Dříve chutný zdroj masa, dnes přemnožený hlodavec. Města nutrie chytají a utrácejí

Nutrie říční, invazní hlodavec původem z Jižní Ameriky, se v Česku rychle šíří a stává se stále vážnějším problémem pro města i volnou krajinu. Zvíře, které bylo v minulosti chováno kvůli kožešinám a masu, dnes žije ve volné krajině evropské přírody bez přirozených nepřátel. Výsledkem je prudký nárůst populace, poškozování břehů vodních toků a nádrží i vytlačování původních druhů. A paradoxně i velká popularita mezi turisty i některými místními, kteří brojí proti jejich odchytu.

Výrazný konflikt pak nutrie způsobily například v Břeclavi, kde se usadily přímo v centru města u řeky Dyje. Pod mostem Julia Fučíka se podle městské policie pohybují celé kolonie, vytvořily si celou síť chodeb a tunelů v březích. Město se proto rozhodlo jednat a rozmístilo odchytové pasti a během jediného týdne zachytilo zhruba čtyři desítky jedinců.

Podobná situace se ale odehrává i v Praze. Nutrie se objevují například na Rokytce, Botiči, u Hamerského rybníka nebo Hostivařské přehrady. Velkou oblibu také získala nutrií kolonie na Střeleckém ostrově, kam se za nimi sjíždí turisté z celého světa.

Podle ekologů zde žije už několik stovek jedinců. „Praha pro nutrie skýtá ideální biotop, kde by se mohly rozšiřovat. Navíc mají dostatek jídla, jelikož je lidé hodně krmí a navíc tady nemají žádné přirozené nepřátele. Praha je nízko položená, klimatické podmínky jsou pro ně velmi vhodné,“ vysvětloval pro Českou televizi tehdejší vedoucí pražské záchranné stanice pro volně žijící živočichy Václav Nejman.

Krmení podporuje šíření

Klíčovým problémem je lidské chování. Lidé často házejí jídlo do vody s cílem přikrmovat kachny nebo labutě. Potravu ale ve skutečnosti konzumují především nutrie, které se díky snadno dostupnému zdroji energie rychle množí. Města proto opakovaně vyzývají obyvatele, aby zvířata nekrmili. V Břeclavi jsou v některých lokalitách instalovány i zákazové značky.

Ekologické škody způsobené nutriemi se netýkají jen estetiky městských nábřeží. Zvířata si hloubí nory v březích řek, rybníků i přehrad a spásají pobřežní vegetaci. To vede k erozi a oslabování hrází. „Dochází k podemílání a vzniká nebezpečí při povodních,“ vysvětluje Nejman. Například na pražském Černém Mostě u rybníka Aloisov podle něj nutrie prakticky zlikvidovaly pobřežní porost.

Podobné obavy zaznívají i z jižní Moravy. „Je to doslova minování hrází. Může se stát, že hráze nevydrží, protože se vymelou kvůli norám nutrií,“ upozorňuje Petr Dvořák, správce obory Obelisk v chráněné krajinné oblasti Soutok.

Mírné zimy hrají nutriím do karet

K rychlému šíření invazního druhu přispívají i klimatické změny. Nutrie jsou citlivé na silné mrazy a vysokou sněhovou pokrývku, které v minulosti jejich populace přirozeně regulovaly. Poslední mírné zimy ale tuto přirozenou překážku otupily.

Města i ochranáři proto přistupují k aktivní regulaci. V Praze probíhá odchyt desítek jedinců ročně, na jižní Moravě je situace ještě výraznější. V oboře mezi Podivínem a Lednicí myslivci letos odstřelili zhruba 700 nutrií, což je přibližně dvojnásobek oproti loňsku. Podobná opatření se zavádějí i na Kyjovsku nebo v chráněné krajinné oblasti Pálava.

• Tip: Leguáni padají ze stromů, místo záchrany je z nich maso do tacos

„Už v 70. letech minulého století se objevovaly první údaje o uniklých nutriích, od roku 2000 už z našeho území známe 'polodivoké' populace na mnoha lokalitách. Nutrie je aktuálně vedena mezi stovkou nejhorších invazních druhů světa,“ popisují ochránci přírody z Pálavy. I proto se odchycené nutrie nezachraňují, ale utrácejí.

Podle odborníků je kombinace odchytu, odstřelu a prevence, tedy především zákazu krmení, v současnosti jediným způsobem, jak šíření nutrií zpomalit. Bez aktivního zásahu by invazní druh dál poškozoval vodní ekosystémy, zvyšoval riziko eroze a vytlačoval původní živočichy, kteří se mu nedokážou přizpůsobit.

Úvodní foto: Skot, CC BY-SA 4.0