Jak fosilní průmysl v USA šíří klamy a mýty, aby zastavil stavbu větrných elektráren
Část odporu proti větrným elektrárnám v USA je organizovaná a napojená na síť think tanků, právních kanceláří a organizací s vazbami na fosilní průmysl, zjistila studie.
Redakce Obnovitelně.cz
9. 1. 2026
Výzkum Climate Development Labs při Brownově univerzitě odhaluje roli fosilního průmyslu v ustanovení široké sítě, která se v USA mobilizovala k zastavení řady projektů větrných elektráren. Také ukazuje, jak fosilní průmysl efektivně využívá v ochraně svého podnikání cíleného vytváření kulturních válek a šíření mýtů. Článek zpracoval server Evidence.ninja.
Zpráva Climate Development Labs odhaluje, jak v USA skupiny podporované fosilním průmyslem systematicky přehánějí, či dokonce zcela vymýšlejí negativa obnovitelných zdrojů. Zároveň tyto skupiny přehlíží, opomíjí či bagatelizují negativa fosilních alternativ. Ty přitom patří k nejškodlivějším zdrojů — globálně způsobí mezi 3,6—6,3 milionu předčasných úmrtí; v Česku podle odhadů ročně zabije znečištění ovzduší ze spalování fosilních paliv více než 11 tisíc lidí.
Pochopitelně existují zcela legitimní námitky proti výstavbě větrných elektráren. Je třeba zajistit, aby se stavěly na rozumných místech a s adekvátním prostorem pro vyjádřením místního obyvatelstva, stejně jako je na místě zajistit, aby lokální komunity měly z jejich provozu i finanční prospěch. Nicméně ve veřejné debatě se šíří množství vyfabulovaných, ale přitom sofistikovaných, klamů ve snaze vytvořit či zveličit negativní aspekty větrných projektů. V posledních měsících pak vidíme kolem výstavby větrných elektráren podobnou mobilizaci i v Česku. Podobné snahy jsou u nás sice zatím rozptýlené, ale zkušenosti z USA ukazují, že nové hnutí má vlivné spojence a může velmi rychle sílit.
Ještě problematičtější je, když fosilní průmyslové skupiny zakládají falešné ekologické organizace, které se snaží mást veřejnost. V USA například vznikají zdánlivě environmentální organizace, které pod praporem ochrany velryb šíří zcela nepravdivé zprávy o jejich ohrožení větrnými elektrárnami.
K tomu ovšem neexistují věrohodné důkazy a ve skutečnosti za úmrtím velryb stojí především jejich zapletení do rybářských sítí nebo srážky s loděmi. „Neexistuje naprosto žádný důkaz o tom, že by jakákoli činnost související s pobřežními větrnými elektrárnami měla cokoli společného s těmito uvíznutími,“ vyjádřil se pro server Desmog Douglas Nowacek, profesor technologie pro ochranu mořského života na Dukeově univerzitě.
Výzkumem organizované opozice vůči větrným parkům na moři se zejména v posledních dvou letech zabývá Climate and Development Lab (CDL) při Brownově univerzitě, který se zaměřuje na výzkum spravedlivé klimatické transformace. Založil ho roku 2010 sociolog Timmons Roberts, který je zároveň prezidentem Climate Social Science Network – globální sítě sociálních vědců a vědkyň, kteří zkoumají konflikty spojené s klimatickou změnou.
CDL produkuje analytické studie, do značné míry se ale zabývá výzkumem těch hnutí, která blokují klimatická opatření (tzv. klimatické obstrukce). Do tohoto okruhu patří i studium skupin, které blokují výstavbu větrných elektráren, ať už právní cestou, nebo častěji rozšiřováním dezinformací o obnovitelných zdrojích (OZE).
Ačkoli tento odpor může být naprosto legitimní a autentický, výzkumníci z CDL ukazují, že – alespoň na východním pobřeží USA – je zpravidla napojený na síť konzervativních a libertariánských think tanků, které mají úzké vazby na fosilní průmysl. CDL ve své letošní studii popisuje propojenou síť think tanků a nadací s vazbami na fosilní průmysl, která se snaží nakontaktovat na lokální odpůrce obnovitelných zdrojů a ty potom zásobují vyfabulovanými či značně přehnanými příběhy o nebezpečí OZE, poskytují jim právní i finanční podporu, a pomáhají tak blokovat proces odchodu od fosilních paliv.
Autoři studie se zaměřují na stále častější trend „měkké klimaskepse“. Tato strategie převážně nepopírá změnu klimatu jako takovou, ale systematicky napadá navrhovaná řešení, v tomto případě nutnost výstavby větrných elektráren. Autoři identifikují hlavně dvě hlavní strategie: zveličování nevýhod a prosazování netransformativních řešení, což jsou v klimatické debatě dobře popsané tzv. zdržovací taktiky.
Zveličování nevýhod
V tomto případě se vezme potenciální, často malý nebo nevyzpytatelný negativní dopad, a nepřiměřeně se zdůrazní, aby celé řešení vypadalo jako špatné.
Příklad 1: Tvrzení: „Větrné turbíny zabíjí velryby“. Nejvíce medializovaným argumentem je tvrzení, že offshore větrné farmy způsobují úhyn velryb, zejména kriticky ohroženého plejtváka severoatlantického. Tento narativ se opakovaně vrací, ačkoli odborné organizace, např. NOAA (Národní úřad pro oceán a atmosféru), nenašly žádnou spojitost mezi fungováním větrných farem a úmrtím velryb. NOAA naopak za hlavní příčiny úmrtí označuje zamotání do rybářského vybavení a srážky s loděmi.
Příklad 2: Tvrzení: „Větrné elektrárny poškozují ekosystémy.“ Některé organizace tvrdí, že větrné turbíny nepřímo zvyšují emise CO2, protože poskytují vhodné prostředí pro invazivní druhy, které požírají fytoplankton a uvolňují oxid uhličitý. Studie CDL to označuje za „politiku perfekcionismu“. Ano, větrné turbíny na moři produkují zanedbatelné množství CO2, ovšem to opomíjí fakt, že se staví proto, aby nahradily fosilní zdroje – a emise z fosilních zdrojů jsou mnohonásobně větší, nehledě na jiné ekologické škody (například znečištění způsobené spalováním fosilních paliv usmrtí ročně na 5 miliónů lidí).
Prosazování netransformativních řešení
Tato strategie uznává potřebu řešení, ale nabízí alternativy, které jsou buď nerealistické, nebo ve skutečnosti udržují závislost na fosilních palivech.
Příklad 1: Tvrzení: „Řešením je jaderná fúze“. Odpůrci větrných farem tvrdí, že nemá cenu rozjíždět větší VTE projekty s nejasným dopadem, a raději počkat na budoucí, dokonalejší technologie, jako je jaderná fúze. Tento argument opomíjí fakt, že podle vědců tato technologie bude komerčně dostupnější spíše v řádu desítek let a její vývoj je nejistý a drahý, zatímco s opouštěním fosilních paliv je třeba začít hned. Jde tedy o formu přehnaného technologického optimismu.
Příklad 2: Tvrzení: „Zemní plyn jako alternativa“. Odpůrci větrných farem na moři tvrdí, že řešením je přeměna uhelných elektráren na elektrárny spalující zemní plyn, které podle nich ušetří mnohem víc CO2 než větrné turbíny. Jde ale o zavádějící argument: stále se jedná o fosilní palivo, i když plyn při spalování produkuje méně emisí než uhlí. Navíc se tato výhoda výrazně snižuje, když se započítají i emise při těžbě a dopravě.
Podobně jako v obecnější klimatické debatě, také odpůrci větrných parků využívají nejrůznější manipulace a klamy, které psycholog John Cook shrnul do modelu FLICC a který využívá i projekt evidence.ninja. Autoři z CDL zmiňují hlavně odvádění pozornosti k nepodstatným či nesouvisejícím fenoménům, využívání falešných expertů nebo vytrhávání z kontextu (zveličování určitých dat nebo studií, ale ignorování jiných významných faktů).
Smyslem těchto strategií a taktik je vykreslit větrné parky (zde na moři) jako větší hrozbu, než pokračování těžby fosilních paliv. Environmentální dopady těžby fosilních paliv jsou přitom násobně větší. Tyto zdržovací taktiky jsou pochopitelně v zájmu fosilního průmyslu, ale současně umožňují bojovníkům proti větrným elektrárnám prezentovat se jako ekologicky uvědomělé obránce životního prostředí. Autoři citované studie upozorňují například na Save the Right Whales – koalici organizací, která vznikla odštěpením od Environmental Progress.
Tu založil Michael Shellenberger, bývalý lobbista jaderného průmyslu, který se poslední roky profiluje především jako aktivista vystupující proti obnovitelným zdrojům. Save the Right Whales sice na oko brání velryby, tedy ve skutečnosti před iluzorním nebezpečím. Zároveň je financována fosilní lobby a velryby zde slouží jako záminka, jak zastavit projekty obnovitelných zdrojů.
Právní strategie
Jiná, novější studie z produkce CDL se soustředí na koordinované právní strategie boje proti větrným elektrárnám. Studie Legal Entanglements zmapovala více než osm tisíc podání, žalob a veřejných připomínek k projektům větrných farem na východním pobřeží USA mezi roky 2020 a 2025. Přesvědčivě dokládá, že za řadou těchto obstrukcí stojí propojená síť právních kanceláří a think tanků navázaná na fosilní průmysl, případně jiná odvětví (např. komerční rybolov, development).
Studie identifikuje několik aktérů tohoto „právního odporu“. Silnou pozici má kancelář Marzulla Law, která předtím řadu let zastupovala fosilní sektor. Dnes paradoxně využívá argumentaci ekologickou legislativou – jako je zákon na ochranu ohrožených druhů nebo vodních ekosystémů – k blokování větrných parků. Dalším významným aktérem je Texas Public Policy Foundation, think tank napojený na rodinu Kochových.
Koch Industries patří k největším soukromým konglomerátům na světě a podniká především v rafinaci ropy, petrochemii, fosilních palivech a chemickém průmyslu. Sehrál klíčovou roli v dlouhodobých dezinformačních kampaních útočících na klimatickou vědu. Texas Public Policy Foundation zastupuje rybářské organizace v boji proti projektům jako Vineyard Wind. Podobnou roli hrají i Heartland Institute či CFACT – skupiny dlouhodobě spjaté s popíráním klimatické vědy a financované fosilním průmyslem.
Autoři studie upozorňují, že cílem těchto žalob není vyhrát, ale výstavbu větrných elektráren zdržet. Právní bitvy zvyšují náklady, vytvářejí nejistotu pro investory a mohou vést k tomu, že se projekty stanou ekonomicky neudržitelnými a jsou zrušeny, jako se to stalo v případě projektu Cape Wind (Massachusetts). Studie konstatuje, že „administrativní litigace“, tedy soustavné napadání povolovacích procesů, se stává jedním z nejúčinnějších nástrojů zdržování energetické transformace.
Marc Morano ve svém aktivistickém výstupu proti větrným elektrárnám v rámci happeningu organizovaném CFACT napojeným na fosilní průmysl. Zdroj: Youtube CFACT
Síťování a informační podpora
Nedílnou součástí práce CDL při Brownově univerzitě je analýza vzájemně propojených sítí boje proti offshore větrným parkům. Tyto projekty se v posledních letech na východním pobřeží USA setkávají s překvapivě silným odporem, který na první pohled dělá dojem spontánního hnutí místních obyvatel. Výzkum ale ukazuje, že zdání klame – odpor je dobře organizovaný a propojený s fosilním průmyslem a think tanky, které již řadu let bojují proti klimatické politice.
Autoři studie CDL upozorňují, že vliv fosilního průmyslu na lokální občanské iniciativy nemusí být nijak přímý či finanční. Tento vliv je naopak komplexnější, zprostředkovaný, a ne nutně postavený na finanční podpoře.
Nejdůležitější hráči jsou lokálním bojům nejvíce vzdáleni. Jde o velké nadace, dlouhodobě spjaté s ropným a plynárenským sektorem. Patří mezi ně například Charles Koch Foundation, Donors Trust či State Policy Network. Podle autorů studie od těchto nadací mezi lety 2017 až 2021 přiteklo do organizací zapojených do odporu proti větrným parkům více než 72 milionů dolarů. Jedná se hlavně o konzervativní think tanky, právní firmy, PR agentury nebo koalice.
K nejvýznamnějším patří think tank Texas Public Policy Foundation (TPPF), významně financovaný nadacemi bratří Kochů. CDL uvádí, že TPPF například bezplatně zastupoval šest rybářských firem a organizací v soudním sporu proti větrným elektrárnám. Podobně pravicový think tank Mercatus Center (při George Mason University) finančně podpořil organizaci Environmental Progress, která dlouhodobě propaguje jadernou energetiku jako klíč k řešení klimatické krize. Její zaměstnanci dále podporovali Save the Right Whales, jež pod pláštíkem boje za zájmy velryb bojuje proti větrné energetice.
Jde jen o vybrané, snadněji doložitelné případy finanční podpory. Jak ale autoři CDL upozorňují, ne všechny občanské skupiny proti VTE musí být podporovány finančně. Naopak, lokální iniciativy si podpory od fosilního průmyslu nemusí být vědomy. Navíc peníze z těchto zdrojů říkají jen část příběhu. Tou druhou, možná i důležitější, je podpora informační a ideová.
Konzervativní think tanky nebo koalice totiž neustále produkují obsah – videa, „studie“, komentáře v médiích – který místní odpůrci VTE dále využívají a zvyšují jejich dosah. Tyto předpřipravené balíky argumentů, ve skutečnosti dezinformací a konspiračních teorií, šíří lokální odpůrci offshore větrných projektů v mnoha skupinách na sociálních sítích, vzájemně na sebe odkazují a posilují svůj vliv.
Co si z toho vzít v Česku?
Autoři sdružení v CDL upozorňují, že ke zmapování rozsahu a povahy hnutí proti větrné energetice je zapotřebí dalších výzkumů. Dosavadní data jsou totiž omezená a často starší než zjevně rychlý vzestup této sítě. Poznamenávají, že s rostoucími finančními i informačními možnostmi, s vybudovaným rozhořčením na základě klamů, manipulací a konspiračních teorií, místní aktivisté větrným projektům staví další překážky, nyní už s podporou vlivných politiků a silných průmyslových sdružení. Odpor proti větrné energetice tak slouží fosilnímu průmyslu jako nástroj k udržení statu quo.
Tyto výzkumy mohou být užitečné i pro sledování situace v Česku. Na lokální, spontánně působící „NIMBY“ iniciativy se nabalují populisté konzervativní pravice a vlivní dezinformátoři a celá síť znatelně bobtná a posiluje. Občas se ukazuje, že některé z těchto skupin mají kořeny v boji proti pandemickým restrikcím a nyní jen přesedlaly na nové téma (konkrétně na Slovensku hnutí Sloboda 2020, dnes Hnutie Slobody 2025). Bez pochopení těchto vzájemných vazeb bude další rozšiřování bezemisních zdrojů velmi obtížné, ne-li nemožné.
Článek pochází ze serveru Evidence.ninja, na Obnovitelně.cz publikováno se svolením.
Úvodní foto: Unsplash