Bioplynky mohou nastartovat český venkov, stát je ale přehlíží
Česko patří k bioplynovým velmocím, ale od roku 2013 se prakticky nestaví nové stanice. Česko ve využití potenciálu zelených plynů zaspalo.
Ondřej Novák
29. 8. 2025
Česká republika patří v Evropě k bioplynovým velmocím – přepočteno na obyvatele máme relativně vysoký počet bioplynových stanic. Přesto se zdá, že tento sektor stagnuje právě v době, kdy by mohl sehrát klíčovou roli v energetické transformaci a snižování závislosti na importovaném zemním plynu. Podle odborníků má totiž Česko potenciál pokrýt téměř polovinu spotřeby zemního plynu z vlastních obnovitelných zdrojů.
V současnosti provozuje Česká republika přibližně 570 bioplynových zařízení s celkovým instalovaným výkonem kolem 370 MW, z toho zemědělské stanice představují 333 MW. Většina těchto stanic pracuje v režimu kombinované výroby elektřiny a tepla. Nicméně, u biometanových stanic už Česko nabírá značné zpoždění za původními ambiciózními cíli. „Biometanových stanic máme v tuhle chvíli asi 12 a jejich výkon je výrazně nižší, než jaký máme třeba v národním akčním plánu. Takže plán plníme jen na zhruba 10 procent," popisuje v novém díle podcastu Pod proudem současnou situaci Adam Moravec, vedoucí sekce Bioplyn ze sdružení CZ BIOM.
Problém je přitom zásadní. Od roku 2013 se prakticky nestaví nové bioplynové stanice. „Od roku 2013 jsme mezi novými stanicemi přivítali v podstatě jen jednotky bioplynek. Bylo tam období, kdy se nestavělo vůbec nic," upozorňuje Moravec. To je o to více znepokojující, že většina současných stanic vznikla mezi lety 2008-2012 a jejich technická životnost je okolo 20 let. Blíží se tedy okamžik, kdy budou potřebovat zásadní modernizaci nebo budou odstavovány.
Flexibilní řešení pro moderní energetiku
Přitom by bioplynové stanice mohly vyřešit několik zásadních problémů současné energetiky najednou. Na rozdíl od fotovoltaiky a větrných elektráren, které jsou závislé na počasí, mohou bioplynové stanice vyrábět elektřinu podle potřeby. „Bioplynka, i když sice vyrábí dráž než fotovoltaika nebo vítr, má obrovskou výhodu v tom, že si může říct, kdy bude vyrábět a krásně může pokrývat diagram zdrojů, které jsou více závislé na počasí," vysvětluje Moravec.
Profesor Jaroslav Knápek z FEL ČVUT dodává, že bioplynové stanice by mohly pracovat v pásmovém režimu, například od 5 do 10 hodin ráno a večer, kdy je elektřina nejdražší. „V okamžiku, když se dostaneme do pásmového režimu, tak pásmo přes den, kde jsou bioplynové stanice teď natvrdo nalogované, uvolňujeme pro potenciální výrobu například fotovoltaických elektráren," popisuje výhody flexibilního provozu.
Takový systém by podle odborníků přinesl trojí benefit: snížil by cenu silové elektřiny, ušetřil by na službách flexibility a dokonce by mohl snížit státní výdaje na podporu obnovitelných zdrojů. Německo již podobný systém schválilo a implementuje ho do praxe. V Česku však obdobný návrh v rámci novely Lex plyn neprošel.
Bioplynové stanice navíc nejsou jen o elektřině. Mohou současně vyrábět biometan pro dopravu, poskytovat teplo pro technologické účely a fungovat jako stabilizační prvek regionálních energetických soustav. „Proč nemít na jednom zařízení jak biometan, tak elektřinu? Jestliže někdo zrovna v tuto chvíli nechce elektřinu, tak vyrábím biometan. Ten dokážeme skladovat," navrhuje Moravec kombinované využití.
Energetický potenciál zelených plynů v Česku je přitom značný. Současná výroba dosahuje zhruba 7 terawatthodin ročně, což představuje 5 až 7 % spotřeby zemního plynu. Podle CZ BIOM má však Česká republika potenciál vyrobit zhruba 20 terawatthodin energie v bioplynu, plus dalších 20 až 25 terawatthodin v podobě syntetických plynů vyrobených z vodíku a CO2. „Když to sečtu, tak bychom mohli dělat opravdu skoro polovinu spotřeby zemního plynu z vlastních zdrojů," uvádí Moravec.
Velká šance pro české zemědělce
Bioplynové stanice mají také významnou roli v zemědělství jako diverzifikační prostředek. „Fungují jako diverzifikační prostředek aktivit. V okamžiku, kdy farmář má diverzifikovanou produkci na bioplynovou stanici, nemusí být už potom jenom navázaný na kolísání cen komodit na globálním agrárním trhu," vysvětluje profesor Knápek. Teplo ze stanic se dá využívat pro technologické účely, elektřinu mohou zemědělci pak využít i ve vlastním provozu, třeba tak, že založí sýrárnu nebo jiné zpracovatelské provozy.
Přesto sektor stagnuje. Hlavní příčinou je podle odborníků nestabilita a nepředvídatelnost podmínek. Problémy jsou i s podporou biometanu. „Notifikace podpory, která končí letos, zabrala tři roky. Přitom platila jen dva roky. Potřebovali bychom, aby platila tři nebo čtyři roky, abychom se vůbec stihli připravit a začít na podpoře stavět," popisuje Moravec chaos kolem přístupu státu k bioplynu.
„V okamžiku, když investoři se rozhodují o dvacetiletou investici a vidí jenom za roh na příští rok nebo možná dva roky, tak je to samozřejmě pro ty investory velmi riskantní," upozorňuje profesor Knápek.
Řešením by podle odborníků byla dlouhodobá, transparentní a stabilní strategie státu, která by kombinovala všechny způsoby využití bioplynu: od flexibility v elektroenergetice přes biometan pro dopravu až po regionální energetickou soběstačnost. Bez toho bude Česká republika ztrácet čas a příležitosti v době, kdy ostatní evropské země podobné systémy rychle rozvíjejí.
Více se dozvíte v novém dílu podcastu Pod proudem. Epizoda je dostupná také na Spotify a Apple Podcasts.
Úvodní foto: Pixabay