KOMENTÁŘ: Sucho není jen problém nedostatku vody. Rizikem je překročení kritických mezí
Největší ekonomické náklady nemusí způsobit samotná změna klimatu, ale fakt, že jsme nepřizpůsobili systémy novým podmínkám.
Adam Voldán
4. 10. 2026
Debata o suchu se dnes soustředí hlavně na nízké průtoky, stav podzemních vod nebo zásobování obyvatel pitnou vodou. Z pohledu řízení rizik je ale zásadní ještě jiná otázka: co se začne dít ve chvíli, kdy se některé přírodní, technické nebo ekonomické systémy dostanou za svou kritickou mez?
Letošní velmi horké léto ukázalo, jak asi bude vypadat budoucnost za deset nebo dvacet let. Počet suchých a horkých dnů je výrazně vyšší, než předpokládaly klimatické modely a nikdo přitom není schopen říct, do jaké míry jde o jen náhodný výkyv.
V každém případě je jasné, že narůstá počet vln veder, prodlužuje se jejich délka i intenzita, zesiluje výpar a celý vodní režim se bude kvalitativně měnit. U neregulovaných řek, například Berounky nebo Sázavy, si lze představit letní období s minimálním až téměř nulovým průtokem.
To by mělo významné dopady i mimo samotné zásobování pitnou vodou. Při velmi nízkých průtocích mohou čistírny odpadních vod narazit na limity vypouštění, zemědělství může postrádat vodu pro závlahy a průmysl bude muset více investovat do recyklace technologické vody a uzavřených okruhů. Největší ekonomické náklady tak nemusí způsobit samotná změna klimatu, ale fakt, že jsme nepřizpůsobili systémy novým podmínkám, pro které nebyly navrženy.
Nedostatek vody může zároveň měnit hodnotu půdy i nemovitostí. Rizikovější budou lokality závislé na individuálních studních, porostou nároky na kapacitu vodovodních sítí a některé odlehlejší oblasti mohou postupně ztrácet atraktivitu. V zemědělství bude potřeba více přemýšlet i o systému podpory a pojištění výnosu plodin.
Podobně nelineární mohou být dopady na lesy a požární riziko. Po překročení určité hranice počtu horkých dnů může dojít k rychlému odumírání porostů a následně ke vzniku požárů. To jsme viděli letos ve Francii nebo Španělsku, v takové chvíli mohou škody růst skokově a zasáhnout celé regionální ekonomiky s výrazným dopadem na pojistný trh.
Lesníci nás uklidňují, že máme větší fragmentaci krajiny a hustší síť komunikací, proto tak rozsáhlé požáry snad nehrozí. Na druhou stranu máme stále vysoký podíl nestabilních smrkových porostů a požáry podobné tomu v Českém Švýcarsku z roku 2022 se spíše očekávají. Klíčovým prvkem prevence tak bude především lepší lesní hospodaření s cílem minimalizovat požární rizika.
Stejný princip platí pro infrastrukturu. Silnice, železnice, energetické sítě i budovy byly z velké části projektovány pro klimatické podmínky druhé poloviny 20. století. Častější extrémní horka budou zvyšovat náklady na jejich údržbu a modernizaci. V energetice se může projevit omezená dostupnost vody pro chlazení zdrojů a zároveň nižší přenosová schopnost elektrických vedení právě v době, kdy kvůli klimatizaci roste spotřeba.
Pro pojišťovnictví je to důležité téma pro nastavení produktů, pojistných podmínek, měřitelných parametrů i prevence. Potřebujeme počítat s tím, že rizika se nemusí zvyšovat postupně, ale mohou po překročení určité hranice výrazně akcelerovat.
Mým hlavním argumentem tedy není, že samotný postupný nárůst teplot zničí ekonomiku. Největším rizikem je překročení kritických mezí ve vodním režimu, lesích, energetice nebo infrastruktuře. Právě tyto nelineární změny budou představovat hlavní ekonomické dopady a měly by být součástí investičních, pojistných i strategických úvah už dnes.
Autor je pojistný matematik a odborník na klimatická rizika a povodňové modely
Ilustrační foto: Povodí Moravy