Jak udělat z parkoviště energetický hub? Nabíječka je jen začátek

Elektromobilita se zatím nejčastěji spojuje s rychlonabíječkami u dálnic. Další velká příležitost ale podle Petra Svobody, výkonného ředitele společnosti Sunboy, leží tam, kde auta stojí výrazně déle, u firem, výrobních podniků, obchodních center, logistických hal nebo městských budov. Běžné parkoviště se tu může proměnit v energetický hub, který spojí lokální výrobu elektřiny, bateriové úložiště, dobíjecí body, chytré řízení spotřeby (EMS – Energy Management System) a systém pro obchodní správu nabíječek, tzv. CPO (Charge Point Operator).

Startup Sunboy původně vyvíjel především designové fotovoltaické carporty. Za poslední rok firma rozšířila produktové portfolio o další konstrukční varianty pro různé typy stání s přesahem do tvorby energetických hubů. Ty spojují fotovoltaiku, baterie, nabíjecí stanice a zapojení do komunitní a komunální energetiky, aby města, obce nebo firemní zákazníci zvládali reagovat na rapidně rostoucí počty elektromobilů.

„Nabíječky samy o sobě nestačí. Vy je musíte nějakým způsobem řídit,“ říká Svoboda. Bez toho může nový odběr z elektromobilů zatížit přípojku právě ve chvíli, kdy areál dosahuje svých špiček. To je rozdíl proti dnes rozšířenému modelu, kdy se na parkoviště pouze umístí několik stojanů a už se neřeší zátěž sítě. Elektromobily se stávají další proměnlivou součástí energetiky celého areálu. Pokud se dobíjení sladí s výrobou ze slunce, chodem budovy a provozem bateriového úložiště, může vlastní elektřina nahradit část odběru ze sítě. V opačném případě hrozí, že i dobře míněná investice zvýší nároky na kapacitu a prodraží provoz.

Nejdřív data, až potom konstrukce

Základem energetického hubu může být stávající přípojka, případně výroba z fotovoltaiky na budově či carportu, baterie, dobíjecí technologie a systém energetického managementu. Ten má rozhodovat, kdy se bude elektřina ukládat, kdy půjde do budovy a kdy do vozů. V praxi jde zejména o to, aby se pohlídala čtvrthodinová maxima odběru a investor nemusel platit za zbytečně předimenzovanou infrastrukturu.

Proto by podle Svobody neměl projekt začínat výběrem konstrukce, počtem stojanů, velikostí a výkonu fotovoltaiky nebo kapacity baterie. Sunboy si od klientů vyžádá smlouvu o připojení, data o spotřebě za celý rok a pracuje s průběhy odběru v patnáctiminutových intervalech. Posuzuje také, které spotřebiče ve výrobním podniku lze v čase posunout. Teprve pak vznikne model, který určí vhodný výkon, druh dobíjení i možné využití akumulace.

Podle Petra Svobody dnes část infrastruktury vzniká hlavně tam, kde je snadno dostupný příkon, ne nutně tam, kde lidé se svými auty skutečně tráví čas. To může být důležitá příležitost pro retailové parky, logistická centra i obce. U obchodů rozhoduje délka návštěvy, u zaměstnavatelů pravidelný denní rytmus a u municipalit zájem obsloužit vlastní vozový park i veřejné dobíjení, ze kterého se díky carportu může stát i zajímavá součást obecního prostoru. Každá z těchto lokalit proto potřebuje jiný výkon a jiný provozní model.

Dobíjení je dlouhodobá investice

Důležitou součástí řešení je i provozní software, označovaný jako CPO systém. Ten rozliší, zda se dobíjí služební vůz, automobil zaměstnance nebo zákazníka. Umožní nastavit rozdílné ceny, vyúčtovat spotřebu, sledovat obsazenost bodů a zpřístupnit je v navigacích vozů. Nabíjení pak není jen technický doplněk, ale také zdroj dat a služba, kterou lze propojit například s věrnostním programem obchodníka.

To otevírá i otázku, komu mají budoucí výnosy patřit. „Strategická chyba je nechat celou infrastrukturu vybudovat někomu jinému a nemít z ní budoucí příjmy,“ upozorňuje Petr Svoboda. Velký hráč může zařízení postavit i provozovat, investor se tím prostým pronájmem parkovacího místa nicméně může připravit o možnost, jak s rostoucím počtem elektromobilů pracovat s vlastním aktivem.

• Tip: Elektromobily lámou rekordy. Český trh ale výrazně zpomalil

Neznamená to, že se energetický hub vyplatí na každé ploše. Rozhodují kapacita přípojky, místní výroba, délka stání aut, dopravní pohyb i budoucí rozvoj areálu. Svoboda mluví o návratnosti mezi pěti a sedmi lety, vždy ale až po posouzení konkrétní lokality.

Vedle energetiky hraje roli také pohodlí. Neinvazivní konstrukce Sunboy lze podle firmy umístit na povrch stávající dlažby či asfaltu bez výkopů, což může pomoci na plochách s podzemními sítěmi. Přístřešek chrání nejen vůz, ale i řidiče při manipulaci s kabelem. Budoucnost proto nemusí patřit izolovaným stojanům, ale místním uzlům, které promyšleně propojí pohyb aut, výrobu a spotřebu elektřiny. Více se dozvíte v novém díle podcastu Pod proudem. Poslechnout si ho můžete také na Apple Podcast nebo Spotify.

Úvodní foto: archiv Obnovitelně.cz