Odpor proti větrníkům už není spontánní ani lokální. Stalo se z něj organizované hnutí

Ideální lokalita, připojitelnost do sítě, dostatek větrných dní… A několik kol přednášek developera s občany místní obce, s odpůrci i příznivci větrné energie. Takový byl obvykle postup při pokusu o instalaci turbín a referenda o jejich výstavbě dopadala roky zhruba v polovině případů pozitivně. Dnes je to ale jinak, místo zástupců z řad místních obyvatel na přednášky dorazí organizované skupiny dezinformátorů a koordinovaně do obce roznáší strach, zbytečné obavy a odpor k nové energii.

Z původně lokálních iniciativ, které reagovaly především na konkrétní projekty v jednotlivých obcích, se totiž postupně stává koordinovanější a ideově ukotvenější hnutí. Zásadní změna přitom nastala zejména v loňském roce, kdy se téma začalo silněji prolínat s politickou agendou a online mobilizací, vysvětluje sociolog Petr Vidomus, který tento jev koordinace zkoumal.

• Tip: Zákon chtěl podpořit větrníky. Místo toho může projekty zkomplikovat

„Námitky proti větrným elektrárnám na lokální úrovni tady byly vždy. Ale myslím, že v loňském roce došlo k určité strukturální změně,“ dodává. Jedním z klíčových momentů byla debata o akceleračních zónách a s ní spojená vlna lokálních referend. Právě ta se stala důležitým nástrojem mobilizace odpůrců.

Ačkoliv referenda sama o sobě o výstavbě nerozhodují, fungují jako silný signál veřejného mínění a zároveň jako prostředek politického tlaku. Odpůrci přitom dokážou před hlasováním aktivizovat voliče výrazněji než při běžných komunálních volbách. „Ti lidé se dost mobilizují před těmi referendy, protože mnohdy jsou jejich iniciátory. Mají velkou účast, vyšší než třeba v běžných komunálních volbách,“ dodává Vidomus.

Nocebo efekt

Proměňuje se i samotná argumentace a obsah diskuze. Zatímco dříve převládaly lokální výhrady, například oprávněné obavy ze zásahu do krajinného rázu, dnes se do popředí dostává širší kritika obnovitelných zdrojů. Významnou roli přitom hraje také akcent na často i neprokazatelné zdravotní dopady, zejména na údajné účinky infrazvuku, které jsou často zveličovány a vytrhovány z vědeckého kontextu.

• Psali jsme: Francouzský verdikt o větrnících koluje internetem. Jak je to ve skutečnosti

Jak jsme na Obnovitelně.cz ostatně v minulosti psali, odpůrci větrných elektráren jsou z nich často tak vyděšeni, že si sami způsobí „syndrom větrných turbín“, který funguje jako nocebo, tedy opak pozitivně fungujícího placeba. Elektrárna sama o sobě nic nedělá, jenže člověk jejím negativním účinkům tak uvěří, že si je sám vsugeruje. Týká se to například migrén či panických atak.

Zásadním prvkem této proměny přístupu a koordinace veřejnosti je propojení s online prostředím a zahraničními aktéry. Vidomusův výzkum ukazuje, že významnou roli sehrávají slovenské iniciativy, které fungují jako zázemí pro české odpůrce. Nejde jen o sdílení názorů, ale o systematickou podporu včetně argumentačních materiálů, právních rad nebo doporučení, jak organizovat kampaně. „Ze spolku kolem Daniela Máčovského se stala taková servisní organizace pro místní odpůrce. Je to v podstatě argumentační první pomoc,“ popisuje sociolog.

Právě tato infrastruktura umožňuje sjednocovat komunikaci napříč regiony a posouvat lokální konflikty do širší roviny. „Slovenské spolky přispívají k profesionalizaci, radikalizaci a sjednocení narativu českých spolků,“ dodává. Český vývoj odporu k větrníkům zapadá do širšího trendu, který byl v minulosti patrný například v Německu nebo Polsku, jen k nám dorazil o pár let později.

Nevyváženost debaty

Důležitou roli v šíření těchto narativů hrají také veřejné debaty na lokální úrovni. Ty však často nejsou vyvážené a vystupují na nich převážně kritici obnovitelných zdrojů, zatímco zastánci nebo investoři chybí. Takové prostředí pak může snadno ovlivnit nerozhodnuté obyvatele. V některých případech se navíc objevují i organizované skupiny, které mají za cíl atmosféru debat aktivně ovlivnit. „Občas si přivezou vlastní publikum, které není z té obce, ale vytváří tlak na těch debatách,“ dokládá Vidomus.

Pod tlakem se ocitají především místní samosprávy. Starostové se musí vyrovnávat s rostoucí mobilizací odpůrců, přičemž často nemají dostatek kapacit ani informací, aby vedli vyváženou debatu. A to navzdory tomu, že třeba sami s výstavbou souhlasí a uvědomují si, že většina odporu vychází z dezinformací a zbytečného strachu. Nemají ale možnost či motivaci vystoupit proti svým občanům a zastávat se developera.

• Tip: Vítr loni pokryl už pětinu evropské spotřeby elektřiny. Česko jeho výhody stále přehlíží

Profesionalizace odporu se neodehrává jen v terénu, ale i v mediálním prostoru. Některá média věnují tématu systematicky negativní pozornost a opakovaně dávají prostor stejným aktérům a argumentům, čímž posilují jejich viditelnost a vliv. Podle Vidomuse se jedná o zjevně koordinovanou snahu.

Jádro celého problému ale netkví čistě v odporu vůči větrníkům, ale v zásahům různě motivovaných organizací do energetické transformace a modernizace. Záměrným ale i nezáměrným dopadem tak může být stále udržovaná závislost na fosilních palivech, uhlobaronech nebo i jiných státech. A to navzdory tomu, že právě v dnešních dnech vidíme výrazné dopady této závislosti na českou energetiku a naléhavou potřebu nainstalovat více obnovitelných, nezávislých a decentralizovaných zdrojů.

Úvodní foto: KW Václavice