Akcelerační zóny měly pomoci větrníkům. Nová pravidla je podle experta podkopávají

Do sekce ochrany klimatu ministerstva životního prostředí, kterou k 1. lednu letošního roku zrušilo nové vedení resortu, patřila také problematika akceleračních zón. Podle jejího někdejšího ředitele Petra Holuba, který na přípravě těchto oblastí pracoval dlouhé měsíce, ale aktuálně nastavené podmínky výstavbu větrných elektráren zásadně omezí.

„V kombinaci s tím, že vedení odpovědných resortů, zejména ministerstva pro místní rozvoj, nestihla konkrétní návrhy akceleračních zón včas probrat s dotčenými obcemi, si myslím, že by bylo lepší oblasti v této podobě nevyhlašovat,“ říká v rozhovoru pro Obnovitelně.cz.

Pomohou tedy akcelerační zóny vůbec k tomu, že se v Česku bude stavět více větrných elektráren?

To si v tuto chvíli právě nejsem jistý. Odpovědná ministerstva snížila počet navržených zón, některá zmenšila, což podle mě není zásadní problém. Horší je, že nastavená pravidla obsahují limity, které významně zúží výstavbu moderních větrných elektráren.

Co to je za omezení?

Jsou to v první řadě výškové limity. V některých akceleračních oblastech se navrhuje maximální výška 185 metrů, v některých 200 a jen v některých 250 metrů. Pouze 250 metrů je ale reálný limit pro současné moderní elektrárny, i když se už staví i vyšší. Pokládám výškové omezení za nesmyslné, protože člověk v krajině těžko vnímá výrazně jinak stožár s lopatkami, který má 185 metrů a který 250.

Navíc elektrárna o výšce 250 metrů vyrobí o dost více elektřiny. To znamená, že na stanovený výkon akceleračních zón stačí méně elektráren než v případě nižších větrníků. Jde to tedy i proti záměru vlády, která tvrdí, že chce méně elektráren – výškový limit naopak vyžaduje více turbín, aby se dosáhlo stanoveného výkonu a výroby elektřiny.

Existují ještě další limity?

Druhým zásadním problémem, která ztěžuje plánování investice, je provozní omezení. Návrh říká, že po orbě a sklizni se elektrárna musí na pět, respektive šest dní vypnout. Je to z důvodu ochrany ptactva. Samozřejmě existují studie, podle kterých jsou pro ptáky mnohem větším nebezpečím kočky, auta nebo prosklené fasády budov, ale je třeba uznat, že po sklizni a orbě se na polích nabízí ptactvu výrazně více potravy. Ptáci se tam slétávají na hraboše, různé červíky nebo kořínky.

Když jsme tuto záležitost probírali ještě za mého působení na ministerstvu životního prostředí s příslušnými odborníky, došli jsme k závěru, že je skutečně relevantní požadovat v této době utlumení provozu větrných elektráren. Ale adekvátní a dostačující je jeden až tři dny. Pět, šest dnů je zbytečně moc.

• Související: Mladí větrníky vítají, senioři se jich bojí. Českou energetiku brzdí střet generací

Toto omezení má navíc přijít na podzim, kdy větrné elektrárny vhodně doplňují fotovoltaiku. Více totiž fouká, takže je žádoucí, aby turbíny dodávaly elektřinu českým domácnostem a firmám. V podmínkách je navíc navržen perimetr tisíc metrů namísto námi původně navrhovaných dvě stě metrů, což představuje větší plochu a taky to může znamenat více zemědělců a sklizeň či orbu ve více týdnech.

Existují ještě další podmínky, které omezují provoz větrných elektráren v akceleračních zónách, ale tyto dvě považuji za nejzávažnější. V kombinaci s tím, že vedení odpovědných resortů, zejména ministerstva pro místní rozvoj, nestihlo konkrétní návrhy na vymezení akceleračních zón probrat s dotčenými obcemi, si myslím, že by bylo lepší oblasti v této podobě nevyhlašovat.

To by ale znamenalo, že by Česko nestihlo termín daný Evropskou unií, a mohlo by přijít o nemalé peníze.

Vím, že existuje tlak na získání peněz z Národního plánu obnovy a že to současná vláda nemá jednoduché. Skutečně takové riziko existuje. Poslední platba má přesáhnout 25 miliard korun, ale je otázkou, o jakou část by Česko případně přišlo, pokud by nesplnilo jeden z cílů – v tomto případě včasné vyhlášení akceleračních zón.

To by záleželo na vyjednávání s Evropskou komisí. I tak bych se raději přikláněl k tomu, aby se akcelerační zóny za současných špatných podmínek nevymezovaly.

Není tedy chyba na straně předchozí vlády a odpovědných ministerstev, že nebyly akcelerační zóny projednané s obcemi dříve? Mnohé radnice se nyní bouří, nesouhlasí s vymezením oblastí, což může vyústit i v soudní spor.

Zástupci Svazu měst a obcí, Svazu místních samospráv a Asociací krajů se účastnili jednání pracovní skupiny k akceleračním zónám, byli u toho, když se stanovovaly všechny základní principy a limity. Stejně tak tam byli zástupci příslušných ministerstev a také kultury a obrany, s nimiž se vedly největší debaty.

Oni ale tvrdí, že s nimi nikdo nejednal.

Před pár dny jsem mluvil se zástupcem Svazu měst a obcí a vyjasnili jsme si to. Stalo se totiž to, že někteří potenciální investoři už na podzim vzali odborné podklady s jednotlivými vrstvami limitů jiných veřejných zájmů, které od té doby veřejně visely na portálu Výzkumného ústavu pro krajinu, a vydávali je za oficiální mapu akceleračních oblastí, i když návrh to ještě nebyl.

Chápu, že se to obcím nelíbilo, a že měly pocit, že to s nimi předem nikdo neprojednal. Ale ty informace měly stejné a k odborným podkladům se vydalo vysvětlení. První návrh pro projednání byl zveřejněn až letos v dubnu, ale už za nového vedení příslušných ministerstev.

Takže předchozí vládní kabinet ani jednotlivá ministerstva žádný konečný návrh, podklad pro vyjednávání se samosprávami neměly?

Ne. Až na konci listopadu skončilo biologické posouzení konfliktního území, takže do té doby nebylo zřejmé, která území jím projdou. Ano, existovala předběžná mapka, o které jsem mluvil, ale byla u ní informace, že to jsou jen odborné podklady. Přesto se ve veřejném prostoru objevovala informace, že to je plán akceleračních zón, což nebyla pravda.

Měli jsme představu, že než se konečný návrh předloží do formálního připomínkového řízení, projedná se s dotčenými obcemi, v jejichž katastru by se akcelerační oblasti navrhovaly. Chtěli jsme je oslovit v lednu, což se už ale nestalo vzhledem ke změnám na ministerstvech po volbách. Ty samotné odborné podklady nebylo reálné projednat se šesti tisíci obcemi, které v Česku máme, ale byly projednány s krajskými samosprávami a úřady.

Je potřeba ale přiznat, že příslušný zákon o urychlení výstavby obnovitelných zdrojů byl v roce 2025 asi šest měsíců zaparkovaný ve sněmovně, což bylo ale způsobeno také obstrukcemi tehdejší opozice. To mi jako úředníkovi nepříslušelo hodnotit, ale například biologické posouzení vybraných lokalit nešlo zadat do doby, než byl zákon schválený.

Kolem větrných elektráren se strhla obrovská vlna nepravd a lží. Není chybou bývalé koalice, že včas nespustila informační kampaň o významu větrné energetiky?

Souhlasím. Také jsem chtěl informační kampaň zahájit dříve, ale ve státní správě něco takového připravit a vysoutěžit, kdo to bude realizovat, není úplně jednoduchý úkol. Nakonec bylo všechno nachystané na konci roku 2025, ale nové vedení ministerstva životního prostředí informační kampaň zrušilo.

V tuto chvíli to vypadá, jako by nikdo větrné elektrárny za svými humny nechtěl, ale tak jednoznačné to není. Mnozí starostové s nimi nemají zásadní problém, vidí v nich například slušný finanční přínos pro obce.

Nevím přesně, kolik referend o větrných elektrárnách se v uplynulém roce uskutečnilo, myslím, že jich bylo více než dvacet, a výsledek byl zhruba půl na půl. Myslím, že až utichne současná negativní kampaň, která je z části přirozená a z části uměle živená, začne racionálnější debata o konkrétních projektech.

Je také důležité říct, že akcelerační zóna neznamená automaticky stavbu větrných elektráren, ale jen zjednodušení povolovací řízení. Pořád se například bude dělat hluková studie a povede se stavební řízení. Jen se nebude znovu hodnotit to, co bylo předem posouzeno při vymezení oblasti.

• Související: Syndrom větrných elektráren je nesmysl, jejich dopad na mozek je srovnatelný se silnicí

Nutno dodat že Česko větrné elektrárny bude na dozdrojování rostoucí spotřeby elektřiny potřebovat. Výrobním diagramem doplňují fotovoltaiku a při zapojení akumulace, ať už bateriových úložišť nebo přečerpávacích vodních elektráren a řiditelných zdrojů, jako je bioplyn, mohou dodávat významné množství.

Ale nebavíme se o navýšení kapacity větrných a solárních elektráren z osmdesáti na sto procent, jak občas debata vypadá, ale ze současných pouhých šesti na třicet až čtyřicet procent do roku 2050.

Nemůže se nakonec stát, že se více větrných elektrárny bude stavět mimo tyto oblasti?

Nikdy neexistoval plán, že v akceleračních oblastech bude sto procent větrníků. Jde o koncepční posouzení území, kde jsou nejmenší potenciální konflikty – například s ochranou přírody, ochranou památek, ložiskového území strategických nerostů, obranyschopnosti státu, ale třeba i lázeňství.

Myslím, že je nyní hodně nedoceněné, co dokázali odborníci z Výzkumného ústavu pro krajinu a z Ústavu pro územní rozvoj při posuzování vybraných lokalit. Byla to analytická práce, nesmírně poctivá. Území je nyní posouzeno opravdu velmi důkladně s ohledem na různé veřejné zájmy. A výsledky této práce naštěstí zůstanou pro budoucí využití.

Foto: Archiv Petra Holuba