Nečekaný nález v žaludku vlka přepisuje historii vymírání velkých savců

Vyhynuli srstnatí nosorožci kvůli lovcům mamutů, vývojovým vadám nebo klimatické změně? Přesně po tom bádali vědci, když se jim do rukou dostal unikátně zachovalý vzorek tkáně. Nalezli ho přitom na poměrně nečekaném místě, v žaludku zmrzlého vlčete nalezeného v sibiřském permafrostu. Analýza DNA ukazuje, že nosorožci srstnatí krátce před svým vyhynutím netrpěli genetickým kolapsem ani dlouhodobým úbytkem populace, jak se dosud předpokládalo.

Z tkáně staré asi 14 400 let, pocházející z jednoho z posledních známých jedinců druhu, se podařilo sekvenovat celý genom s vysokým rozlišením. Vědci jej porovnali s dalšími dvěma genomy nosorožců srstnatých z pozdního pleistocénu. Výsledky neukazují žádné známky nedávného příbuzenského křížení, ztráty genetické rozmanitosti ani zvýšené genetické zátěže, tedy jevů, které dnes často předcházejí vyhynutí ohrožených druhů.

Získaná data naznačují, že populace těchto velikých nosorožců, kteří byli vážnou hrozbou pro tehdejší lidskou populaci, byla ještě několik století před zánikem relativně stabilní. To podporuje hypotézu, že k jejich vyhynutí došlo velmi rychle, pravděpodobně v období výrazného klimatického oteplení, kdy se arktické a subarktické ekosystémy dramaticky proměnily.

• Tip: Počasí nerovná se klima. Oteplování pořád platí, sněhu a mrazu navzdory

Tehdejší lidé na oteplování významně získali. Rozvinula se zemědělská revoluce, začali ve velkém osidlovat euroasijský kontinent, ze kterého pomalu ustupovaly ledovce a půda se stala úrodnější. Nosorožec srstnatý, silně přizpůsobený chladnému a suchému klimatu, se ale těmto změnám nedokázal přizpůsobit tak rychle, jak přicházely.

Stejný konec pravděpodobně čekal mamuty. „Vědci se už sto let přou o to, proč mamuti vyhynuli. Zvířata přežila miliony let, aniž by je předtím vyhubily klimatické změny, ale když musela žít vedle lidí, dlouho nevydržela a my, lidé, jsme byli obviňováni, že jsme je uštvali k smrti,“ uvedl pro Českou televizi profesor Eske Willerslev z Cambridge. „Nám se ale podařilo prokázat, že problémem nebyla jen změna klimatu, ale hlavně její rychlost, která byla posledním hřebíčkem do rakve mamutů, kteří nebyli schopni se dostatečně rychle přizpůsobit, když se krajina dramaticky proměnila, a ubývalo tak potravy.“

Vzhledem k tomu, že fosilní pozůstatky z období těsně před zánikem druhů jsou velmi vzácné, mohou se méně časté zdroje DNA, jako je obsah žaludku predátorů nebo jiné nepřímé nálezy, stát klíčem k pochopení toho, jak a jak rychle megafauna v minulosti mizela.

Zjištění, že takto veliké savce, mezi které nosorožci i mamuti patřili, nevyhubily ani časté lovecké výpravy, ani evoluční slepá ulička, ale příliš rychlý postup tehdejší klimatické změny, by nás měl varovat. Ta dnešní klimatická změna totiž postupuje právě vlivem člověka ještě rychleji a k vymírání druhů již na mnoha místech planety dochází. Jejich přirozené prostředí mizí a adaptovat na nový svět se již nestíhají.

• Psali jsme: Rok 2025 byl teplotně normální, ale suchý. Zbytek světa je na tom hůř

V globálním průměru probíhalo oteplování v době mamutů během takzvaného období Bølling–Allerød stále výrazně pomaleji než dnes. Odhady ukazují, že tehdy se průměrná globální teplota zvýšila zhruba o 1–2 stupně Celsia v průběhu několika století, tedy řádově desetiny stupně za století.

Současné oteplování je v tomto srovnání rychlejší. Od konce 19. století se globální průměrná teplota zvýšila přibližně o 1,2 stupně Celsia během zhruba 150 let, přičemž většina tohoto nárůstu připadá na posledních 50 až 60 let. Zásadní rozdíl je také v mechanismu změny. Zatímco tehdejší oteplení bylo do značné míry ovlivněno přirozenými změnami oceánské cirkulace a regionálními procesy, dnešní oteplování je globální, synchronní a přímo svázané s rychlým růstem koncentrací skleníkových plynů.

Úvodní foto: ArinLeighB, CC0, via Wikimedia Commons