Proč je tak těžké osvobodit velrybu Timmyho? Mladý keporkak počtvrté uvízl

Málokteré téma v posledních měsících natolik spojilo veřejnost celého světa, jako boj mladého keporkaka pojmenovaného Timmy, který se už prakticky měsíc nemůže vymotat z pobřeží Baltského moře. Zhruba před týdnem německé úřady jeho záchranu vzdaly, a tak se do ní pustili dva soukromníci, zatím bez větších úspěchů, velryba se po několika kilometrech opět zastavila v pohybu. I kdyby se jim ale podařilo zvíře dostat do hlubokých vod, vyhráno mít nemusí.

Kolem keporkaka se vyrojilo mnoho ochránců zvířat i jeho fanoušků. Odborníci ale nadšení mírní, záchrana uvízlé velryby patří mezi nejsložitější zásahy v ochraně mořských savců. Přestože veřejnost často očekává rychlou pomoc, realita je mnohem složitější. Kombinace obrovské hmotnosti, stresu zvířete, skrytých zdravotních problémů i logistických překážek znamená, že úspěšná záchrana je spíše výjimkou než pravidlem.

Například ve Velké Británii dochází k přibližně 20 až 50 případům uvíznutí kytovců, tedy velryb, delfínů a sviňuch. Největší velryby mohou vážit i desítky tun, což výrazně komplikuje manipulaci i případné ošetření. Jedním z hlavních problémů je samotné posouzení zdravotního stavu zvířete. U velryb, které zůstávají ve vodě nebo na mělčině, je většina informací dostupná jen nepřímo.

„Jsme odkázáni především na vnější projevy chování zvířete. Dýchá pravidelně a jak silně? Jak vypadá jeho kůže? Jaký je jeho celkový stav? To vše můžeme hodnotit jen přibližně,“ uvedl v rozhovoru pro Spektrum der Wissenschaft mořský biolog Fabian Ritter.

Timmymu se sice v pondělí ráno podařilo vyprostit z mělčiny a uplout asi tři kilometry, po několika hodinách však znovu uvízl v mělké části zátoky Kirchsee u německého ostrova Poel. Záchranáři a potápěči se ho během dne snažili navést do hlubšího koridoru. Nakonec se podařilo zvíře posunout zhruba o 150 metrů na místo, kde může bezpečně odpočívat.

„Je na místě, kde by neměl být stlačený, ani kdyby voda dále klesala,“ uvedl pro stanici NDR šéf potápěčské firmy Fred Babbel. Nová poloha podle záchranářů přináší naději, že by se velrybu mohlo podařit dostat dál z mělčin, pokud se zlepší počasí. Týmy nyní vyhodnocují záběry z dronů a zvažují nasazení GPS vysílače pro sledování jejího pohybu.

Podle veterinářů není stav zvířete beznadějný. Timmy se stále pohybuje a dýchá hlouběji než v předchozích dnech, přesto je kvůli téměř dlouhému pobytu v mělké zátoce výrazně oslabený. Cílem záchranářů zůstává dostat ho z mělkých vod zpět na otevřené moře. Případ vzbudil silné emoce veřejnosti, v okolí se konaly demonstrace za záchranu velryby.

Problémem je vlastní váha

Velryby jsou přizpůsobeny životu ve vodě, která nadnáší jejich tělo. Na souši nebo mělčině se jejich vlastní váha stává zásadní. Bez podpory vody může dojít k poškození vnitřních orgánů a selhání krevního oběhu. Dlouhodobý pobyt mimo vodu je tak pro kytovce podobně nebezpečný, jako kdyby člověk zůstal bez vody v poušti.

Ani v případě, že se velrybu podaří znovu dostat na otevřené moře, není její přežití zaručeno. Pokud je vyčerpaná, zraněná nebo nemůže přijímat potravu, může uhynout krátce po návratu do vody. Ostatně, i příležitostná a někdy bezmyšlenkovitá záchrana velkých vodních savců ze zajetí do volné přírody jim občas přinese spíše smutný osud, jak dokládá i případ kosatky Keiko, známé z filmu Zachraňte Willyho, která v oceánu uhynula po měsících strádání.

V případě Timmyho musí záchranné týmy posuzovat nejen aktuální stav zvířete, ale také podmínky v okolí, například hloubku vody, příliv, vzdálenost od přirozeného prostředí nebo dostupnost potravy. V některých případech může být nejšetrnějším řešením zvíře pouze udržovat v co nejlepším stavu, dokud přirozeně neuhyne. I eutanázie je totiž u těchto velkých savců problémem.

• Tip: Stačí jeden neukázněný turista a zničí celou snůšku. Proč tetřevům uškodí i krátká návštěva?

„Pokud velryba zemře, nelze záchranáře obviňovat. Šance byly proti nim od samého začátku,“ dodává k případu Timmy Ritter. Velryba mohla utrpět poškození orgánů v důsledku dlouhého pobytu na mělčině, zlomeniny po případné srážce s lodí nebo mít zbytky rybářských sítí v jícnu či žaludku.

Diskutovalo se také o možnosti eutanazie, ta je však u velkých velryb mimořádně složitá. Kvůli silné vrstvě tuku a kůže by bylo obtížné správně podat potřebné dávky léků. V krajním případě by podle odborníků hrozilo, že by zvíře ochrnulo, aniž by okamžitě uhynulo. Alternativy, jako je střelba nebo použití výbušnin, jsou považovány za krajní řešení, a nejhumánnější možností tak může být přirozená smrt. Keporkak se ve Wismarské zátoce nachází od 31. března a jde už o čtvrté uvíznutí během jediného měsíce.

Úvodní foto: Buiobuione, CC BY-SA 4.0