Bez OZE bude Česko za pár let bez elektřiny. Větrníky a soláry nás můžou udržet mezi exportéry energie

Novela známá jako Lex plyn vstoupila v účinnost začátkem léta a rychle si našla novou přezdívku: zákon o energetické bezpečnosti. Název není náhodný. Ačkoliv se v názvu odkazuje na plyn, balík změn výrazně dopadá i na rozvoj velkých obnovitelných zdrojů: větrných a solárních parků. Společný jmenovatel? Zkrátit a zpřehlednit povolování, odstranit zbytečné duplicity a rozhýbat skutečnou výstavbu domácích bezemisních zdrojů. Jak zaznělo v posledním dílu podcastu Pod proudem, Česká republika se bez urychlení výstavby OZE do několika let dostane do situace, kdy bude chybět elektřina.

„Potřebujeme stavět, a to hodně. Ale neděláme to,“ říká advokát Luděk Šikola, partner kanceláře Doucha Šikola advokáti a dodává: „Pokud to nebudeme dělat, tak kolem roku 2030 budeme bez elektřiny.“ Novela proto přináší soubor opatření, která mají development velkých zdrojů zrychlit a udělat předvídatelnějším. Jde mimo jiné o klíčový signál pro investory i financující banky.

Krajinný ráz bez trojího posuzování

Jedna z nejcitovanějších změn se týká krajinného rázu u větrných parků. Pokud projekt úspěšně projde procesem posouzení vlivu na životní prostředí EIA a získá kladné stanovisko, nebude se v navazujících řízeních krajinný ráz znovu posuzovat. V praxi tím odpadá časté „duplicitní síto“. Stávalo se tak, že ačkoliv projekt napoprvé procesem prošel, při dalším hodnocení se objevil problém a projekt šel k ledu. „Větrné parky se staví tam, kde fouká a tam je krajinný ráz vždy. Díky novele se z něj nestane třetí sudí, který může hotový projekt znovu zastavit,“ vysvětluje Šikola.

Druhá výrazná novinka míří na územní plánování. Obce si i nadále mohou výstavbu obnovitelných zdrojů na svém katastru omezit či vyloučit, nově to však musí řádně a věcně odůvodnit. Končí praxe krátkých posudků typu „u nás prostě ne“. Jak říká Martin Ander, expert na komunitní a komunální energetiku ze Svazu moderní energetiky, nejde o „sebrání práva obcím“, ale o návrat k právní logice: „Všechno musí být řádně zdůvodněno veřejným zájmem. Plošné zákazy bez vysvětlení do územního plánování nepatří.“

Podstatná je i hranice, od které se na OZE vztahují zrychlené povolovací procesy. U obnovitelných zdrojů se novela zaměřuje na projekty od 15 MW. Takový výkon již prokazuje strategický význam daného zdroje, ale stále je v případě bezemisních zdrojů realisticky realizovatelný. U plynových zdrojů je limit 100 MW. U plynu je navíc, na rozdíl od OZE, v komplexu pravidel umožněno vyvlastnění.

„Stejně jako liniový zákon neřeší každou polní cestu, ale dálnice, tak i tady míříme na strategické stavby,“ shrnuje Ander. Pro OZE zároveň platí, že EIA nadále posuzují kraje, zatímco u plynových zdrojů je gestorem Ministerstvo životního prostředí. Rozdíl dává smysl zejména vzhledem k měřítku staveb.

Konec „zamrzlých“ rezervací

Třetí klíčový balík změn se týká rezervací výkonu a „zamrzlých“ smluv o připojení. V posledních letech se z připojovacích smluv stalo nedostatkové zboží a někdy i předmět spekulací. Novela zavádí jasnou lhůtu: do 15 měsíců musí investor s distributorem uzavřít dodatek, který stanoví nevratnou zálohu. Pokud projekt v reálném čase nepokračuje, rezervace zaniká a záloha propadá distributorovi. Cílem je uvolnit síťové kapacity pro skutečně připravené projekty.

• Tip: Novou vládu čeká těžká zkouška. Klimatické cíle a závazky nepočkají

Na jednu stranu jde o zásadní zásah do smluvních vztahů, jak upozorňuje Šikola, ale v české energetické realitě dává smysl: „Je tady spousta chimérických projektů. Když chceme rozvoj větru, fotovoltaiky a akumulace, musíme prostor uvolnit,“ říká právník. Pro seriózní developery je to i praktický návod: být proaktivní, přes portály distributorů si říct o dodatek a potvrdit, že projekt pokračuje.

Na obranu části investorů je fér dodat, že mnoho paralelních rezervací vznikalo i kvůli extrémně pomalému a nepředvídatelnému povolování, zejména u větrných elektráren. „Nelze všechny házet do pytle se spekulanty,“ připomíná Ander. Dnes se situace mimo jiné zlepšuje díky vyšší transparentnosti dat o volných kapacitách distribučních sítí.

Bez lidí to nepůjde

Lex plyn se „potkává“ s novým stavebním zákonem. Velké zdroje bude povolovat centrální dopravní a energetický stavební úřad, což koncentruje odbornost a může snížit regionální „lotérie“ v rozhodování. „Tohle by mohl být zlom. Z legislativního hlediska už máme nástroje, teď je musí vzít za své i úřední praxe,“ říká Šikola.

Druhá rovina je společenská. Realizace projektů obnovitelných zdrojů se nerodí výlučně v paragrafech, ale v obcích. Zde může pomoci stát třeba tím, že vydá metodiky pro starosty, ukáže příklady dobré praxe, nastaví jasná pravidla komunitních benefitů, pomoci mohou i energetičtí manažeři na krajích. „V Rakousku či Německu běžně funguje spoluinvestování obcí a komunit. Když se projekty dělají partnersky, mění se optika z ‚co musím strpět‘ na ‚co mi to přinese‘,“ dodává Ander.

• Psali jsme: Továrna jako tři Václaváky vyrobí ročně až 1,4 milionu tepelných čerpadel, z Plzně zamíří do celé Evropy

„Nestačí říct, že se nám to nelíbí,“ shrnuje s nadhledem Šikola. „Bavíme se o strategické infrastruktuře. Kdo ji chce vyloučit, musí mít vážný, prokazatelný veřejný důvod.“

Krátkodobě nelze přesně vyčíslit, kolik MW navíc novela odblokuje. Modelace Svazu moderní energetiky nicméně ukazují, že rychlejší rozvoj OZE může do roku 2035 přispět ke snížení ceny silové elektřiny a zároveň omezit dovozní závislost jak na elektřině, tak na plynu. V dohledné době navíc přijde důležité téma změny tarifní struktury, které má motivovat flexibilitu spotřeby i výroby.

Nejnaléhavější vzkaz je však prostý: začít stavět. „Konec uhlí je nezvratný. Abychom si udrželi status vývozce elektřiny a nesklouzli k dovozům, musíme rozjet větrné a solární parky rychleji než doposud,“ říká Ander. Lex plyn k tomu dává lepší koleje. Vlak musí rozhýbat investoři, obce i úřady, a to ideálně společně.

Více se dozvíte v novém díle podcastu Pod proudem. Dostupný je také na Spotify a Apple Podcasts.

Úvodní foto: Unsplash