Češi obnovitelné zdroje chtějí a podporují je. Proč jich tedy vzniká tak málo?

Veřejnost změnu klimatu ani obnovitelné zdroje neodmítá. Přesto se v Česku nové větrné elektrárny rodí jen pomalu. Podle Vojtěcha Koteckého, výzkumného pracovníka z Centra pro otázky životního prostředí na Univerzitě Karlově, za tím stojí hlavně chybějící role státu. „Stát řekne, že chce stavět větrné elektrárny a že jde o důležitou příležitost. Ale pak nechá investory a starosty proplouvat divokými peřejemi českého stavebního řízení,“ říká.

Rozhovor vznikl v rámci iniciativy Nová energie Česka, která si klade za cíl vyvracet dezinformace a mýty spojené s moderní energetikou a obnovitelnými zdroji.

Jak Česko vnímá klimatickou změnu?

Měření ukazují, že naše veřejné mínění je víceméně konzistentní od doby, kdy se změny klimatu staly tématem veřejné debaty. Výrazná většina lidí vnímá, že změny klimatu probíhají, považuje znečištění za hlavní příčinu a myslí si, že by se měly snižovat emise. V tom se postoje české společnosti příliš nemění.

Jak tedy vznikají dezinformace, mýty nebo různá zjednodušení?

Česká debata o klimatu byla dlouho zvláštní tím, že ji utvářela poměrně malá skupina politiků, kteří měli… no, řekněme poněkud specifické názory. A protože megafonem této skupiny byl tehdejší prezident republiky, hodně ovlivnila, jak se mluvilo v médiích i politice. Ale nikdy to nevedlo k dramatickému posunu veřejného mínění. Veřejnost si prostě myslela něco jiného než politici.

Vedle toho samostatně ještě menší podmnožina z nějakého důvodu považuje za důležité přesvědčovat svět, že je celá klimatická změna podvod. Točí se přitom na prkotinách, které nejenže nebývají pravda, nejsou ani příliš důležité a hlavně beztak pravděpodobně nerozumí nikdo kromě nich a několika vědců. Přesto mají potřebu tuto debatu velmi rozčileně vést.

Jsou trochu hlasití. Ale ani tohle podle všeho nemá zásadní dopad na to, co si myslí většina společnosti.

Do jaké míry mohou tyto menšinové názory ovlivnit rozvoj obnovitelných zdrojů nebo třeba klimatickou vědu?

Klimatickou vědu samozřejmě vůbec nijak. Kromě toho, že šetří peníze fyzikům, kteří nemusí kupovat lístky do cirkusu a mají ho zadarmo.

Upřímně řečeno ale i prakticky jsou spíš okrajové. Každý politický proud samozřejmě nějaký vliv má. Veřejnost ale moc netankují abstraktní debaty. Zajímá ji, jak čelit suchu a vlnám horka nebo jak snížíme naši závislost na fosilních palivech. A když se podíváme na praktické rozhodování v Česku, tak například na podpoře obnovitelných zdrojů je poměrně silná většinová shoda napříč politikou. Dobře to bylo vidět při schvalování zákonů Lex OZE v minulém volebním období. V extrémně polarizované české politice šlo o téma, které Sněmovnou procházelo s drtivou podporou jak tehdejší koalice, tak opozice.

Ani nepochybuji o tom, že klíčoví politici hnutí ANO považují větrné a solární elektrárny za důležitou příležitost pro českou ekonomiku a hledají praktický kompromis uvnitř své vlády. O tom, že se budou snažit využít příležitosti pro rozvoj obnovitelných zdrojů, bych příliš nepochyboval.

• Tip: Meteorolog Žák: Největší chybou je dělat závěry o klimatu podle jednoho týdne počasí

Co je tedy podle vás v tuto chvíli největší překážkou pro rozvoj obnovitelných zdrojů?

Chybí koherentní politika. Politika, která by na jednom konci zahrnovala legislativu a na druhém systematickou práci státu s obcemi a podporu rodin i firem, které chtějí příležitostí spojených s obnovitelnými zdroji využít.

Stát u nás občas schválí legislativu, která dává smysl a věcem pomůže. Ale už ji nedotáhne do podpory praktické realizace. Nepomáhá, aby se legislativa promítla do konkrétních projektů v obcích nebo do konkrétních podnikatelských příležitostí.

A o jaké formě podpory se bavíme? Ekonomické, nebo byrokratické?

Nemusí jít ani tak o peníze. Klíčovou bariérou často bývá velmi pomalé povolování.

Stát řekne, že chce stavět větrné elektrárny a že jde o důležitou příležitost. Ale pak nechá investory a starosty proplouvat divokými peřejemi českého stavebního řízení. Výsledkem je, že se projekty utopí v proudech.

Chybějící komunikace

U rozvoje větrných elektráren mám dojem, že je chybou také chybějící komunikace, nejenom ze strany státu, ale i ze strany vědecké a odborné obce.

Pro debatu o větrných elektrárnách je důležité, že projekty mají reálné náklady. Především pro budoucí sousedy. Mohou třeba reálně zasáhnout do krajiny, kterou považujete za svůj domov.

Obce a místní obyvatelé přirozeně váží plusy a mínusy. Pokud jim chceme pomoci najít cestu k souhlasu se stavbou větrných elektráren, musíme prakticky ukázat, jak mohou být příležitostí pro energeticky odolnější Česko, pro prosperitu obcí a možná i pro život domácností.

Ale také vést férovou debatu o nákladech a řešeních, jak je zmírnit. Což není úplně snadné, když Česko s větrnými elektrárnami nemá skoro žádné zkušenosti. Často se šíří velmi pochybné představy, a to i mezi lidmi, kterým upřímně záleží na dobrém rozhodování.

Jenomže do této konverzace se vlamují zájmové skupiny, kterým ve skutečnosti o náklady větrných elektráren vůbec nejde a které šíří všelijaké hrůzostrašné pověsti.

Vědci nebo ekologické organizace mohou těmto argumentům čelit. Možná je ale důležitější místním občanům a starostům pomoci, aby mohli férově porovnávat přínosy a negativa.

Potřebujeme se proto naučit, jak na jedné straně ukazovat nesmyslnost některých argumentů, které zaznívají, ale zároveň nevnucovat lidem představu, že každý, kdo má pochybnosti o větrné elektrárně, je automaticky nějaký pomatenec. Tak to prostě není.

• Psali jsme: Na sítích organizovaný odpor, v průzkumech podpora. Větrníky rozdělují Evropu i Česko

Kdybychom teď měli začít s čistým stolem a vycházet z reality, kterou máme, jaká by byla nejlepší strategie?

Jsem vlastně rád, že nezačínáme od nuly.

Stát, úřady nebo investoři určitě mohli spoustu jednotlivých rozhodnutí v minulosti udělat jinak. Ale upřímně řečeno, nejsem si jistý, zda by to celou debatu nasměrovalo úplně jinam. Není nijak neobvyklé ve srovnání s jinými evropskými státy.

Asi by mohlo pomoci, kdyby stát, a teď mluvím hlavně o politických stranách, které si uvědomují přínosy obnovitelných zdrojů, dokázal tyto příležitosti hlasitě a srozumitelně popsat.

Kdyby jasně ukázal, proč obnovitelné zdroje mohou posílit odolnost Česka, přispět ke snižování cen elektřiny a snížit závislost na dováženém zemním plynu i na uhlí, které za sebou zanechává vysoké znečištění a zdevastovanou severočeskou krajinu.

Výzkumy ukazují, že česká společnost tyto přínosy vnímá. Bylo by ale dobré, kdyby je také politické špičky dokázaly jasně artikulovat. Nebo je alespoň chtěly jasně artikulovat.

Na začátku jste říkal, že se postoje společnosti ke klimatické změně příliš nemění. Platí to i pro přístup k obnovitelným zdrojům?

Češi a Češky jsou v tomto směru ještě konzistentnější než v postojích ke klimatické změně.

Posledních zhruba 20 let se ve výzkumech opakovaně ukazuje, že nejpopulárnější bývají obnovitelné zdroje, zejména větrné a solární elektrárny. Následuje jádro, teprve potom plyn a úplně nakonec uhlí. Česká společnost vlastně intuitivně docela chápe pořadí environmentální zátěže.

Na tom se nic zásadně nemění. Ale v posledních letech vedle obecného postoje přibylo situací, kdy se řeší, jestli má větrná elektrárna stát právě vedle konkrétní vesnice. A ty přirozeně posouvají konverzaci jinam.

Jak si v tomhle směru stojí Česko v porovnání s Evropou?

Česko má trochu specifickou situaci, protože u nás nepřipadá v úvahu, aby se velká část větrné energetiky odehrávala na moři. Což celou diskusi trochu komplikuje oproti Německu, Británii nebo dnes už i Polsku.

Pokud ale jde o uvažování o pozemních projektech, nemyslím si, že bychom od nich byli nějak významně odlišní. Spíš u nás chybí pozitivní politický impuls. Ale pokud jde o to, co lidem větrná turbína v sousedství přinese a co jim vezme, v tom se zase tolik nelišíme.

Co je podle vás pro lidi největší motivací, aby na takovou změnu, jakou je výstavba větrného parku v okolí, přistoupili?

Aby si projekt někdo vzal za svůj a táhnul ho. Typicky starosta nebo vedení obce. Obec nebo sousedé nesmí být jen protistranou investora, ale stát se součástí projektu a brát ho za svůj.

A mohl by třeba rakouský model, kdy většina větrných elektráren patří obcím nebo místním lidem, fungovat i u nás?

Pro místní lidi by pravděpodobně byl ideální. Nejsem si jistý, nakolik je reálný v českých podmínkách – vzhledem k finančním možnostem obcí, jejich roztříštěnosti nebo kapacitě podnikat. Ledaskde to určitě bude perspektivní scénář. Ale je docela možné, že se u nás nerozšíří tolik jako v některých jiných státech.

V úspěchu větrných parků sehrají důležitou roli první projekty. Příklady táhnou, ale také ukazují, že to jde. Když lidé uvidí, že prvních 30 obcí něco udělalo a že jim to dává smysl, budou se přidávat další.

Pokud se to podaří, budeme mít možnost v české krajině vidět nové typy větrných elektráren, které jsou tišší než starší technologie a u nichž se více přemýšlí o začlenění do krajiny. To může být faktor, který posunu pomůže. Kritická masa několika desítek moderních projektů nejen posílí odolnost Česka. Také ukáže zbytku země, jak to vlastně vypadá v praxi. Protože jsou jenom dvě možnosti. Buď se čistá energetika bude stavět s respektem k sousedům a krajině, nebo se stavět nebude.

Jakou roli by v tom mohly hrát iniciativy, jakou je vznikající Nová energie Česka?

Projekty jako Nová energie Česka jsou důležité, protože vytvářejí určité podhoubí, na kterém místní debata vyrůstá.

Dodávají argumenty a perspektivu, která může být prakticky užitečná. Když starosta rozhoduje, potřebuje zdroje, z nichž může čerpat. A právě tady mohou podobné iniciativy pomoci. Nesnaží se nacpat lidem do hlavy správný názor, ale otevřít férovou debatu, co má a nemá smysl. Včetně toho, že mohou být i projekty, u nichž bude lepší, když se nepostaví.

Každá věc se dá postavit špatně. A téměř každá věc – asi kromě mučírny a koncentračního tábora – se dá postavit dobře. Potřebujeme se naučit oddělovat zrno od plev a pomoci místním lidem rozhodnout, jestli je konkrétní projekt pro ně dobrý, a co mohou udělat, aby byl ještě lepší.

Úvodní foto: Freepik