Stačí jeden neukázněný turista a zničí celou snůšku. Proč tetřevům uškodí i krátká návštěva?
Populace tetřevů se na Šumavě daří udržovat. Přesto nemají vyhráno, jejich počty stále nejsou vysoké. Ještě o něco hůře je na tom ale méně známý tetřívek.
Kristýna Walterová
16. 4. 2026
Možná už se vám také stalo, že vás při horské túře překvapila zákazová značka s omezením vstupu kvůli ochrannému pásmu tetřeva či tetřívka. Možná jste v ten moment zauvažovali, že zákaz porušíte, tiše projdete a cestu si nebudete zbytečně prodlužovat. Vždyť o nic nejde, ne? Především v zimě na skialpech či lyžích člověk přes oblast prosviští velmi rychle, téměř nepovšimnutě. Jenže i to může mít pro zvířata fatální důsledky.
Česká krajina, i ta lesní a horská, je bohužel až příliš fragmentovaná turistickými stezkami a cestami. Slepice obou druhů jsou plodné jen skutečně krátkou chvíli. U tetřívka je to pouhých 5 dnů, u tetřeva zhruba 7 dnů. „Pokud v tomto období nedojde k oplození samice, již toho roku nezahnízdí – to je velkým rizikem právě při rušení na tokaništích – zejména fotografové, noční běžci, skialpinisté a podobně, kteří ptáky rozplaší, že ani toho rána nezačnou tokat,“ komentuje pro Obnovitelně.cz ornitolog Aleš Vondrka.
Dalším kritickým obdobím je pak hnízdění. Slepice jsou velmi pečující a na hnízdě sedí celý den, zvedají se z něj pouze dvakrát denně, aby se samy nakrmily a napily. Vejce jsou proto přizpůsobena tomu, že jsou celý den zahřívána. Pokud si slepice zvolí pro hnízdo oblast poblíž turistické cesty, chodec, který si například do lesa odskočí udělat si hezké selfie s výhledem nebo má na volno psa, který slepici čmucháním v křoví vyplaší, byť jí ani nezkouší ulovit, může zapříčinit podchlazení vajec. Totéž platí i pro čerstvě vylíhnutá kuřata.
„Turista toho ptáka ani nevidí, neví, že ho vyplašil, jenže pro zvíře může mít takové vyrušení veliký dopad, obzvláště v zimním období, kdy je pro něj důležité šetřit veškerou energii,“ vysvětluje pro Obnovitelně.cz Alena Klvaňová z České společnosti ornitologické. Stresovou situaci tetřev nebo i tetřívek vyřeší tak, že uletí pryč, což ho stojí právě našetřenou energii, kterou potřebuje k přežití mrazu a zahnízdění.
Dle zkušeností ochránců přírody většina lidí omezení cest respektuje, mezi dvě nejčastěji zmiňované kategorie, které zákazy ignorují, patří především fotografové a skialpinisté. „Opatření už platí řadu let a lidé si na to postupně zvykají, většinou ho dodržují,“ komentuje tiskový mluvčí KRNAP Radek Drahný. Přesto někdy stačí jen pár vyrušitelů a veškerá roční snaha ochránců je zmařená.
Přes léto ztracenou energii vyrušený tetřev dožene odpočinkem a potravou, v zimě je ale zvíře často odkázáno pouze na potravu z jehličí, která je výživná jen minimálně, ve velkých mrazech až záporně. Ačkoliv se tedy při jednorázovém vyrušení pro vstup člověka na první pohled nic nestane, důsledek může být fatální.
Úbytek lokalit
Tetřev hlušec i tetřívek obecní jsou vzácní málopočetní ptáci, citliví na jakékoliv vyrušení. Jejich přesné stavy není možné spočítat, víme jen, že stavy citlivějšího tetřívka stále i navzdory ochraně klesají. Například na Šumavě bylo v roce 2019 monitorováno 86 kohoutků a v roce 2025 už pouze 46 kohoutků. Počty mírně odolnějších tetřevů odhadují šumavští ochránci přírody dle posledního monitoringu z roku 2023 na zhruba 760 jedinců (v celé oblasti Šumavy včetně území Rakouska a Německa), což je oproti stavům z 90. let výrazné zlepšení situace, tehdy odhadovali přítomnost pouze zhruba sto jedinců.
Pro oba druhy jsou kritické dva faktory. Jednak rychlé ubývání přirozeného biotopu a potom vyrušení v citlivých fázích života. Přirozeným biotopem je pro ně zdravý jehličnatý les s otevřenými plochami, vřesovišti nebo rašeliništi. Dnes se tetřev zbytkově v řádech desítek jedinců objevuje mimo Šumavu pouze v Beskydech, populace tetřívků přežívají také v Krušných horách a Jizerkách, které jsou na otevřené pastviny a vřesoviště bohatší než vyšší hory.
Paradoxně například populaci tetřeva hlušce velmi pomohl orkán Kyrill, který v roce 2007 zdecimoval Šumavu. Orkán proměnil lesní krajinu, otevřel doposud temné lesy a také snížil v dané oblasti turismus. Dříve bylo vhodných lokací v českém pohraničí dostatek, po odsunu původních obyvatel ale většina našich hor zarostla.
Nestačí ale jenom jedno tokaniště. Kohouti jsou teritoriální a jeden či několik dominantních jedinců si obvykle podmaní všechny místní samice. Prostorů proto musí být pro dostatečnou genetickou variabilitu vícero a v ideálních vzdálenostech od sebe. A právě tam pak zvířata naráží na střety s lidmi.
Úbytek i běžných druhů
I přes zvyšující se stavy tetřevů nemají vyhráno. Nešťastný osud kvůli úbytku biotopů potkal také například chocholouše obecného. „Jedná se o druh, který byl ještě v osmdesátých letech celkem běžný a pro svůj život potřebuje otevřenou krajinu. Je to původně stepní pták, dařilo se mu třeba při výstavbě sídlišť, žil na výsypkách a otevřené půdě. Jenže dnes máme v Česku už jen několik posledních jedinců, a to především kvůli změně prostředí a úbytku otevřených ploch,“ komentuje Klvaňová.
Mezi další podobně ohrožené a dříve běžné druhy, patří také sýček obecný, v Česku nyní žije přibližně sto párů, nebo sova pálená. Stále se ale jedná o druhy, které jsou pro svůj specifický způsob života ohrožené a citlivé na změny. Problém je ale větší.
„Vzácné druhy byly vždy vzácné, protože byly limitovány svým rozšířením, patří mezi ně třeba mandelík nebo drop. Jedná se o ikonické druhy, které u nás hnízdily dříve a dnes už ne. Chtěla bych veřejnosti ale především vzkázat, že nám začínají ubývat i ty běžné druhy, které jsme považovali za běžné a početné a jejich stavy se velmi rychle snižují,“ varuje Klvaňová.
Umělé odchovy? Nepomohou
Pro laika by se mohlo zdát, že ideálním řešením jsou umělé odchovy a vypouštění mladých ptáků zpět do přírody, jako se tomu děje v případě jiných živočišných druhů (a obvykle úspěšně). „Programy vypouštění odchovaných ptáků do volné přírody u tetřevovitých nefungují téměř vůbec. Z několika set pokusů napříč Evropou byl úspěšný pouze jeden jediný. Na přelomu 19. a 20. století se podařilo obnovit populaci tetřeva hlušce ve Skotsku, kde druh přežil do dnes, byť i tam populace nyní klesá. Lokálně se zřejmě nechá vypouštěním překlenout období dramatického poklesu, je to však velmi rizikové,“ komentuje pro Obnovitelně.cz Vondrka.
Například na Boubíně existují specializované odchovny tetřevů hlušců. Lidmi vychovaní ptáci se krátce po vypuštění motali poblíž a chyběla jim přirozená ostražitost. Po nějaké době ale zmizeli. Zda byli kvůli své krotkosti snadnou potravou predátorům nebo se jim podařilo zdivočet a začlenit se do přirozených populacích nelze zjistit.
Jediná možná cesta záchraně těchto ohrožených druhů vede podle Vondrky skrze zásahy a opatření vedoucí k optimálnímu biotopu. Tyto zkušenosti s odchovem a vypouštěním potvrzuje i Drahný, který dodává, že s ohledem na velikou citlivost tetřívka na změny je pro něj i přesun z umělé odchovny do přírody velmi kritický a náročný.
Omezení vstupu kvůli ochraně tetřevů a tetřívků se přitom týkají jen vybraných úseků cest a zpravidla platí pouze po část roku, nejčastěji v období toku a hnízdění. Pro návštěvníky hor tak obvykle znamenají jen malou změnu plánované trasy, pro ohrožené ptáky ale mohou představovat rozdíl mezi úspěšným vyvedením mláďat a ztraceným rokem. Vyplatí se proto omezení před výletem zkontrolovat a trasu si naplánovat, aktuální uzávěry a klidová území často zobrazují například Mapy.cz. Dodržování těchto zákazů je jedním z nejjednodušších způsobů, jak může veřejnost k ochraně těchto druhů přímo přispět.
Oblasti s dočasným zákazem vstupu (obvykle pouze po dobu zimních či jarních měsíců) také zde:
Úvodní foto: By Zwerger-r-leben - Own work, CC BY-SA 4.0