Jak Trump bojuje proti levné elektřině. A proč by Evropa neměla opakovat jeho chyby

Zatímco Bílý dům omezuje podporu větrných a solárních elektráren, v Texasu se odehrává pozoruhodný experiment: rekordní spotřebu zvládá díky slunci a bateriím s podstatně menšími cenovými špičkami. Kalifornie mezitím ukazuje, jak akumulace vytlačuje dražší plyn z večerní výroby. A Evropa? Podle nové analýzy Evropské agentury pro životní prostředí jí rozvoj obnovitelných zdrojů pomohl během pouhých čtyř měsíců ušetřit na velkoobchodní elektřině 29 miliard eur. Americká zkušenost tak nabízí důležité poučení o tom, co skutečně rozhoduje o cenách energie.

Vítejte v Americe: prezident brzdí, trh staví

Donald Trump má s obnovitelnými zdroji dlouhodobě nevyřízené účty. Větrné elektrárny opakovaně kritizuje, jeho administrativa zpřísnila podmínky pro nové solární a větrné projekty a federální podporu přesouvá jinam: jeho prioritou je uhlí, ropa a jádro. Svou energetickou politiku přitom prodává jako cestu k levnější elektřině a větší americké prosperitě.

Přečtěte si: Česko podceňuje smrtící vedra. Nestačí před nimi jen varovat, upozorňuje vědec

Jenže energetická realita se neřídí prezidentskými projevy. Podle amerického energetického úřadu EIA plánovali investoři v roce 2026 připojit rekordních 86 GW nového elektrárenského a akumulačního výkonu. Fotovoltaika představovala 51 % plánovaných přírůstků, bateriová úložiště 28 % a větrné elektrárny dalších 14 %.

Dohromady 93 % nových plánovaných kapacit tvoří slunce, vítr a baterie. Pro srovnání: nové plynové elektrárny měly přidat 6,3 GW. Samotná fotovoltaika 43,4 GW. Americká energetická transformace tedy pokračuje, přestože federální vláda část její podpory omezuje. Investoři se totiž nerozhodují pouze podle politických sympatií, ale také podle nákladů technologií, rychlosti výstavby a rostoucí poptávky.

Mnohé projekty byly navíc připraveny ještě za Bidenovy administrativy. Jejich dnešní realizace tak není automaticky výsledkem Trumpovy politiky.

O to zajímavější je otázka: co se stane, když se nejrychleji rostoucí technologie začnou ve velkém prosazovat i tam, kde by je člověk podle politické mapy nejméně čekal?

Texas: ropný stát, kterému pomáhají soláry

Texas je americkým symbolem fosilní energetiky. Ropa, zemní plyn, rafinerie a petrochemie jsou součástí jeho hospodářské identity.

Přesto se právě Texas stal jedním z nejzajímavějších příkladů ekonomického přínosu obnovitelných zdrojů.

V létě 2026 zažil jeho elektrizační systém ERCOT rekordní poptávku. Dne 22. července dosáhla podle analýzy Institutu pro energetickou ekonomiku a finanční analýzu (IEEFA) hodnoty 91 089 MW. To bylo o 6,5 % více než při předchozím rekordu z roku 2023.

Za normálních okolností by takový růst spotřeby znamenal větší tlak na zapojování dražších elektráren, a tedy i na velkoobchodní ceny.

Jenže stalo se něco jiného. Ještě v létě 2023 zaznamenal Texas během čtyř měsíců celkem 75 dnů, kdy denní cenová špička na trhu překročila 125 dolarů za megawatthodinu. V létě 2026 to bylo pouze pět dnů.

Výraznější je pak srovnání extrémních cen. Zatímco v roce 2023 se denní špičky dostávaly nad tisíc dolarů za megawatthodinu, v roce 2026 dosáhla nejvyšší srovnatelná hodnota jen 229 dolarů.

Co se změnilo? Především množství solárních elektráren a baterií.

Podle analytiků IEEFA Dennise Wamsteda a Setha Feastera vzrostl instalovaný výkon texaské fotovoltaiky mezi lety 2023 a červencem 2026 z přibližně 22 na 41 GW. Výkon bateriových úložišť se zvýšil z pěti na více než 21 GW. Fotovoltaika pomáhá zvládat vysokou denní spotřebu, baterie nastupují ve chvíli, kdy slunce začíná zapadat.

Rozhodující zkouška přišla právě 22. července. V šest hodin večer dodávaly solární elektrárny přibližně 28,7 GW a pokrývaly téměř třetinu tehdejší spotřeby. O dvě hodiny později už baterie posílaly do sítě 11,4 GW. Staly se druhým největším zdrojem okamžité dodávky elektřiny po zemním plynu, před uhlím a jádrem. Texas tak zvládl nový spotřební rekord bez cenového dramatu známého z předchozích let.

Nezávislý monitor trhu ERCOT, společnost Potomac Economics, přitom už za rok 2025 upozornil na pozitivní vliv akumulace. Podle jeho hodnocení byly tehdy letní cenové špičky o 40 % méně časté než v roce 2024, mimo jiné díky rostoucímu výkonu baterií.

Nejde o důkaz, že Texas už nepotřebuje plynové elektrárny. Plyn zůstává důležitým zdrojem výkonu i flexibility. Solární elektrárny a baterie však mění počet hodin, ve kterých je nutné spoléhat na dražší výrobu. A právě to rozhoduje o ekonomice celého systému.

Kalifornie: baterie berou práci drahému plynu

Druhý příklad nabízí stát, který se od Texasu politicky téměř nemůže lišit více. Kalifornie investovala do solární energetiky a baterií dlouhodobě. Její elektroenergetika přitom čelí vysokým nákladům na sítě, ochraně před požáry a historicky drahým tarifům pro domácnosti.

Podle Kalifornské energetické komise přesáhl v srpnu 2026 výkon bateriových úložišť sloužících kalifornským odběratelům 21 GW. V roce 2019 přitom činil méně než 700 MW.

Za pouhých sedm a půl roku tak Kalifornie vybudovala jeden z největších systémů akumulace elektřiny na světě. Výsledky se projevují v provozu elektrizační soustavy. Mezi prvními pololetími let 2024 a 2026 vzrostlo využití solární elektřiny o 22 %, zatímco využití zemního plynu kleslo podle státní analýzy o 51 %.

Solární elektrárny dodávají levnější elektřinu během dne a baterie ji přesouvají do večerních hodin. Podle říjnové analýzy společnosti CBRE dosáhlo letos v kalifornské soustavě okamžité vybíjení baterií rekordních 13,4 GW. Jejich rostoucí role přispěla k omezení výroby plynových elektráren zejména mezi šestou a jedenáctou večer.

Solární výroba společně s akumulací přispěla k tomu, že průměrné letní ceny na sledovaných velkoobchodních uzlech zůstaly relativně nízké.

Kalifornie tím nevyřešila všechny problémy své energetiky. Plynové elektrárny nadále potřebuje zejména během pozdních večerních hodin a delších období s nedostatkem obnovitelné výroby.

Ukazuje však, že baterie nejsou jen drahou technologickou hračkou. Stávají se důležitou součástí každodenního provozu moderní energetiky.

Dva státy, šest miliard dolarů

Ekonomický přínos rozvoje solární energetiky a baterií se pokusila vyčíslit také americká asociace SEIA. Podle její říjnové analýzy klesly mezi léty 2021 a 2026 průměrné letní velkoobchodní ceny elektřiny po započtení inflace o 42 % v Texasu a o 40 % v Kalifornii. Ve stejném období přitom vzrostla spotřeba elektřiny v Texasu o 30 % a v Kalifornii o 2,5 %.

SEIA odhaduje rozdíl v letních velkoobchodních nákladech na 3,55 miliardy dolarů v Texasu a 2,5 miliardy dolarů v Kalifornii. Dohromady tedy více než šest miliard dolarů.

Bývalý republikánský guvernér Minnesoty a současný prezident SEIA Tim Pawlenty vystihl politický rozměr výsledků: dostupná a spolehlivá elektřina je prioritou, která překračuje stranické hranice. Texas a Kalifornie tak představují dva politicky odlišné příklady stejné ekonomické změny.

Třetí příběh: co se děje, když nové zdroje nestačí?

Pro pochopení přínosu OZE je důležitý také opačný případ. Americký regionální trh PJM zásobuje přibližně 65 milionů obyvatel ve 13 státech a Washingtonu, D.C. Patří sem oblasti s rychlým růstem datových center a rozsáhlou průmyslovou spotřebou.

Podle CBRE přidává PJM nové solární elektrárny a baterie pomaleji než Texas a Kalifornie. Současně čelí napjatější výkonové bilanci.

Výsledek? Do konce září 2026 zaznamenal sledovaný uzel PJM Western Hub celkem 32 dnů, kdy pětiminutová cena elektřiny alespoň jednou překročila tisíc dolarů za megawatthodinu. Za celý rok 2025 šlo o 17 dnů a v roce 2024 jen o šest.

Průměrné ceny na hlavním sledovaném uzlu PJM byly letos podle CBRE více než dvojnásobné oproti srovnávaným uzlům v Texasu a Kalifornii.

Důvodem není samotný nedostatek solárních elektráren. PJM čelí kombinaci rychle rostoucí poptávky, zpoždění nových zdrojů, přenosových omezení a dražšího zajištění spolehlivého výkonu.

Srovnání však ukazuje, že rychlost výstavby zdrojů a flexibility má pro ceny elektřiny zásadní význam. Amerika tak nabízí tři různé situace. Texas zvládá rostoucí poptávku s rychle přibývající fotovoltaikou a bateriemi. Kalifornie díky akumulaci postupně omezuje potřebu plynu ve večerních hodinách. A region PJM ukazuje, jak drahé může být, když rozvoj nabídky nestačí růstu spotřeby.

Co říkají ekonomové? Více solárů automaticky neznamená dražší elektřinu

O vztahu obnovitelných zdrojů a koncových cen se vede intenzivní diskuse také mezi americkými ekonomy. Christopher Knittel a Fischer Argosino z Massachusettského technologického institutu analyzovali 25 let amerických dat.

Podle jejich studie publikované prostřednictvím MIT není po zohlednění rozdílů mezi státy patrný statisticky významný vztah mezi přísností povinných podílů OZE a růstem cen elektřiny. Velké větrné a solární elektrárny jsou naopak spojeny spíše s nižšími maloobchodními cenami.

Autoři však upozorňují, že některé systémy podpory střešních FVE mohou přenášet fixní náklady sítí na domácnosti bez vlastních panelů.

Podobný obraz nabízí Rhodium Group. Její analytici označují za významné příčiny amerického zdražování vývoj cen plynu, investice do sítí, důsledky extrémního počasí a rychlý růst datových center.

Upozorňují také, že Trumpovy změny daňové podpory, cla a administrativní omezení nových zdrojů mohou zvýšit budoucí náklady na elektřinu. Ve svém modelu odhadují, že samotné změny daňových pravidel mohou do roku 2035 zvýšit rezidenční ceny o 2 až 4 %.

Nejde o jistou předpověď, ale o ekonomický scénář. Podstatné je, že omezování výstavby levnějších a rychleji realizovatelných zdrojů nemusí vést ke snížení účtů ale může působit opačně.

Evropa už má vlastní čísla. A nejsou malá

A pointa, která je pro Česko možná důležitější než celý politický spor ve Washingtonu? Evropa má s cenovými šoky fosilních paliv nedávnou zkušenost. Po ruské invazi na Ukrajinu se ukázalo, jak drahá může být závislost na dovozu plynu.

A nová data ukazují, že rozvoj obnovitelných zdrojů už tuto závislost pomáhá ekonomicky zmírňovat.

Podle Evropské agentury pro životní prostředí (EEA) zvýšily výkyvy cen zemního plynu během prvních 16 týdnů roku 2026 velkoobchodní náklady na elektřinu v EU přibližně o 13 miliard eur.

Rozvoj obnovitelných zdrojů od roku 2010 však podle stejné modelové analýzy přinesl úsporu přibližně 29 miliard eur oproti scénáři, v němž by se jejich podíl dále nezvyšoval.

Jinými slovy: větrné, solární, vodní a další obnovitelné elektrárny pomáhají snižovat závislost evropských cen elektřiny na drahém fosilním palivu.

Agentura přitom upozorňuje, že nejde jen o klimatický přínos. Domácí obnovitelné zdroje představují také ochranu před geopolitickými a cenovými šoky.

To je důležité v Evropě, která podle EEA dováží přibližně 85 % spotřebovaného zemního plynu a 97 % ropných produktů.

Neznamená to, že větrné a solární elektrárny odstraní všechny cenové výkyvy. Jejich výroba závisí na počasí a soustava potřebuje další flexibilní zdroje, akumulaci a dostatečně propojené sítě.

Ale z ekonomického hlediska je rozdíl mezi domácím obnovitelným zdrojem bez palivových nákladů a elektrárnou závislou na mezinárodní ceně plynu zásadní.

Co si z toho má vzít Česko?

Americká zkušenost však ukazuje několik principů, které mají význam i pro českou energetiku. Za prvé, rychlost výstavby nových zdrojů je důležitá. Pokud roste spotřeba a připojování projektů trvá příliš dlouho, vzniká tlak na dražší alternativy.

Za druhé, fotovoltaiku a větrné elektrárny je stále potřebnější rozvíjet společně s akumulací a flexibilitou. Samotná výroba elektřiny nestačí, pokud ji soustava nedokáže využít ve správný okamžik.

Za třetí, investice do sítí nejsou vedlejším nákladem energetické transformace. Jsou jednou z podmínek, aby její ekonomické přínosy skutečně dorazily k odběratelům.

A konečně: dostupnou elektřinu nelze zajistit pouze politickým prohlášením, že se některé technologie přestanou podporovat.

Tip: Čína od ledna ruší exportní vratku na baterie. Ve hře je zdražení o víc než 10 % 

Americká zkušenost ukazuje, že je potřeba porovnávat skutečné náklady celé soustavy, rychlost výstavby, dovozní závislost a důsledky pro domácnosti i průmysl.

Trumpova administrativa může měnit daňové pobídky, pravidla povolování a politické priority. Nezmění však fyzikální vlastnosti elektrizační soustavy ani ekonomiku každé kilowatthodiny.

Texas a Kalifornie ukazují, že fotovoltaika a baterie mohou pomáhat tlumit cenové špičky. Region PJM zase připomíná, jaké náklady mohou přinášet omezené kapacity a rostoucí poptávka.

Pro Evropu z toho plyne praktická otázka: jak rychle dokáže rozvíjet domácí výrobu elektřiny, akumulaci a sítě tak, aby modernizace energetiky skutečně zvyšovala její konkurenceschopnost?

A právě podle odpovědi na tuto otázku bude možné hodnotit výsledky energetické politiky mnohem přesněji než podle jejích sloganů.

Autor textu: Martin Sedlák. Autor působí ve Svazu moderní energetiky a Alianci pro energetickou soběstačnost (ta je spoluvlastníkem portálu Obnovitelně.cz). Úvodní foto: Wikimedia Commons