Školní výuka se čím dál víc míjí s realitou, říká Martin Kříž z Chaloupek

Environmentální vzdělávání už dávno není jen o poznávání stromů, třídění odpadu nebo jednorázové návštěvě ekocentra. V Chaloupkách se dnes stále víc propojuje s klimatickou změnou, podobou veřejného prostoru, péčí o školní zahrady nebo lesy a také s tím, jak mohou děti samy ovlivňovat prostředí kolem sebe.

„Roste počet dětí, které participují na veřejném dění a na tom, jak to vypadá v okolí školy. Tohle je strašně důležité,“ říká pro Obnovitelně.cz programový ředitel Chaloupek Martin Kříž.

Organizace působící především na Vysočině dnes podle něj ročně osloví více než 11 tisíc dětí na výukových programech. Přibližně tři stovky dětí navštěvují kroužky a podobný počet projde letními tábory. Kapacita klasických výukových programů už je přitom prakticky naplněná.

Přečtěte si: V Liberci vzniklo největší solární parkoviště v Česku. Zastřeší téměř 500 aut

Výrazně roste také práce s pedagogy. Chaloupky podle Kříže ročně osloví přes 600 učitelů, což je zhruba dvojnásobek oproti předchozím rokům. Pomáhají tomu především grantové projekty a specializační studium pro školní koordinátory environmentálního vzdělávání.

Klima, les a děti, které chtějí něco změnit

Nejrychleji se v posledních letech rozvíjelo klimatické vzdělávání. Chaloupky vytvořily také elektronickou učebnici Klimaprůvodce, která propojuje přírodovědný a společenskovědní pohled na klimatickou změnu.

Podle Kříže ale nejde jen o nové informace. Zásadní změnou je větší důraz na praktickou zkušenost a zapojování dětí do rozhodování.

Vedle klimatu se organizace věnuje například školním lesům. V současnosti jich je kolem 25 a jejich počet podle Kříže obvykle roste skokově podle toho, zda se podaří získat grantovou podporu.

„Školní lesy vypadají úplně jinak než okolní oplocenky Lesů ČR,“ říká. Děti se v nich neučí jen rozeznávat druhy stromů, ale sledují vývoj lesa, pracují s ním a získávají zkušenost s dlouhodobou péčí o konkrétní místo.

Podobně fungují školní zahrady. Chaloupky dlouhodobě prosazují, aby nebyly jen okrasným doplňkem školy, ale skutečnou učebnou. Mohou sloužit k výuce přírodopisu, matematiky nebo češtiny, ale také k praktickému poznávání toho, jak funguje hospodaření s vodou, stínění nebo biodiverzita.

Děti se na nové problémy samy příliš neptají

Zajímavé podle Kříže je, že nová environmentální témata nepřicházejí primárně od samotných dětí nebo škol. „Bohužel se moc neptají a nová témata tlačíme spíše my,“ říká.

V minulosti tak Chaloupky začaly výrazněji pracovat s tématem lesa v době, kdy Vysočinu zasáhlo sucho a kůrovcová kalamita. Podle Kříže se podobná témata budou vracet.

U menších dětí stále dobře funguje především přímý kontakt s přírodou a badatelská výuka. Oblíbené jsou například badatelské víkendy. Chaloupky se snaží reagovat i na nové rámcové vzdělávací programy, školy však podle Kříže často zatím vyčkávají. „Mám pocit, že školní výuka se čím dál víc míjí s realitou dneška,“ říká.

Méně lavic, více lesa a ohně

Samotná podoba environmentálních programů se za posledních 15 až 20 let změnila méně, než by se mohlo zdát. Jednodenní programy podle Kříže zůstávají strukturou podobné, jsou ale více venku a více založené na zážitku.

Chaloupky používají vlastní autorské didaktické a simulační hry, větší proměnou prošly pobytové programy. „Více se podobají celotáborové hře, nebojíme se s dětmi spát venku nebo vařit na ohni. Je to takový trochu woodcraft,“ popisuje Kříž.

Silněji se podle něj prosazuje otevřené bádání a především participační programy, v nichž děti řeší skutečné problémy ve svém okolí.

Chaloupky se snaží sledovat i to, zda jejich programy skutečně fungují. Ne všechny aktivity ale evaluují stejně podrobně. „Evaluujeme ty, na kterých nám záleží nejvíc,“ říká Kříž. V minulosti si organizace zvala i externí evaluátory.

Klasická zpětná vazba škol se podle něj ukázala jako omezená. „Byla moc pozitivní, tak jsme ji přestali brát vážně,“ říká s nadsázkou.

Dnes se organizace snaží hledat lepší způsoby, jak hodnotit například dlouhodobé kroužky nebo vzdělávání učitelů. Právě práce s pedagogy považuje Kříž za jednu z oblastí, kde může být dopad dlouhodobější než u jednorázového programu pro školní třídu.

Největší problém je politika

Chaloupky dnes fungují s ročním rozpočtem kolem 40 milionů korun. Přibližně čtvrtinu tvoří školská dotace, protože organizace provozuje také soukromou školu.

Přesto podle Kříže nejsou v tuto chvíli největší bariérou samotné peníze. „Teď je to určitě politická podpora, ta je tristní,“ říká.

Na klimatické programy podle něj není možné žádat o některé podpory, školy zároveň cítí, že environmentální vzdělávání není pro stát prioritou. „EVVO není na pořadu dne a stát nezajímá,“ shrnuje Kříž.

Chaloupky proto podle něj sledují další kroky Ministerstva životního prostředí a počítají s tím, že se budou více obracet také na firemní dárce.

Od školního lesa po terapeutickou zahradu

Dopad organizace je vidět na více místech než jen ve školách. Chaloupky provozují například Dům přírody Žďárských vrchů, farmu v Zašovicích nebo areál pro zahradní terapii v Balinách.

Podle Kříže nesou jejich stopu také terapeutické zahrady po celé republice, geologická expozice v Třebíči nebo několik naučných stezek na Vysočině.

Úspory za miliony bez velkých investic. Firmy ukázaly, kde jim zbytečně mizí voda i energie

Za důležitý výsledek považuje i širší postavení regionu. „Vysočina je podle výzkumů na špici v environmentálním vzdělávání a trochu neskromně myslím, že je to i naše zásluha,“ říká.

Společným jmenovatelem všech aktivit je podle něj snaha dostat děti i dospělé z role pasivních posluchačů. Environmentální vzdělávání podle Chaloupek nemá být jen předáváním informací o přírodě. Má vytvářet zkušenost, díky níž člověk pochopí vztahy v krajině, začne se zajímat o své okolí a získá pocit, že jej může také ovlivnit.

A právě v tom podle Kříže spočívá největší rozdíl oproti klasické environmentální výchově minulých desetiletí: méně pouček, více přímé zkušenosti, bádání a skutečné odpovědnosti za konkrétní místo.

Úvodní foto: Ekocentrum Chaloupky