Evropský parlament to přehání se strachem ze změn klimatu. Může to ohrozit jeho ochranu

Pokračující klimatické změny jsou nezpochybnitelné. Poslední důkaz přineslo letošní léto s extrémními teplotami nebo rozsáhlým suchem, které přetrvává do současnosti. Na zásadní dopady globálního oteplování dlouhodobě upozorňují nejen klimatologové, ale také Evropský parlament.

Právě ten podle aktuální studie Mariky Brusenbauch Meislové z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně ve své komunikaci směrem k veřejnosti výrazně využívá také výzvy založené na strachu. Jenže to se ukazuje jako problematické.

Podobné apely sice mohou upozorňovat na naléhavost klimatické změny a mobilizovat veřejnost, pokud se to ale přežene, zvyšuje se tím riziko bezmoci, ekologické úzkosti, letargie a nečinnosti. V konečném důsledku se tak nadužívání komunikace založené na strachu může obrátit proti ochraně životního prostředí.

Vědkyně vycházela z celkem 235 tiskových zpráv Evropského parlamentu, které se týkaly klimatu, a 639 tweetů z let 2019 až 2024. Připomněla, že Evropský parlament patří mezi klíčové aktéry evropské klimatické politiky: podílí se na tvorbě legislativy, prosazuje ambiciózní klimatická opatření a jako jediná přímo volená instituce EU má zároveň specifickou roli v komunikaci klimatické politiky směrem k občanů.

Strach jako základ strategie

„Evropský parlament si plně uvědomuje, že je zásadní zapojit veřejnost do úsilí o dosažení ekologicky udržitelné společnosti, a snaží se etablovat jako racionální a zodpovědný aktér v globálním boji proti antropogenní změně klimatu s cílem inspirovat k zapojení veřejnosti a podpořit proenvironmentální chování,“ konstatuje se ve studii.

A pokračuje: „Avšak i letmý pohled na online komunikaci Evropského parlamentu – která je v podstatě formou digitální diplomacie – odhaluje, že se často uchyluje ke strategiím založeným na strachu jako prostředek sebelegitimizace v kontextu změny klimatu a že využívá rétoriku strachu k získání podpory pro svou klimatickou politiku a upevnění své role lídra v oblasti environmentálních opatření.“

• Psali jsme: Důsledky klimatické změny nedopadají na všechny stejně, nejohroženější jsou děti a senioři

Podle Mariky Brusenbauch Meislové je tato sebelegitimizace patrná u 93 procent tiskových zpráv a 83 tweetů na klimatické téma. „Přitom téměř každá druhá tisková zpráva a zhruba každý pátý tweet o změně klimatu, zaměřený na posílení legitimity a proaktivního postoje parlamentu, spoléhá na strach jako komunikační nástroj,“ poznamenala výzkumnice.

Analýza odhalila tři klíčové termíny založené na strachu, konkrétně jde o nouzi, ztrátu a nebezpečí. Narativ nouze pracuje podle studie především s představou krize a bezprostřední potřeby jednat, narativ ztráty zdůrazňuje zhoršování stavu životního prostředí a jeho možné nevratné důsledky a narativ ohrožení obrací pozornost k rizikům pro budoucnost.

Ve všech těchto případech EP zdůrazňuje nutnost okamžité a rozhodné akce a prezentuje změnu klimatu jako existenční hrozbu pro Evropu i svět. Ve vyjádřeních Evropského parlamentu se proto zdůrazňuje mimořádnost situace, například odkazy na „bezprecedentní rozsah požárů“.

„Jejich prostřednictvím je klimatická krize rámována jako mimořádně závažná hrozba a současná situace jako ta nejvážnější, jíž kdy lidstvo čelilo. Narativ nebezpečí je konstruován tak, aby zdůraznil existenční hrozby, a vykresluje budoucnost v temných barvách,“ zmínila Marika Brusenbauch Meislová, která působí na Katedře mezinárodních vztahů a evropských studií.

Macinka: Klimatická krize skončila

Dodala, že využívání strachu umožňuje Evropskému parlamentu vytvořit obraz sebe sama jako proaktivního, významného, na řešení orientovaného aktéra, který apeluje na hluboce zakořeněné společenské normy týkající se bezpečnosti, odpovědnosti a morální povinnosti. Podle vědkyně vzniká komunikační paradox: nástroj, jenž může podporovat mobilizaci veřejnosti a legitimitu instituce, může při příliš intenzivním používání působit opačným směrem.

„Dosavadní výzkumy ukazují, že přílišné využívání strachu může přispívat k udržování atmosféry úzkosti a postupná únava z neustálého zdůrazňování naléhavosti problému může vést ke kontraproduktivním důsledkům, jako jsou apatie, rezignace a následná nečinnost,“ upozornila vědkyně.

• Psali jsme: Začalo to strachem z budoucnosti. Dnes jeho videa sledují desetitisíce lidí

U mnoha lidí, zejména pak u mladších generací, přílišný důraz na hrozby a negativní scénáře oslabí pocit, že existuje pozitivní vize budoucnosti a že stále lze něco změnit. Podle výzkumnice by instituce s podobnou rétorikou měly postupovaly opatrně.

„Vzhledem k rizikům spojeným s přílišným využíváním strachu by zmírnění jeho role v komunikaci mohlo vytvořit větší prostor pro rozmanitější a konstruktivnější způsoby komunikace, které budou veřejnost účinněji motivovat k zapojení,“ zdůraznila Marika Brusenbauch Meislová.

O tom, jak důležitá je komunikace o změnách klimatu, dobře ví Jan Krajhanzl, spoluzakladatel a ředitel Institutu 2050, specializující se na „komunikační strategie, které pomáhají stavět mosty k lidem, snižovat emise a chránit přírodu“.

Tvrdí, že vědeckých podkladů o globálním oteplování máme k dispozici dostatek, stejně tak nástrojů na řešení tohoto zásadního problému. „Rozhodující je však hlas veřejnosti. Abychom s veřejností mohli úspěšně komunikovat tak náročné a komplikované téma, potřebujeme lidi znát a rozumět jim,“ řekl Krajhanzl, když přebíral Cenu za komunikaci změny klimatu.

„Bez podpory veřejnosti totiž nemá ochrana klimatu šanci,“ dodal Krajhanzl. Velmi svérázně přistupuje k tématu klimatické změny a klimatické krize hnutí Motoristé sobě, kteří po loňských volbách získali ministerstvo životního prostředí.

Dočasný šéf resortu Petr Macinka krátce po převzetí úřadu řekl, že by chtěl uklidnit českou veřejnost. „Dnešním dnem skončila klimatická krize,“ prohlásil Macinka, který následně na ministerstvu zrušil samostatnou sekci ochranu klimatu.

Ilustrační foto: ChatGPT