Meteorolog Žák: Největší chybou je dělat závěry o klimatu podle jednoho týdne počasí

Pamatujeme si hlavně extrémy a počasí často hodnotíme podle vlastních pocitů. To je jedním z důvodů, proč lidé zaměňují počasí za klima a podléhají mýtům o globálním oteplování. Jak se mění důvěra ve vědu a co čeká Česko v příštích letech? Podle meteorologa Michala Žáka z Českého hydrometeorologického ústavu se také málo zdůrazňují příležitosti, které změny v podobě dekarbonizace mohou přinést. „Například zelené technologie nebo přírodě blízká řešení. Většina lidí má ráda přírodu, zeleň a čisté prostředí,“ dodává.

Rozhovor vznikl v rámci iniciativy Nová energie Česka, která si klade za cíl vyvracet dezinformace a mýty spojené s moderní energetikou a obnovitelnými zdroji. Meteorolog Michal Žák v projektu pomáhá vysvětlovat veřejnosti nejčastější omyly týkající se počasí, klimatu a jejich souvislosti s klimatickou změnou.

Během letošní zimy, kdy jsme po delší době zažili přetrvávající mrazy, někteří politici nebo influenceři zpochybňovali existenci či vážnost klimatické změny. Šlo ale o záměnu počasí a klimatu. Stává se to často?

Stává se to, protože obecně není úroveň vzdělávání v oblasti meteorologie úplně optimální. Ani v rámci základních škol se tomu možná nevěnuje patřičná pozornost, ačkoliv jde o základní věci, které nás obklopují. Myslím si, že právě to je jeden z faktorů, lidé si tyto pojmy dostatečně neosvojí a pak je samozřejmě zaměňují.

Je to velký problém?

Určitě je to problém, protože počasí a klima jsou dvě odlišné věci. Počasí je stav atmosféry v daném místě a čase, tedy jaká je teplota, vítr, vlhkost, oblačnost, srážky, sluneční svit a další meteorologické parametry.

Klima je naopak charakteristický režim počasí v daném místě za určité období. Zpravidla se jedná o minimálně třicetileté období pozorování, ze kterého lze dělat průměry a další statistická vyhodnocení. Nejde jen o průměry, ale také o maxima, minima, percentily a podobně.

Je důležité rozlišovat, zda mluvíme o klimatu, tedy dlouhodobém režimu, nebo o konkrétním počasí. Klima je výsledkem jednotlivých stavů počasí za delší období a má určitou robustnost, která se však v průběhu času mění. Jinak vypadalo klima v období 1961–1990 a jiné parametry bude mít klima mezi lety 1991–2020.

V rámci klimatu počasí přirozeně kolísá a krátkodobé výkyvy jsou zejména v mírném pásu naprosto běžné. Nelze ale z jednotlivých výkyvů dělat závěry o vývoji klimatu.

„V posledních letech ale opět pozorujeme určitou renesanci mýtů, o kterých jsme si mysleli, že už patří minulosti. Někteří je znovu vytahují a snaží se je napasovat na aktuální, ale přitom přechodné jevy.“
- Michal Žák

S jakými mýty nebo dezinformacemi se setkáváte nejčastěji, ať už ohledně klimatu, nebo počasí?

Do jisté míry to souvisí s tou záměnou počasí a klimatu. Na základě jedné vlny chladného počasí nebo jedné sněhové epizody má někdo tendenci říkat: „Tak už je to tady, globální oteplování skončilo.“ To znamená, že se z krátkodobého výkyvu vyvozují dlouhodobé závěry. To je podle mě jeden z nejčastějších mýtů.

Další věcí je, že lidé mají logicky subjektivní vnímání počasí a často mu podléhají. Když se pak podíváme na objektivní data, bývají překvapeni tím, jak daná zima nebo jiné období skutečně vypadalo.

Naše subjektivní vnímání totiž více reaguje na výrazné výkyvy. Když je dlouhodobě nadprůměrně teplo, ale bez rekordů a extrémů, nemusí se nám to do paměti tak silně zapsat.

• Psali jsme: Bylo Grónsko celé zelené, jak tvrdí Turek? Kdepak, jen naletěl marketingové pohádce

V minulosti jste kritizoval používání slova „extrémní“, protože lidé pak mohou jeho význam začít podceňovat. Je tomu tak stále?

Samozřejmě existuje určitá inflace používání tohoto termínu a to může vést k otupení pozornosti. Na druhou stranu záleží na tom, s čím dané hodnoty porovnáváme. Pokud porovnáváme počasí nebo vývoj klimatu s druhou polovinou minulého století, může se něco jevit jako extrémní, zatímco ve srovnání s posledním třicetiletím už to tak extrémní být nemusí.

Je dobré mít to na paměti. Pokud jsou ale odchylky velmi výrazné a vedou k překonávání teplotních rekordů, pak bych se používání slova „extrémní“ nebránil. Když máme na řadě stanic v Česku měření delší než sto nebo sto padesát let a rekord je překonán, pak jde skutečně o poměrně extrémní hodnotu.

Nedůvěřující lidé jsou jen více slyšet

Registrujete i vývoj samotných dezinformací?

Mám pocit, že to přichází ve vlnách. Vzpomínám si, že před zhruba dvaceti lety panovalo společenské klima, které poznatkům klimatologie příliš nepřálo. Zlehčovala se role člověka v probíhající změně klimatu i potřeba měnit lidské chování.

V desátých letech se to ale změnilo. Poznání se více rozšířilo i mezi širokou veřejnost. Změna klimatu byla stále více vnímána jako realita a vliv člověka jako významný faktor. Velmi tomu podle mě pomohlo i sucho mezi lety 2015 a 2020, které mnoho lidí pocítilo velmi konkrétně, například když jim vyschly studny a byli závislí na lokálních zdrojích vody.

V posledních letech ale opět pozorujeme určitou renesanci mýtů, o kterých jsme si mysleli, že už patří minulosti. Někteří je znovu vytahují a snaží se je napasovat na aktuální, ale přitom přechodné jevy.

Mají na rozvoj dezinformací vliv i sociální sítě?

Určitě ano, bohužel pozoruji, že na to mají velký vliv. Podobně jako v jiných oborech dochází k uzavírání do určitých názorových bublin. Občas sice nějaké informace proniknou i do jiných skupin, ale uvnitř těchto bublin se lidé navzájem utvrzují ve svých názorech, včetně těch dezinformačních nebo založených na nesprávném chápání fungování klimatu a počasí.

Možná právě jejich masivní nástup v posledních letech přispěl k tomu, že se klimatické dezinformace znovu dostaly více do mainstreamu.

Jak je to podle vás s důvěrou k odborníkům, meteorologům a klimatologům? Zvyšuje se, nebo naopak klesá?

Myslím si, že se to úplně nemění. Spíš mám pocit, že lidé, kteří důvěru nemají, jsou dnes více slyšet. Ten podíl možná není výrazně odlišný, ale právě díky sociálním sítím jsou tyto hlasy mnohem viditelnější.

Navíc když se předpověď někdy nepodaří, což se samozřejmě stává, bývá to více zveličováno než před deseti nebo patnácti lety. Přitom objektivně se kvalita předpovědí za tu dobu zlepšila. Subjektivně jsou ale více vidět právě ty případy, kdy se předpověď nepovede.

• Tip: Nepravdivé informace komplikují rozvoj obnovitelných zdrojů, varují energetici

Jaké jevy jsou pro klimatickou změnu typické?

Myslím, že si lidé velmi všímají vln veder v létě, zejména ve velkých městech, kde mají negativní dopady na zdraví. Vnímají, že přicházejí častěji a že jsou intenzivnější. Dalším tématem jsou jarní mrazy, které poškozují ovocné stromy nebo vinice. To se také dostává více do povědomí veřejnosti.

Pak je to sníh v zimě, respektive jeho nedostatek, kratší trvání sněhové pokrývky a její menší výška. I to už lidé poměrně silně vnímají. A nakonec přívalové srážky a riziko rychlých povodní. S tím se lidé setkávají častěji, a proto jim jsou tato témata bližší. A samozřejmě nesmíme zapomenout na už zmíněné sucho.

V médiích se teď hodně objevuje El Niño. Přitom nejde o nic nového. Čím to je, že se o něj lidé začali tolik zajímat?

Myslím si, že to do určité míry podporují i média, protože zjistila, že to mezi lidmi rezonuje. El Niño je dobře zapamatovatelný pojem. Zní jednoduše a úderně, na rozdíl od jiných klimatických jevů s komplikovanými názvy. Lidé tuší, že se něco děje v Pacifiku a že to má dopady i jinde ve světě.

Souvisí to také s tím, že se změna klimatu prohlubuje. Při teplé fázi El Niña jsou dopady ještě výraznější. Současná epizoda má navíc potenciál stát se jednou z nejsilnějších v historii pozorování, což samo o sobě vytváří atraktivní titulky.

Přitom v podmínkách střední Evropy a České republiky jsou přímé dopady El Niña velmi obtížně detekovatelné. Projevuje se spíše globální zvýšení teplot, ale konkrétní dopady na Evropu se vyhodnocují poměrně složitě.

Jak meteorologie a klimatologie zvládají komunikaci s veřejností? Není problém právě v tom, že jde o složitá témata?

To je obecně otázka popularizace vědy. Hodně záleží na konkrétním člověku a na tom, jak dokáže vědecké poznatky zjednodušit, aniž by příliš ustoupil od jejich podstaty.

Myslím si, že přibývá lidí, kteří to dokážou relativně dobře předávat veřejnosti. Na druhou stranu jsou témata, u nichž může být přílišné zjednodušování problematické, protože už jde na úkor samotného obsahu a pochopení je pak obtížné.

Trend je zřejmý. Čeká nás další nárůst teplot

Na jakou část veřejnosti by se podle vás měla komunikace zaměřit nejvíce?

Ne na přesvědčené, protože tam to není potřeba. A ani na zarputilé odpůrce nebo popírače, protože jich zase není tolik, aby stálo za to vynakládat na ně hlavní úsilí.

Nejdůležitější jsou lidé uprostřed. Ti, kteří nemají problém přijmout vědeckou realitu, ale téma je příliš nezajímá, protože mají jiné starosti. Právě na ně má smysl se zaměřit. Důležité je předávat nejnovější poznatky o fungování klimatu a počasí a zdůrazňovat, že změna klimatu je důležité téma i pro Českou republiku.

Trochu mě mrzí, že se méně zdůrazňují příležitosti, které změny mohou přinést. Například zelené technologie nebo přírodě blízká řešení. Většina lidí má ráda přírodu, zeleň a čisté prostředí. Překvapuje mě, že se právě tyto pozitivní aspekty více nezdůrazňují.

Politici by podle mě mohli lidem více ukazovat, že Green Deal může znamenat zelenější prostředí a čistší vzduch. To jsou přece věci, které lidé chtějí.

Co nás čeká v příštích deseti až dvaceti letech?

Trend je zřejmý. Čeká nás další nárůst teplot. V horizontu deseti až dvaceti let bude pokračovat oteplování, zejména v zimě. To znamená méně sněhu a větší riziko sucha.

Současně poroste riziko přívalových srážek a vln veder během léta. Ty budou pravděpodobně intenzivnější, delší a budou se vyskytovat v širším časovém období, od června až do září. Významným tématem zůstanou také jarní mrazy poškozující ovocné sady a vinice. Jejich význam spíše poroste.

A pokud se ptáme, co s tím, vždycky říkám slovy filmu Lepší pozdě nežli později.

Mají adaptační a mitigační opatření šanci změnu klimatu zpomalit?

Určitě ano. Pařížská dohoda se sice nenaplňuje tak, jak by se naplňovat měla, ale vedla k určitému omezení emisí skleníkových plynů a k rozvoji obnovitelných technologií, které v posledních letech zažívají globální boom. Díky tomu nárůst koncentrací skleníkových plynů není takový, jak se podle nejčernějších scénářů mohlo zdát před deseti nebo patnácti lety. To je určitý důvod k opatrnému optimismu.

Každá tuna uhlí, která se nespálí, každý barel ropy, který se nespotřebuje, je dobrý pro budoucnost lidstva.

Úvodní foto: Unsplash