Soumrak bioplynových stanic: bez provozní podpory skončí

Do této situace se momentálně blíží například bioplynová stanice na Farmě Basařovi v Prosečné v Podkrkonoší. V provozu je právě 18 let a její majitelé řeší, co dál po vypršení dvacetileté lhůty, kdy mohli podle zákona o podporovaných zdrojích energie čerpat zelený bonus na každou kilowatthodinu elektřiny z bioplynu. 

„Podle momentálně nastavených pravidel máme dvě možnosti, ale ani jedna z nich nedává pro naši bioplynku, která je jednou z nejmenších v zemi, ekonomický smysl,“ říká Jan Basař, jeden z majitelů rodinného hospodářství, které před čtyřmi lety získalo prestižní titul Farma roku. Jejich rodinná bioplynka má instalovaný výkon pouhých 250 kilowattů.

Přečtěte si: Stát spouští bezúročné úvěry na renovace. Odborníci upozorňují na zásadní slabinu

Basařovi, aby si udrželi provozní podporu, mohou přestavět své zařízení na výrobnu biometanu, což by si ovšem vyžádalo investici několika desítek milionů korun. Plynové potrubí, kam by se biometan mohl vtláčet, je navíc několik kilometrů daleko a budovat na vesnici přípojku přes několik cizích pozemků není snadné. „I kdybychom všechno technicky zvládli, vyplatí se taková přestavba jen velkým zařízením, nám nikoli,“ konstatuje Jan Basař. 

Uzavřený ekologický cyklus

Na ministerstvu průmyslu sice vznikl nový mechanismus provozní podpory pro bioplynové stanice i po vypršení 20 let, ale i ten by konkrétně pro Basařovi znamenal investici do modernizace jejich zařízení ve výši 15 milionů korun. Provozní podpora by navíc byla asi o korunu na kilowatthodinu nižší než teď. Navíc by stanice musela vyhovět i dalším přísným podmínkám, které jsou pro Basařovi těžko splnitelné.

Jan Basař ale především nevidí důvod, proč by kvůli další provozní podpoře museli právě teď investovat tolik peněz, když jejich bioplynka, o niž se starají průběžně, funguje bez problémů. „Proč nás stát tlačí, abychom hospodařili jako špatní hospodáři a museli úplně zbytečně vynakládat 15 milionů na modernizaci zařízení, které pracuje, jak má? Opravujeme a investujeme do udržení bioplynky v provozu průběžně, a když je to potřeba,“ dodává Basař.

Jeho rodina se obává toho, aby provoz bioplynové stanice nemuseli omezovat, a nakonec ji úplně zavřít, protože bez provozní podpory se nevyplatí. Basařovi přitom využívají významnou část vyprodukované elektřiny a téměř veškeré vyrobené teplo na své farmě.

Teplo slouží k vytápění budov v areálu farmy včetně zázemí kravína, malého skleníku nebo rodinného penzionu a také k ohřevu teplé vody. Elektřina pak napájí celý areál a slouží také na chlazení prodejního boxu s masem nebo dobíjejí elektromobilu,“ vypočítává Jan Basař.

Jako „palivo“ využívá bioplynka převážně travní senáž, GPS, nedožerky a hnůj z vlastního chovu. Digestát se následně využívá jako organické hnojivo. „Je to vlastně takový uzavřený cyklus, všechno na naší farmě funguje jako jeden celek. Svou podstatou se blížíme cirkulárnímu hospodaření našich předků, jen s moderními technologiemi,“ říká Basař.

Ukončením provozu se to celé zhroutí, což by zásadním způsobem zasáhlo do hospodaření celé rodinné farmy. „Vrátili bychom se k závislosti na dodávkách zvenčí a stát přijde o bezpečný decentralizovaný zdroj energie,“ dodává Jan Basař, podle něhož mají lokální zdroje energie pro Českou republiku velký význam také kvůli nejisté geopolitické situaci.

„Každý kilowatt obnovitelných zdrojů nám umožňuje zbavit se závislosti na fosilních palivech,“ vysvětluje důležitost pestrého energetického mixu Martin Sedlák, programový ředitel Svazu moderní energetiky. „V případě bioplynových a biometanových stanic je výhodou, že jsou také navázané na lokální eknomiku a vynaložené prostředky v daném místě zůstanou,“ dodává.

Ekonomická aktivita na venkově

Bioplynové stanice vedle výroby lokální elektřiny a tepla také pomáhají na venkově udržovat ekonomickou aktivitu, snižují emise metanu a čpavku, a dokonce v podobě „zelených baterií“ pomáhají vyrovnávat elektrizační soustavu.

„Bioplynové stanice jsou multifunkčními uzly s výrazným multiplikačním efektem podporujícím rozvoj převážně venkovských oblastí. Spojují v sobě roli elektrárny, teplárny, výrobny biometanu a ekologického zařízení pro zpracování odpadů,“ říká Jan Habart, předseda sdružení CZ Biom.

Tip: Oteplení o tři stupně Celsia ztrojnásobí cenu pšenice, klíčové potravinářské plodiny

„Naším cílem je, aby bioplynky fungovaly co nejefektivněji. Upřednostňování pouze výroby biometanu může paradoxně vést k tomu, že provozovatelé některých stanic budou nesmyslně konvertovat na biometan anebo budou nuceni ukončit provoz. Česko nejen že přijde o cennou infrastrukturu, ale cíl výroby biometanu stejně nesplní,“ dodává Habart, 

V České republice aktuálně funguje 539 bioplynových stanic a 13 stanic na výrobu biometanu. Stát má za cíl produkovat v roce 2030 skoro 500 milionů kubíků biometanu, vloni ale reálná produkce dosahovala pouze 17 milionů kubíků.

Autor textu a foto: CZ Biom