
Invazní druhy se šíří krajinou a způsobují miliardové škody. Napomáhá tomu neznalost lidí
Uvést aspoň jeden druh, který je v jejich zemi invazivní, dokáže méně než polovina lidí. To je také důvod, proč většina obyvatel příliš nepodporuje jejich regulaci.

Pavel Baroch
21. 11. 2026
Vyplývá to z globální studie, do níž se zapojilo více než 20 tisíc dotazovaných z desítek zemí světa. Výsledky současně ukazují, že lidé s větším povědomím o invazních druzích častěji podporují jejich regulaci.
Problémy s invazními druhy, mezi něž patří třeba bolševník velkolepý, netýkavka žláznatá, lupina mnoholistá, různé druhy křídlatek, amerických raků nebo nutrie říční či mýval severní, má rovněž Česká republika.
Podle několik let staré studie německého Senckenbergova centra pro výzkum biodiverzity a klimatu, kterou publikoval odborný časopis Global Change Biology, se počet nepůvodních druhů zvířat a rostlin do poloviny století zvýší oproti roku 2005 o třetinu. Mezi nejpostiženější region přitom patří Evropa, kde přibude až 2,5 tisíce nových druhů korýšů, hub nebo hmyzu. Roční náklady na regulaci invazních druhů vycházejí v EU na miliardy eur.
„Pokud lidé nerozumějí tomu, proč jsou některé invazní druhy problémem a proč je jejich regulace potřebná, může být obtížné prosadit i opatření, která jsou z vědeckého hlediska dobře zdůvodněná,“ uvedl Petr Pyšek z Botanického ústavu Akademie věd ČR, jeden z vedoucích autorů aktuální studie o znalosti invazních druhů.
„Nejvíce nás překvapilo, jak omezené je povědomí veřejnosti o biologických invazích, přestože invazní nepůvodní druhy představují globální environmentální problém. Pouze přibližně 40 procent respondentů dokázalo uvést alespoň jeden invazní nepůvodní druh vyskytující se v jejich zemi,“ řekla hlavní autorka studie Ana Novoa z Botanického ústavu AV ČR a španělské Estación Experimental de Zonas Áridas (EEZA-CSIC).
Šíření račího moru
Invazní nepůvodní druhy patří mezi hlavní příčiny úbytku biologické rozmanitosti a mohou mít závažné ekologické, ekonomické i společenské dopady. Například nepůvodní druhy raků šíří račí mor. V České republice už bylo zaznamenáno několik případů, kdy kvůli zavlečení račího moru vyhynuly celé populace původních druhů raků. Nutrie zase vytlačují původní druhy, ničí břehy, škodí zemědělcům a mohou přenášet choroby.
Z odpovědí 20 420 osob z 54 zemí všech kontinentů vyplynulo, že lidé z invazních druhů znají nejčastěji obratlovce. Dohromady jmenovaly 225 druhů, například nepůvodní krysy, ale třeba také komáry nebo vodní rostliny.
Povědomí o invazních druzích nejsilněji souviselo s věkem a vzděláním. Starší a vzdělanější respondenti dokázali invazní nepůvodní druhy uvést častěji. Vyšší povědomí měli také obyvatelé velkých měst.
„Často předpokládáme, že lidé žijící v zemích s velkým počtem invazních nepůvodních druhů nebo tam, kde jsou jejich dopady zvlášť viditelné, si budou problém automaticky více uvědomovat. Naše výsledky však ukazují, že důležitější, než odkud lidé pocházejí, je, jaké mají vzdělání, a jak jsou staří,“ poznamenal Sven Bacher z Univerzity ve Fribourgu ve Švýcarsku.
Mezinárodní tým vědců rovněž zjišťoval, jak lidé tyto druhy vnímají a zda by podpořili různé způsoby jejich regulace. Studie ukázala jasnou souvislost mezi povědomím o invazních druzích, jejich vnímáním a postojem k jejich regulaci. Lidé, kteří dokázali uvést alespoň jeden invazní druh, biologické invaze častěji vnímali negativně. Vyšší povědomí pak souviselo také s větší podporou regulace invazních druhů.
Lidé krmí nutrie
Podpora opatření však byla obecně nízká. Většinu opatření zahrnutých v průzkumu podporovala méně než polovina respondentů. Výrazně menší podporu měla opatření zaměřená na invazní obratlovce než ta, která se týkala rostlin nebo hmyzu.
Podle autorů to může částečně souviset s většími sympatiemi, které některé druhy obratlovců, zejména savci, u lidí vyvolávají. Dobře patrné to je například u nutrií, které mnozí lidé včetně turistů krmí, přestože to úřady zakazují – třeba na Střeleckém ostrově v centru Prahy.
„Řešením není jednoduše lidem říkat, že nepůvodní druhy jsou ‚špatné‘, protože špatné nejsou – jen se vinou člověka dostaly do oblastí, kam by se samy nikdy nerozšířily a kde mají zásadní negativní dopady. Je tedy třeba vysvětlovat, v čem tyto problémy spočívají a proč jsou navrhována konkrétní opatření,“ uvedl Pavel Pipek z Botanického ústavu.
Komunikace může být podle odborníků zvlášť důležitá v odvětvích úzce spojených se zavlékáním nepůvodních druhů, jako jsou zemědělství, lesnictví nebo cestovní ruch. Zároveň je třeba respektovat přístup a kulturní zázemí obyvatel jednotlivých zemí a neredukovat postoje k nepůvodním druhům na jednoduché rozdělení na „dobré“ a „špatné“.
„Naše výsledky ukazují, že stále existuje výrazná mezera mezi tím, jak biologické invaze vnímají vědci a jak veřejnost,“ poznamenal Petr Pyšek z Botanického ústavu. „Překonání této mezery bude důležité, pokud má společnost podporovat účinná a zároveň společensky přijatelná řešení biologických invazí.“
Týden invazních druhů
O větší povědomí o nepůvodních a invazních druhů se snaží také Agentura ochrany přírody a krajiny ČR. „Inspirovali jsme se v zahraničí a letos v červnu jsme společně s partnery poprvé uspořádali takzvaný Týden invazních druhů, podobně jako třeba ve Velké Británii,“ řekla Obnovitelně.cz mluvčí agentury Karolína Šůlová.
„Chceme lidem ukázat, že když se budou zajímat o své okolí a výskyt nepůvodního druhu nahlásí, třeba pomocí mapovací aplikace, pomohou tím přírodu chránit. Pokud je to včas, lze se takových vetřelců účinněji zbavit. Zaměřujeme se zatím proto hlavně na monitoring nebo na to, jak konkrétní druhy určit,“ dodala Šůlová.
Výsledky se už podle ní dostavují. Například raka červeného v jezeře Milada na Ústecky nahlásili agentuře lidé, kteří ho uviděli na cyklostezce. Šlo přitom o první nález tohoto invazního korýše v celé České republice.
Ilustrační foto: Pavel Baroch (invazní nutrie)