Česko chce dohnat zpoždění ve výrobě biometanu. Stát láká investory na nový trh

Rok 2025 se do historie české energetiky zapíše jako období, kdy se sektor bioplynu a biometanu definitivně vymanil ze stagnace. Po letech legislativní nejistoty přinesl uplynulý rok schválení klíčového legislativního balíčku LEX OZE III a Akčního plánu rozvoje biometanu. Došlo k vyřešení letitých sporů o zdanění plynu a k úspěšné implementaci certifikace udržitelnosti SURE. Další růst sektoru ale závisí na úspěchu startu aukcí biometanu na jaře letošního roku a také zachování provozu stávajících bioplynek. Sdružení CZ Biom přináší bilanční ročenku roku 2025 a expertní výhled na rok 2026.

Česká republika v roce 2025 konečně nastartovala procesy, které mají pomoci dohnat zpoždění oproti západním sousedům v bioenergetice. Zásadním tématem je rozvoj biometanu, jehož potenciál byl v Česku dlouhou přehlížen. Nyní se tato domácí náhrada zemního plynu stává hlavní komoditou dekarbonizace teplárenství, plynárenství a dopravy.

Flotila českých biometanových stanic (BMS) se v loňském roce rozrostla o tři na celkem 14. Jedna z nových výroben, BMS Krakořice, navíc získala prvenství v roli úplně první zemědělské biometanky, která v Česku vznikla „na zelené louce“. Doposud totiž výroba biometanu závisela na konverzi stávajících bioplynových stanic. Krakořice ukazují, kudy se bude velká část sektoru ubírat. Další nová BMS vznikla masivní úpravou stávající zemědělské bioplynové stanice a třetí nová BMS má pak statut nejmenší výrobny biometanu v ČR a slouží pro výrobu paliva BioCNG s kapacitou jednotek m3 za hodinu. Celková výroba českých BMS dosáhla objemu 17 milionů m3.

Bohužel českou bioplynovou rodinu opustila nejstarší funkční bioplynová stanice Velké Albrechtice, která byla v průběhu roku 2025 zdemolována. Bioplynka využívala ojedinělou technologii, která se obešla bez jinak potřebných mechanických míchadel pro promíchání reagujícícho substrátu. Každé odstavené bioplynky je škoda a nezbývá než si přát, aby shodný osud nepotkal v letošním roce další zařízení. Pro zajištění pokračování v provozu je nutné upravit podmínky modernizační podpory, které v tuto chvíli nejsou životaschopné.

Akční plán jako mapa k plnění cílů

Jedním z nejzásadnějších milníků uplynulého roku bylo vládní schválení Akčního plánu pro rozvoj biometanu. Tento strategický dokument narýsoval jasnou cestu, jak do roku 2030 dosáhnout výroby půl miliardy metrů krychlových biometanu ročně. Výroba bioplynu i biometanu v Česku má nicméně pořád velké rezervy a navzdory některým pozitivním zprávám sektor musí výrazně přidat, aby zvládl naplnit cíle Národního klima-energetického plánu. Tomu by měla pomoci změna systému podpory.

S koncem roku 2025 skončil rámec podpory (příp. možnost získat podporu) nových biometanových stanic formou zeleného bonusu, který kvůli nevýhodnému nastavení využilo jen pár zájemců. Nefunkční systém od letoška nahradí nadějná aukční podpora biometanu, kterou stát vyhlásí poprvé na jaře. Sektor si od této změny slibuje urychlení rozvoje a výrazné zvýšení počtu nových BMS (jak konverzí stávajících bioplynek, tak i výstavbou nových BMS „na zelené louce“). Kromě biometanu také čekáme uvedení do života zatím spící podporu malých bioplynových stanic. Ty mohou zpracovávat jinak těžko využitelnou lokálně dostupnou biomasu a být tak skvělými zdroji elektřiny a tepla pro přímé místní využiti.

• Tip: Bioplynky pomáhají udržet kvalitní život na venkově. Přesto jich je pořád málo

Kromě strategického Akčního plánu se podařilo dotáhnout i legislativní priority pro rozvoj moderní energetiky. Česká republika po letech čekání konečně přijala novelu Lex OZE III, která pozitivním způsobem upravuje podmínky pro rozvoj obnovitelných zdrojů, z pohledu bioplynového sektoru jde zejména o odšputnování podmínek pro poskytování akumulace a flexibility. Dalším, neméně důležitým vítězstvím, bylo definitivní uzavření sporu o tzv. daň z plynu. Díky zavedení osvobození bioplynek od daně nastal konec nesčetným kontrolám a sporům s celní správou kvůli nelogickému zdanění, které dlouhá léta zbytečně byrokraticky i finančně zatěžovalo provozovatele.

Jan Habart, předseda CZ Biom, vysvětluje, že za sebou máme rok, který by bez váhání nazval rokem úklidu a stabilizace. „Podařilo se nám ve spolupráci se státem dotáhnout dlouholeté legislativní resty. Narovnání podmínek pro stávající bioplynové stanice a zrušení daně z plynu dalo provozovatelům konečně naději v legislativní spravedlnost. Co je ale důležitější – rok 2025 ukázal, že stát konečně začal brát biometan vážně jako strategickou surovinu. Nejde jen o plnění evropských cílů, ale o energetickou bezpečnost a soběstačnost této země,“ říká.

„Bioplyn a biometan jsou tuzemské obnovitelné zdroje, které máme plně pod kontrolou, nezávisle na dovozu či na tom, zda svítí slunce nebo fouká vítr. Sektor navíc prokázal svou dospělost tím, jak rychle a efektivně zvládl implementaci certifikace udržitelnosti SURE. Tím jsme potvrdili, že český bioplyn je skutečně čistým zdrojem, který šetří emise skleníkových plynů v celém svém životním cyklu,“ dodává Habart.

Výrazně se také posunulo vnímání flexibility. Bioplynové stanice již nejsou vnímány jako zdroje vyrábějící v konstantním režimu, ale mohou sloužit jako „zelené baterie“. Díky schopnosti regulovat výkon v reálném čase pomáhají stabilizovat síť v momentě, kdy kolísá výroba z fotovoltaických a větrných elektráren. Tímto směrem začalo například kráčet Německo, které upravilo podmínky pro provozní podporu tak, aby motivovala provozovatele bioplynových stanic k dodávkám v časech mimo výrobní diagram fotovoltaických elektráren.

„Praxe ukazuje, že bioplyn je pilířem energetické stability. Provozovatelé začínají chápat, že jejich největší hodnota už není v tom, že ‚jedou‘ konstantně 8000 hodin ročně, ale v tom, že umí zapnout přesně tehdy, když v síti chybí výkon. To je obrovský posun v myšlení. Bohužel se raději vrháme do masivních investic v podobě baterií a paroplynu než abychom napřed využili stávající potenciál,“ vysvětluje Adam Moravec, vedoucí sekce bioplyn CZ Biom.

Podle Moravce technologie ke zvýšení flexibility na bioplynkách máme, potřebujeme jen přenastavit podmínky tak, aby k poskytování flexibility nebránila legislativa a bylo to pro provozovatele zajímavé i ekonomicky. Tím navíc vznikne další impuls pro výstavbu nových stanic a odblokuje se financování ze strany bank, které potřebují v sektoru vidět předvídatelné a udržitelné prostředí.

Certifikace SURE jako důkaz udržitelnosti

Tématem číslo jedna na provozní úrovni byla v roce 2025 certifikace udržitelnosti SURE (Sustainable Resources Verification Scheme). Provozovatelé bioplynových stanic museli začít prokazovat, že jimi vyráběná energie splňuje přísná kritéria směrnic RED II a RED III. První certifikát získala na jaře bioplynová stanice Vojtěchov, dalších sedm výroben pak procesem prošlo v průběhu roku.

Biomasa zazářila také ve veřejném prostoru. Například biometanová stanice ve Vyškově získala ocenění ve hned dvou kategoriích soutěže Hrdinové moderní energetiky. Výrobna obdržela druhé místo v kategorii Obnovitelné zdroje pro českou ekonomiku a získala také Cenu sympatie odborné veřejnosti. Ve stejné soutěži se taky na bedně objevila BPS Suchohrdly u Miroslavi, které díky úpravě technologie se stala vysoce flexibilní a tím výrazně snížila spotřebu zemního plynu používaného pro špičkování u produkčního skleníku. Média pak zaujalo i slavnostní otevření biometanové stanice v Krakořicích, a to za účasti předních představitelů vlády.

Výhled na rok 2026: Start aukcí biometanu

CZ Biom identifikuje několik hlavních pilířů, které budou formovat následujících 12 měsíců:

1. Start provozních aukcí pro biometan: Na jaře 2026 by měly být vypsány první soutěžní aukce na provozní podporu výroby biometanu. V polovině roku pak stát předloží vyhodnocení soutěže. Investoři následně budou mít tři roky na uvedení stanic do provozu. Úspěch těchto aukcí rozhodne o tom, zda se podaří naplnit cíl sta biometanových stanic do roku 2030. Při uvedených termínech bude obtížné cíle dodržet a sektor čeká velký konkurenční boj.
2. Masivní vlna modernizací (repowering) a transformace na biometan: Velká část bioplynových stanic postavených kolem roku 2006–2010 se blíží konci své životnosti nebo konci původní podpory. Rok 2026 bude rokem rozhodování: buď investice do úpravy na biometan a vtláčení do plynárenské sítě, nebo přechod na vysoce efektivní a flexibilní výrobu elektřiny. Současné podmínky modernizace jsou však nastaveny absurdně a zároveň mnoho zařízení nemůže anebo ani není vhodné předělat na biometan. Decentrální výroba s využitím energie v místě výroby je stále nejvýhodnější řešení.
3. Riziko zavírání stanic, pro které bude naopak modernizace či přechod na výrobu biometanu ekonomicky nesmyslný nebo technicky nemožný. Postupný konec podpory znamená pro řadu provozovatelů značnou nejistotu a stávající kroky státu nedávají sektoru jistotu, že o stanice bude zájem. Transformace na výrobu biometanu dává smysl jen u části stanic, ostatní provozovatelé pak musí mít možnost využít jiných forem podpory (například na poskytování flexibility). Konkrétní kroky státu v této oblasti ale stále chybí.
4. Rozvoj infrastruktury: Pro vzdálené výrobny biometanu od distribučních sítí se připravuje řešení v podobě centrálního vtláčecího bodu, kam bude možné biometan dovážet. Očekává se také úprava distribučních sítí plynu, aby bylo možné vtláčet biometan co do nejnižší tlakové úrovně a tím zpřístupnit méně kapacitní části distribuční sítě.

Text: TZ CZ BIOM, úvodní foto: Unsplash