
Stane se z Afriky elektromobilní ráj? Kontinent se rozhodl přeskočit fázi spalovacích aut
Afrika pomalu ale jistě ekonomicky stoupá a zdá se, že zcela přirozeně přejde na elektromobilitu dřív, než se naplno rozvine trh s fosilními dopravními prostředky.

Kristýna Walterová
16. 1. 2026
Afrika je v debatách o energetice i klimatu často vykreslována jako region, který je „ten horší“ než my, který produkuje více emisí, více nepořádku, více zastaralých výrobků. Aktuální data o elektromobilitě, emisích i průmyslovém rozvoji ale ukazují jinou realitu. Africký trh s elektromobily patří k nejrychleji rostoucím na světě a v řadě zemí se rozvíjí způsobem, který je levnější, pragmatičtější a v některých ohledech systémovější než evropský model založený na osobních autech a dotacích.
Podílí se na tom dva faktory, ten první je velká popularita skútrů a motorek, které místní používají na krátké vzdálenosti, a ten druhý je malá rozvinutost aut obecně, kde lze podle studie publikované v časopisu Nature, zcela přeskočit fosilní rozmach, který proběhl ve vyspělejších částech světa.
Podle aktuálních odhadů má hodnota afrického trhu s elektromobily vzrůst z necelé půl miliardy dolarů v roce 2025 na více než čtyři miliardy dolarů do roku 2030. Klíčovým tahounem tedy nejsou drahé osobní vozy, které začínaly rozvoj v Evropě a Americe, ale levné elektrické motorky, tříkolky a autobusy, které odpovídají místním potřebám, rychle snižují náklady na dopravu a mají okamžitý dopad na emise i kvalitu ovzduší ve městech.
Elektromobily místo fosilní fáze
Rozhodující roli hrají státní politiky i čistá ekonomika provozu. Etiopie jako první stát na světě zakázala dovoz nových vozů se spalovacím motorem a už dnes tvoří elektromobily většinu nových registrací. Rwanda plánuje zákaz benzinových motocyklů v hlavním městě a masivně podporuje výměnné baterie pro mototaxi. Keňa díky daňovým úlevám a levnější elektřině zaznamenala během jednoho roku několikanásobný nárůst elektromobilů a rozvíjí flotily elektrických autobusů.
Hlavní motivací podpory elektromobility je snaha přeskočit éru masového rozšíření spalovacích motorů. Afrika má stále velmi nízkou míru vlastnictví automobilů, zhruba 43 vozidel na tisíc obyvatel, a může tak růst rovnou do „nového“ světa. Pro srovnání, nejvíc aut na tisíc obyvatel se nachází v USA, 710 aut na 1000 obyvatel. Následuje Evropa s poměrem 520 aut na 1000 obyvatel a Jižní Amerika 210 aut na 1000 obyvatel, Asie jako celý kontinent vlastní 140 aut na tisíc obyvatel, vlivem velkého množství populace v nejchudších částech světa. Statistiky pochází z roku 2023 a nezapočítávají ani skútry, ani motorky.
Studie zaměřené na africké podmínky ukazují, že elektromobily jsou nyní a budou ještě víc v Africe ekonomicky i emisně výhodné ještě před rokem 2040, a v některých zemích dokonce už kolem roku 2030. Pokud by nebyly brzdou vysoké náklady na financování infrastruktury, byly by elektromobily konkurenceschopné už dnes, zejména při nabíjení ze solárních systémů mimo síť, které obcházejí slabá místa přenosových soustav.
Představa, že Afrika nemá žádné nabíječky a silnice jsou jen rozpraskanou oranžovou hlínou, už je také ve většině případů běžně používaných hlavních tahů minulostí. Už 21 afrických zemí má rozběhnutou nebo plánovanou výrobu elektromobilů, baterií či jejich komponent. Na jaře 2025 vstoupila na africké území například Tesla se svou chystanou investicí pěti miliard dolarů v Maroku na továrnu.
Jihoafrická republika přesměrovává investice od spalovacích motorů k elektromobilům, Nigérie plánuje vlastní výrobu a láká zahraniční výrobce, ve východní i západní Africe vznikají montážní závody na motorky, autobusy i lehká užitková vozidla.
Již zmíněné Maroko se rychle mění v automobilové centrum kontinentu. Díky investicím, infrastruktuře a blízkosti Evropy vyrábí více vozidel než Jihoafrická republika a míří k tomu, aby většinu produkce do konce dekády tvořily elektrické modely.
Hlavním rizikem zůstává roztříštěnost trhů. Národní ekonomiky jsou často příliš malé a bez otevřeného obchodu a koordinované průmyslové politiky by mohly jednotlivé státy konkurovat spíše samy sobě než dovozům. Pokud se ale podaří propojit mobilitu, energetiku a průmysl, může se elektromobilita stát jedním z pilířů africké zelené ekonomiky.
Afrika není tvůrcem emisí
Pojďme si ale vyvrátit ještě jednu, dříve docela populární tezi. Afrika skutečně není přílišným tvůrcem emisí skleníkových plynů. Častý argument, že evropské snahy o dekarbonizaci jsou zbytečné, když nikdo nekontroluje situaci v Africe (či Asii, ale to by bylo do jiného článku), je tak lichý.
Podle dat Mezinárodní energetické agentury se Afrika na globálních emisích oxidu uhličitého z energetiky podílí jen 3,6 procenty, přestože na ní žije přibližně pětina světové populace. V absolutních číslech emise sice od roku 2000 vzrostly, ale zůstávají výrazně nižší než v Evropě, USA nebo Číně, a v přepočtu na obyvatele patří Afrika dlouhodobě k nejméně emisním regionům světa.
Téměř polovina emisí pochází z ropy, především z dopravy, nikoli z nadspotřeby energie. Právě zde má rychlá elektrifikace dopravy největší potenciál, omezit budoucí růst emisí dřív, než se vůbec naplno rozvine.
Úvodní foto: Unsplash