Od března loňského roku došlo k přeštítkování některých skupin elektrospotřebičů podle nové legislativy Evropské unie. Ovšem jiné skupiny spotřebičů se starými štítky jsou stále na trhu. V dalším díle našeho seriálu o energetických úsporách poradíme, jak poznat nový energetický štítek a jak se vyznat v údajích o spotřebě.
Seriál: Jak uspořit energie?
Energetické štítky mají za úkol poskytnout zákazníkům jednoduchou a přehlednou formou informace o energetické účinnosti vybraných skupin domácích spotřebičů. Jde zejména o pračky, myčky, sušičky, chladničky, odsavače, trouby, ale i televize nebo zdroje osvětlení. Původně byly zavedeny v roce 2010 a měly stupnici A až D. Spolu s technologickým vývojem ale účinnost spotřebičů stoupala do té míry, že došlo k zavedení i skupin A+, A++ a A+++.
„Když byly předchozí štítky zaváděny, definované parametry pro jednotlivé energetické třídy nebyly zdaleka tak ambiciózní, jak by odpovídalo technologickému vývoji. V průběhu doby došlo k tomu, že štítky dosáhly výrazně vyšší energetické účinnosti v definovaných energetických třídách. Proto se dodatečně vytvářely energetické třídy A+, A++ a A+++, ale výrobky se pak samozřejmě vyvíjely ještě dál,“ vysvětluje důvody přeštítkování generální ředitel Sdružení evropských výrobců domácích spotřebičů APPLiA CZ Radek Hacaperka.
Foto: Evropská komise
Proto u některých produktových skupin přišla Evropská komise s novou legislativou, a to s platností od roku 2021. Nejvyšší třídou v nové stupnici zavedené v březnu 2021 je tak třída A. Tato nová legislativa ale zároveň počítá s tím, že energetická účinnost spotřebičů může nadále růst, proto umístění spotřebičů v jednotlivých třídách není definitivní. Pokud se zvýší množství produktů v nejvyšších třídách A a B, celá stupnice se posune. Rozhodnutí bude vycházet z údajů zanesených v evropské databázi spotřebičů EPREL.
Nové štítky jsou na první pohled odlišné
Přeštítkování se týká všech výrobků v definovaných produktových skupinách uváděných na trh od loňského jara. Výrobci také během přechodného období přikládali k produktům jak nové, tak i staré štítky, a zákazníci tak mohli rozdíly porovnat. „Rozdíly se ale nedají úplně porovnávat, protože metodiky měření pro každou produktovou skupinu se zásadně změnily. Obecně se ale dá říct, že spotřebiče v některých produktových skupinách, které byly v nejvyšší třídě A+++, mohly spadnout do výrazně nižších tříd, třeba do D nebo E,“ upozorňuje Hacaperka.
Foto: Evropská komise
Nové štítky mohou zákazníci poznat zejména podle toho, že je na nich umístěný QR kód s odkazem na podrobné informace o produktu. V horní polovině se nachází barevně odlišená stupnice A až G, kdy A znamená nejúspornější třídu, G pak nejméně hospodárnou. Stupnice starých štítků oproti tomu končila písmenem D. Ve střední části štítku je nově k dispozici údaj o spotřebě v kilowatthodinách vztažených k počtu cyklů nebo délce času používání. Například u praček nebo myček štítek udává spotřebu za sto cyklů, u televizorů spotřebu za 1 000 hodin provozu.
Ve spodní části energetického štítku najdeme další informace o provozu spotřebiče, například údaje o délce úsporného programu, hlučnosti, spotřebě vody na jeden cyklus, kapacitě prádla či sad nádobí, u televizí pak o typu displeje a jeho úhlopříčce.
Zvládněte zimu i bez ruského plynu. Tepelné čerpadlo přinese pohodu i velké úspory rodinného rozpočtu
„Úsporný spotřebič poznáte právě podle toho, do jaké je zařazen třídy, ale údaj berte spíše jako orientační. Opravdovou spotřebu poznáte jen z údaje o deklarované spotřebě elektrické energie, který je uveden ve středu štítku,“ vysvětluje Hacaperka s tím, že spolu s novými štítky mají výrobci uvádějící své produkty na trh Evropské unie povinnost zadávat údaje o produktech i do databáze EPREL. Do databáze mají přístup i zákazníci, kteří zde mohou vytipované spotřebiče porovnat a vybrat ten opravdu nejúspornější. Jednoduché porovnání předpokládané spotřeby můžete najít i na stránkách projektu Úsporné spotřebiče.
Důkladně prostudujte návod
Hacaperka ale upozorňuje, že deklarovaná spotřeba má určitá omezení. Hodnota uvedená na štítku totiž pochází z laboratorního měření. To zohledňuje standardní uživatelské chování, jde o průměrný provozní mód, který je pro všechny produkty dané kategorie stanoven stejně, právě proto, aby byl porovnatelný. Ale reálná spotřeba se odvíjí od toho, jak spotřebič v reálném životě používáme.
„Údaje jsou skutečně orientační a abyste dosáhli deklarované spotřeby, musíte se chovat jako průměrný zákazník. Ve chvíli, kdy se zákazník chová zodpovědně a například lednici plní tak, jak má, co nejméně ji otevírá a má ji umístěnou v normálních klimatických podmínkách, tak potom se deklarované spotřebě přiblíží. Ve chvíli, kdy ji bude mít v místnosti, na kterou například přes léto praží slunce a jeho dítě ji bude otevírat každých pět minut, tak bude skutečná spotřeba vyšší než deklarovaná,“ říká Hacaperka.
Jak konkrétní výrobek správně používat, se uživatelé mohou dozvědět z návodů přiložených ke spotřebičům. Například spotřebu chladniček může snížit správné rozmístění potravin, u myček a praček pak výrobci uvádějí konkrétní tipy, jak spotřebič správně naplnit nebo jak jej správně udržovat. Účty za energie totiž může nezanedbatelně zvýšit i třeba zanesená myčka, pračka plná vodního kamene a nebo roky neodmrazovaná chladnička.
Autor. Ondřej Novák
Úvodní foto: Pixabay