Ministr chce nový koncept pro národní parky. Ochranáři varují před komerční těžbou

Část suchého dřeva z národních parků by se podle ministra životního prostředí měla vyvážet. Ekologové ale nesouhlasí, právě zetlelé dřevo udržuje vlhkost.

Ministr životního prostředí Igor Červený (Motoristé) u příležitosti požáru v Českém Švýcarsku prohlásil, že by se suché dřevo z národních parků mělo odvážet. Sám přitom připouští, že hořel i les, který byl plný čerstvé zeleně. Ekologové různých organizac se obávají, že toto rozhodnutí povede pouze ke komerčnímu využívání chráněných oblastí.

„Viděl jsem místa těch ohnisek a hořel i živý a zdravý les, i nový porost, který se kolegové snaží obnovit po tragédii v roce 2022. Budeme se muset zamyslet nad koncepcí, jak zpracovávat staré a uschlé dřevo,“ komentoval ministr a dodal, že by se nemělo vyvážet veškeré dřevo, ale že by se „nový koncept druhé čtvrtiny 21. století měl týkat i dalších národních parků“.

„Jsem proti tomu, aby se odvezlo všechno suché dřevo, ale není možné ho tam v některých místech nechávat v takové míře, jako je dnes,“ vysvětluje Červený. Podle Hnutí Duha přitom těžba souší v jádrových zónách národních parků riziko vzniku a šíření požárů nijak výrazně neovlivní. Vybírat z odumřelých stromů pouze nějakou část je navíc na většině míst neproveditelné jinak než pomocí vrtulníků, což je z finančního hlediska v plošném měřítku nereálné.

Jaromír Bláha z programu Krajina Hnutí DUHA, vysvětluje, že požáry se v lese a na vytěžených holinách šíří po zemi, kde leží vysušený hořlavý materiál, zejména drobné větvičky a suchá tráva. „Kmeny suchých stromů ohoří na povrchu, ale požár z nich nepřeskakuje. Jestli chce ministr Červený snížit riziko požáru v národních parcích odvezením části 'suchého dřeva', musí si vzít vysavač a lesy vyluxovat od drobných větviček a spadaného jehličí,“ dodává.

Zapálit kmen suchého stromu je navíc mnohem obtížnější než suchou trávu nebo drobný opad. Hořet dobře může jen krátce po odumření, kdy je dřevo skutečně vyschlé. Postupně ale začíná tlít, rozpadá se působením hub a mikroorganismů a zadržuje stále více vody. Když padlé kmeny leží na zemi, fungují při dešti téměř jako houba, nasáknou vodu a vysychají pomaleji než okolní půda. Tím se jejich hořlavost výrazně snižuje a mohou naopak pomáhat brzdit šíření požáru.

Prevence nebo komerce?

Výzkumy ze Národní park Šumava ukázaly, že tlející dřevo si i během delšího sucha udržuje poměrně vysokou vlhkost. Vědci proto označují riziko požárů v těchto oblastech za relativně malé, pokud nejde o úmyslné založení ohně nebo mimořádnou událost. Po požáru v Národní park České Švýcarsko se navíc ukázalo, že ani v nejvíce zasažených místech neshořela většina dřevní hmoty, kmeny obvykle ohoří jen na povrchu.

„Jestli chce těžit souše, pak mu nejde o prevenci požárů, ale o dřevo, které stejně nepůjde uplatnit jinak než na spálení či v papírnách. Opravdu mají jádrové zóny našich národních parků místo ochrany divoké přírody sloužit jako zdroj biomasy pro papírny a teplárny?“ ptá se Bláha.

Ekologové se zkrátka obávají, že tato na první pohled snaha ochránit lesy před požáry povede spíše k tomu, že se sníží jejich ochrana a uvolní se režim pro komerční využívání národních parků. Režim ochrany se přitom v jednotlivých zónách liší i dnes. V nejcennějších přírodních zónách se dřevo ponechává samovolnému rozpadu, v přírodě blízkých zónách probíhají jen omezené zásahy. Intenzivnější hospodaření se soustředí hlavně do zón soustředěné péče a kulturní krajiny, jsou ale možné.

K požáru došlo na začátku května v oblasti mezi Rynarticemi, Dolní Chřibskou, Doubicí a lokalitou Na Tokáni v Národní park České Švýcarsko. Hasičům se podařilo zabránit jeho rozšíření na další části národního parku a po ukončení hašení převzala požářiště správa parku. Následovat bude minimálně čtrnáct dní nepřetržitého dohledu, při kterém budou místo kontrolovat hasiči i pracovníci parku pomocí cisteren, dronů s termokamerou a další techniky.

Podle hasičů sehrály při zvládnutí požáru důležitou roli zkušenosti z velkého požáru v roce 2022, využití leteckého hašení i moderní technologie. Většina turistických tras v okolí už byla znovu otevřena, samotná plocha požářiště ale zůstává uzavřená.

Úvodní foto: Unsplash