Osm miliard za jez v řece, která vysychá. Vláda znovu tlačí kontroverzní plavební stupeň Děčín

Česká vláda znovu oživuje jeden z nejkontroverznějších dopravních projektů posledních desetiletí. Plavební stupeň Děčín by se podle současného harmonogramu mohl začít stavět na podzim roku 2029 a do provozu vstoupit přibližně o čtyři roky později. Odhadované náklady se pohybují mezi šesti a osmi miliardami korun. Přibližně čtvrtinu rozpočtu mají spolknout opatření, která mají kompenzovat zásahy do okolní přírody.

Ministerstvo životního prostředí chce novou dokumentaci o vlivu stavby na životní prostředí předložit na přelomu září a října. Vláda tvrdí, že jez pomůže zajistit stabilnější plavební podmínky mezi Ústím nad Labem a německou hranicí, zvýší konkurenceschopnost vodní dopravy a umožní převést část nákladů ze silnic a železnic na lodě.

Jenže samotné informace zveřejněné v souvislosti s projektem ukazují, že slibovaná celoroční splavnost má zásadní háček. Jez ji má zajistit pouze v letech s průměrnými srážkami. V mimořádně suchých obdobích, která jsou s postupující klimatickou změnou stále častější, vodu v celém labském koridoru jednoduše nevytvoří.

Miliardový jez uprostřed hydrologického sucha

Plán působí obzvlášť paradoxně právě letos. Česko dlouhodobě trápí výrazný srážkový deficit a průtoky řek se v červenci na většině území pohybovaly jen mezi deseti a padesáti procenty dlouhodobého měsíčního průměru. V povodí dolního Labe a Ploučnice označil Český hydrometeorologický ústav stav hladin podzemních vod za mimořádně podnormální.

Také přímo na Labi v Děčíně se hladina opakovaně dostala pod hranici hydrologického sucha. ČHMÚ má pro místní profil stanovenou hranici sucha na sto centimetrech, zatímco ve druhé polovině července byly naměřeny hodnoty kolem 86 centimetrů a průtok přibližně 81 metrů krychlových za sekundu.

Přečtěte si: V Dyji už zase umírají tuny ryb. Odborníci ukazují na jediného viníka

Právě nízké a proměnlivé průtoky jsou přitom základním problémem labské vodní dopravy. Organizace Arnika dlouhodobě upozorňuje, že Labe patří mezi evropské řeky s relativně slabým a výrazně kolísajícím průtokem. Jediný jez u Děčína navíc nevyřeší situaci na navazujícím německém úseku, kde žádná obdobná soustava stupňů nevznikne.

Výsledkem tak může být velmi drahá stavba, která zlepší podmínky jen na omezeném úseku řeky, zatímco plavidla budou dál závislá na množství vody mezi českou hranicí, Drážďany a Magdeburkem.

Poslední přirozený úsek velkého českého toku

Dolní Labe pod Střekovem patří k posledním dlouhým úsekům velké české řeky, které nejsou přehrazené soustavou jezů. Řeka si zde zachovává přirozenější proudění, vytváří štěrkové a bahnité náplavy a poskytuje prostředí řadě vzácných druhů rostlin a živočichů.

Území je součástí evropsky významné lokality Labské údolí v soustavě Natura 2000. Starší odborná hodnocení upozorňovala na změnu proudění, vznik migrační bariéry a zásahy do cenných říčních stanovišť. Mezi ohrožené živočichy patří například losos obecný, úhoř říční, bobr evropský a další druhy vázané na proudící vodu a přirozené náplavy.

Závažný je především dopad na evropsky chráněný typ stanoviště označovaný kódem 3270 – bahnité říční břehy s charakteristickou vegetací. Podle podkladů citovaných ekologickou organizací Děti Země by stavba ovlivnila přibližně 39 hektarů z celkových 65 hektarů tohoto biotopu v české části kontinentální biogeografické oblasti. Ekologové proto zpochybňují, že by bylo možné ztrátu nahradit vytvořením rovnocenného prostředí někde jinde.

Představa, že lze jedinečný říční biotop jednoduše přesunout nebo technicky vyrobit na jiné lokalitě, podle kritiků neodpovídá fungování živé řeky. Náplavy vznikají přirozenou dynamikou proudu, pravidelným kolísáním hladiny a transportem sedimentů. Nejde o parkovou úpravu, kterou lze vybudovat bagrem podle projektové dokumentace.

Posuzování skončilo bez stanoviska

Projekt už v minulosti narazil při procesu posuzování vlivů na životní prostředí. Ministerstvo životního prostředí zahájilo původní proces EIA v roce 2005, dokumentaci ale opakovaně vracelo k doplnění. V prosinci 2019 bylo posuzování po čtrnácti letech ukončeno, protože investor ve stanovené lhůtě nedodal požadované údaje. Projekt tak nezískal souhlasné stanovisko EIA.

Jedním z hlavních sporů zůstala právě otázka kompenzací za zásah do chráněných lokalit. Studie Správy Národního parku České Švýcarsko podle ekologických organizací dospěla k závěru, že odpovídající náhradní opatření v Česku nejsou možná. Kritici zároveň připomínají, že Evropská komise odmítala možnost nahradit poškozené české biotopy opatřeními na území Německa.

Tip: Česko vysychá. Osm měsíců bez přestávky chybí srážky, varuje meteorolog

Současná vláda nyní tvrdí, že řešení našla. Ministr životního prostředí Igor Červený prohlásil, že dotčené biotopy bude možné přesunout a negativní dopady projektu kompenzovat. Zda tento postup obstojí v novém posouzení EIA a při hodnocení podle evropské legislativy na ochranu přírody, však teprve ukáže další řízení.

Přínos pro nákladní dopravu zůstává sporný

Ředitelství vodních cest argumentuje tím, že stabilnější splavnost přivede na Labe nové náklady a sníží závislost Česka na silniční a železniční dopravě. Podle investora by vodní cesta zvýšila konkurenci mezi jednotlivými druhy dopravy a mohla stlačit ceny přepravy.

Ekologické organizace ale upozorňují, že tato představa stojí na nejistých odhadech budoucího objemu přeprav a nebere dostatečně v úvahu klimatický vývoj. Ani jez v Děčíně totiž nemůže garantovat potřebnou hloubku na německém Labi a při dlouhých obdobích sucha zůstane využitelnost celé trasy omezená.

„Projekt zůstává ekologickým i ekonomickým nesmyslem,“ uvedla letos na jaře Arnika. Organizace odmítla také argument, že by jez mohl být strategickou stavbou důležitou pro obranu státu. Podle ní jde o další pokus, jak ospravedlnit projekt, jehož cena během let vzrostla až k osmi miliardám korun a jehož dopravní přínosy zůstávají nejisté.

Problematické je rovněž srovnání s moderní železnicí. Zatímco železniční koridor může přepravovat náklady celoročně a není přímo závislý na průtoku řeky, miliardový jez bude stále odkázán na dostatek vody v celém labském povodí. Arnika proto navrhuje investovat veřejné prostředky spíše do železniční infrastruktury a dalších druhů dopravy, které jsou v podmínkách střední Evropy spolehlivější.

Stavba proti realitě měnícího se klimatu

Plavební stupeň Děčín je projektem z doby, kdy stát předpokládal, že budoucí hydrologické podmínky budou přibližně stejné jako v minulosti. Tento předpoklad už ale neplatí. Vyšší teploty zvyšují výpar, zimy přinášejí méně sněhu a období s nízkými průtoky se mohou prodlužovat.

Jez nedokáže dodat vodu, která v povodí chybí. Může pouze vzdout její hladinu na omezeném úseku, a to za cenu zásadní proměny řeky a zničení biotopů, jejichž vznik trval stovky až tisíce let.

V době, kdy by měl stát investovat miliardy do obnovy přirozených řek, zadržování vody v krajině a adaptace na sucho, působí plán na další přehrazení Labe jako cesta opačným směrem. Kvůli nejistému příslibu nákladní plavby má Česko obětovat jednu z posledních přírodně cenných částí velkého toku – a ještě za ni zaplatit až osm miliard korun.

Úvodní obrázek: Ministerstvo dopravy ČR