, že podal ve sněmovně pozměňovací návrh, který by umožnil obcím posunout hranice akceleračních zón až na vzdálenost 900 metrů od obydlí. Jenže pak vzal zpátečku, což odůvodnil kritikou Evropské komise.

„K načtenému návrhu se pravděpodobně nebudu hlásit. Evropská komise totiž vyloženě řekla, že pokud můj návrh bude součástí stavebního zákona, zablokuje nám peníze. Komise to vyhodnotila bohužel tak, že už nyní nechceme plnit závazek 30 procent obnovitelných zdrojů energie (OZE) do roku 2030,“ řekl Turek v diskusní debatě na CNN
Prima News.

Podobně se Brusel může postavit k omezujícím podmínkám v akceleračních zónách, která odsouhlasila vláda. Jde například o to, že v některých regionech mohou být obří větrníky vysoké maximálně 185 metrů, někde 200 metrů. Moderní elektrárny ale často dosahují výšky více než 250 metrů.

• Související: Syndrom větrných elektráren je nesmysl, jejich dopad na mozek je srovnatelný se silnicí

Analýza Hnutí Duha ukázala, že i po nastavení výškových limitů spolu s vyškrtnutím některých oblastí a redukcí rozlohy dalších, je teoreticky možné postavit v těchto zónách elektrárny o celkovém výkonu 1,8 gigawattu (GW), což sice naplňuje národní cíl 1,5 GW, ale pouze za zcela nereálného předpokladu maximálního využití vymezeného území.

Stejně jako u soudů s obcemi je také v tomto případě těžko předjímat, jak případný spor s Evropskou komisí – pokud skutečně začne – nakonec dopadne. Zavedení akceleračních zón s jednodušší a rychlejší výstavbou obnovitelných zdrojů ale přímo vychází z evropské směrnice RED III.

Na její splnění je navázáno vyplácení finančních prostředků z Národního plánu obnovy. Poslední platba má přesáhnout 25 miliard korun a je samozřejmě otázkou, o jakou část by kvůli nesplnění této směrnice mohlo Česko přijít, případně zda by Evropské komise například dala české vládě čas na nápravu.

Foto: ChatGPT