Pokud osud velryby Timmyho pomůže k lepší ochraně přírody, nebyla její smrt zbytečná

Osud obřího keporkaka, který opakovaně uváznul u německého pobřeží Baltského moře, sledoval celý svět. A viděl také marnou snahu ho zachránit. Když už to vypadalo, že by záchranná akce mohla mít úspěch, vyplavalo uhynulé tělo obrovského kytovce u dánského ostrova Anholt.

Nyní hrozí, že kvůli začínajícímu rozkladu a nahromaděným plynům velryba vybouchne. Upozornil na to server BBC, podle něhož dánští specialisté hledají možnosti, jak si v této situaci poradit. Celosvětový zájem o kytovce tak pokračuje, velryba se stala dokonce tak populární, že dostala jméno – Timmy.

Od počátku sice záchranná akce čelila kritice mnoha odborníků, že keporkak mohl být nemocný a vysílený a snaha odtáhnout ho na volné moře jen prodlužuje jeho utrpení, ale pokud tato mise přitáhla zájem široké veřejnosti o osud velryb, splnilo to svůj účel. Ale tady by se neměla zastavit.

Nejde přece pouze o jednoho nemocného keporkaka, který už je navíc po smrti. Jde o celkovou ochranu přírody, o péči o biotopy pro všechna zvířata (a rostliny). Pokud se pozornost veřejnosti zaměří i na tuto „globální“ oblast, měl tragický osud obřího savce dvojnásobný význam.

Jen ochrana už nestačí

Protože přirozené prostředí pro živočišné a rostlinné druhy nevzkvétá – což platí nejen o mořích a oceánech, ale také o pevnině. A navíc se ukazuje, že už nestačí jen přírodu chránit, je potřeba rovněž její obnova.

Ostatně před dvěma lety Evropský parlament a Rada EU přijaly nařízení o obnově přírody. „Je nezbytné stanovit na úrovni unie pravidla pro obnovu ekosystémů, aby se zajistilo obnovení biologické rozmanitosti a odolnosti přírody na celém území unie. Obnova ekosystémů rovněž přispívá k cílům v oblasti zmírňování změny klimatu a přizpůsobování se této změně,“ píše se hned na úvod obsáhlého dokumentu.

• Související: Proč je tak těžké osvobodit velrybu Timmyho? Mladý keporkak počtvrté uvízl

Poměrně razantní opatření je na místě. Jak připomíná české ministerstvo životního prostředí, „evropská příroda se nachází v situaci, kdy je více než 80 procent habitatů (přírodních stanovišť) hodnoceno jako habitat ve špatném stavu“. A aby mohl být „tento nepříznivý stav napraven a negativní trend zvrácen, je třeba začít přírodu aktivně a efektivně obnovovat“.

Není nutné se dívat na celou Evropu, můžeme se zaměřit jen na Českou republiku: stačí zalistovat v poslední Zprávě o stavu životního prostředí, která mimo jiné konstatuje, že „všechny indikátory ukazují na globální úpadek biodiverzity a tlaky, které tento úpadek způsobují, se stupňují“.

Nejde přitom o obyčejnou ochranu pro ochranu. „Například produkce potravin závisí na biologické rozmanitosti a škále ekosystémových služeb, které podporují zemědělskou produktivitu,“ upozorňuje dokument.

A pokračuje: „Většina evropsky významných druhů živočichů (59,8 %), rostlin (75,4 %) a přírodních stanovišť (79,6 %) v Česku se nachází ve stavu nedostatečném či nepříznivém. Zvyšuje se fragmentace krajiny dopravou a stále se nedaří efektivně zprůchodňovat říční síť.“

Ptačí park v každém kraji

Existují ale rovněž pozitivní trendy, například se daří zlepšovat populace ohrožených druhů v chráněných územích. Jako krok správným směrem lze označit také vytváření „soukromých“ rezervací, v čemž je aktivní především Česká společnost ornitologická, která se zavázala vybudovat v každém kraji aspoň jeden ptačí park. Zatím jich je sedm, přičemž letos má přibýt další.

Pozitivní také je, že ptačí parky podporuje několik tisíc nadšenců, kteří také finančně přispěli na výkup potřebných pozemků. Ačkoli jde o území prioritně zaměřené na ptactvo, tamní nově vytvořené podmínky prospívají také dalším živočišným a rostlinným druhům včetně vzácných.

• Související: Jak dobře znáte zvířata na své zahradě? Začíná sčítání přírody

Jako příklad mohou posloužit Josefovské louky ve východních Čechách, kde za prvních deset let fungování stoupl počet zjištěných ptačích druhů o čtvrtinu, tedy ze 143 na bezmála 200. Mnohonásobně také přibylo žab a čolků, daří se i ohroženým rostlinám.

Podobně aktivní je také Český svaz ochránců přírody nebo obecně prospěšná společnost Česká krajina, která buduje síť nestátních rezervací. Ta nejznámější vznikla na území bývalého vojenského prostoru ve středočeských Milovicích, který se stal novým domovem pro stáda zubrů, divokých koní a praturů.

Pozadu by neměl zůstat ani stát, který by vedle vytváření odpovídajících legislativních podmínek, neměl zapomínat také na ochranu přírody v současných národních parcích a dalších chráněných územích, aby se nezačala současná pravidla příliš rozvolňovat. A pokud vznikne i nějaké nové velkoplošné chráněné území, nebude to vůbec na škodu.

Ilustrační foto: Pixabay