Bateriový boom narazil na realitu. Návratnost tři roky už je minulostí
Nejtěžší částí je získat místo s připojitelnou kapacitou, vysvětluje zástupce společnosti Raylyst Michal Petřek v rozhovoru pro Obnovitelně.cz.
Kristýna Walterová
5. 3. 2026
Společnost Raylyst působí jako nadnárodní distributor technologií pro bateriová úložiště a fotovoltaiku a stojí mezi výrobci a instalačními firmami či EPC společnostmi. V Česku spolupracuje především s instalačními firmami a menšími přeprodejci, u větších projektů je ale často v přímém kontaktu s investory. „Pomáháme s výběrem technologie, konzultujeme řešení a zajišťujeme dodávku. Instalaci většinou realizuje EPC firma, ale jsme součástí přípravné a konzultační fáze,“ popisuje Michal Petřek, zástupce společnosti.
Koncoví uživatelé se na Raylyst zpravidla obracejí až ve chvíli, kdy řeší reklamaci – například pokud původní instalační firma už neexistuje. Firma v takových případech dohledá původ technologie a zajišťuje reklamační proces přímo s výrobcem. Raylyst se podílí také na návrhu konstrukčních řešení a spolupracuje s dodavateli z Německa, Polska i dalších evropských zemí.
V posledních měsících čteme často zprávy o zlevňování baterií i o rychlém technologickém vývoji. Jak byste dnes zhodnotil situaci na trhu s bateriovými úložišti?
U rezidenčních baterií je důležité si uvědomit, že se nechovají komoditně, na rozdíl od fotovoltaických panelů. U panelů je velké množství nestandardizovaných surovinových vstupů, takže ceny výrazně kolísají. Historicky prudce klesaly, teď naopak znovu rostou, v tuto chvíli jsme zhruba dvacet procent nad cenami z prosince.
U velkých baterií byl vývoj klidnější. Cena dlouhodobě klesala, teď spíš stagnuje. Čína v poslední době snížila podporu exportérům bateriových úložišť o tři procentní body. Očekávali jsme, že se to promítne do nákupních cen, ale zatím se to nestalo. Konkurenční boj mezi výrobci v Číně stále trvá a někteří otevřeně říkají, že i bez této podpory zdražovat nebudou. To vytváří tlak i na ostatní výrobce. Zatím se tedy změna v cenách neprojevila, ale uvidíme, opatření má vstoupit v platnost zhruba od května či června.
A co technologický vývoj? Blíží se baterie nějakému stropu, nebo se technologie pořád výrazně posouvají, například u kapacity nebo bezpečnosti?
Na stropu určitě nejsme, ale vývoj je dnes spíš evoluční než revoluční. Tempo už není tak dramatické jako dřív. Lithiová technologie dnes jednoznačně dominuje, má dobrý poměr ceny a výkonu a je bezpečnější než starší technologie.
Zajímavý je posun ve škálování. Dříve byly běžné baterie o kapacitě 2,5 nebo 5 kWh, dnes se na rezidenčním trhu běžně objevují i sedmikilowatthodinová řešení. Vývoj se ale výrazně posouvá hlavně v oblasti bezpečnosti. Některé baterie mají například samohasicí technologii nebo řízené přetlakové vývody, které v případě problému uvolňují tlak konkrétním směrem – typicky nahoru – aby nedošlo k poškození okolí.
Za zmínku stojí například řešení od Huawei, jehož baterie vydrží až 72 hodin zatopená. To může být zajímavé pro záplavové oblasti. Pokud je místnost s baterií zaplavená jen do určité výšky a následně včas vysušena, baterie by po důkladné revizi měla zůstat funkční. Z pohledu bezpečnosti jde o výrazný posun.
Další zajímavostí je nové hybridní třífázové řešení od BYD, které kromě baterií nabídne i střídače. Podle mě půjde o nový standard poměru ceny a výkonu na českém trhu.
Zmínil jste sedmikilowatthodinová řešení. Jsou určená pořád pro běžné domácnosti, nebo už spíš pro náročnější provozy?
Primárně jsou určená pro rezidenční použití, ale hodně záleží na konkrétní spotřebě. Tyto baterie lze škálovat, takže při zapojení více jednotek se dají využít i pro menší komerční projekty.
Klíčové je správné dimenzování. Důležité je vybrat si dodavatele, který skutečně spočítá konkrétní spotřebu. Například dům, který má fotovoltaiku s baterií a jeho součástí je ale i provoz penzionu. Mají tam několik praček, mandl na žehlení a výrazné energetické špičky. Instalační firma jim navrhla větší bateriový systém a v praxi se ukazuje, že jim to skutečně šetří provozní náklady.
Vývoj se ale výrazně posouvá hlavně v oblasti bezpečnosti. Některé baterie mají například samohasicí technologii nebo řízené přetlakové vývody
-Michal Petřek
Sedmikilowatthodinová baterie tedy dává smysl i pro rodinný dům, pokud má domácnost vyšší spotřebu nebo výrazné špičky. Běžné je také škálování, například dvě nebo tři pětikilowatthodinové baterie v jednom domě. Vždy záleží na chování domácnosti a jejím energetickém profilu.
Může se na trhu dnes prosadit jiná technologie, než je ta lithiová?
Je pravda, že lithiové baterie dnes těží z výrazného poklesu ceny, ale neřekl bych, že si tím vydobyly nějaký „nepřirozený“ monopol. Spíš si odpracovaly dlouhý vývojový cyklus. Vybudovaly výrobní kapacity, servisní zázemí a celý ekosystém kolem sebe.
Nové technologie, třeba baterie v pevném skupenství, jsou zajímavé a sledujeme je. Jenže jsou zatím výrazně dražší, méně prověřené a hlavně nemají výrobní ani servisní kapacity. V době, kdy trh zažívá raketový růst, potřebujete technologii, kterou dokážete dodat ve velkém a dlouhodobě udržet.
A pak je tu servis. Pořád jde o stroj, který potřebuje údržbu, náhradní díly a hlavně kvalifikované lidi. Kdybych si dnes pořídil baterii v pevném stavu, nemám v Česku jediného technika, který by ji dokázal servisovat. Vybudovat obchodní a servisní síť je otázka mnoha let a obrovských investic.
Proto dnes jako Raylyst sázíme na technologie, které klientům zaručí stabilitu, dostupnost a servisovatelnost. To je pro nás zásadní. Nové technologie přijdou, ale až ve chvíli, kdy si projdou stejným dlouhým cyklem, jakým si prošlo lithium.
Dává baterie smysl i v domácnosti bez fotovoltaiky? A kde podle vás lidé nejčastěji chybují při dimenzování – co vlastně podceňují?
Nejčastější chyba je, že si lidé vyberou levnou instalační firmu místo kvalitní. Nechci nikoho podceňovat – někteří si výkon, kapacitu i spotřebu dokážou spočítat sami, mají na to znalosti a udělají si jasno ještě předtím, než firmu osloví. Ale většina lidí na to nemá čas ani kapacitu. Reálně si doma nesednete a nepočítáte si: „Mám spotřebu X, v těchto časech, za tyhle peníze.“
Výsledkem je, že lidé často vezmou šablonové řešení od levného dodavatele, což pak vede ke špatnému dimenzování – ať už fotovoltaiky, nebo bateriového úložiště.
Pokud jde o samotnou baterii bez fotovoltaiky, smysl dává hlavně jako záloha. Nedávno jsme u nás zažili menší výpadek elektřiny – spadl strom na vedení – a bylo vidět, které domy zůstaly svítit. Pokud tedy někdo chce mít doma backup a má na to prostředky, baterie je dobré řešení.
Přesuňme se k velkým bateriím. Platilo vůbec někdy, že má baterie jen tříletou finanční návratnost?
V době, kdy jsem to začal aktivně sledovat, jsme technologii dodávali pro podobná řešení a ve světě SVR, tedy služeb výkonové rovnováhy, balancování a vyrovnávání sítě, se o tom mluvilo často. Ti první, kteří projekty postavili a spustili včas, skutečně využili situace. V aukcích byli poptávaní velmi často, protože neexistovaly jiné kapacity, které by to dokázaly pokrýt. Dnes jsme ale v úplně jiném bodě. Tohoto segmentu se chytilo obrovské množství investorů, kteří se snaží u ČEZ, E.ONu a dalších získat kapacitu nebo výkon připojení. Jenže poptávka je tak velká, že se k připojení téměř nikdo nedostane.
Jak to?
Někteří investoři dokonce nasadili automatizované systémy, které každý den podávají nové žádosti o připojení. Výsledkem jsou naprosto nereálná čísla, podle odhadů už žádosti překročily hranici sto gigawatt. To je úplně mimo realitu. Projekty se sice dál instalují a spouštějí, ale dnes bych u SVR viděl realistickou návratnost spíš kolem osmi let. A vůbec by mě nepřekvapilo, kdyby se brzy dostala přes deset let. Z tohoto segmentu se postupně stává konzervativní investiční nástroj.
Takže hlavní překážkou je najít správnou lokalitu?
Jednoznačně kapacita připojení, u baterií je to opravdu zásadní problém. Samotné lokality nebo stavební povolení většinou problém nejsou, pokud firma ví, co dělá. Nevidím to nijak dramaticky, ale bez řešení kapacit se trh dál neposune.
Teď se chystají poměrně velké změny, nevratné poplatky, mapy připojitelnosti. Mají podle vás šanci fungovat?
Mapy připojitelnosti jsou dnes problematické hlavně proto, že zobrazují „reálné“ žádosti. A protože jsou podávané automatizovaně i opakovaně, vykazují naprosto nereálné hodnoty. Pořadníky jsou extrémně dlouhé.
Naopak zavedení nevratné části kauce vítám. Mělo by to fungovat jako filtr. Investoři, kteří chtějí jen využít krátké okno příležitosti, si rozmyslí, jestli budou každý den podávat žádosti. Postupně se na to navážou další kauce a ti, kteří to nemyslí vážně, začnou přicházet o peníze.
Doufám, že díky tomu zůstanou ve hře investoři, kteří chtějí energetiku dělat dlouhodobě jako byznys, zájem nebo kombinaci obojího a hlavně to myslí vážně. To je podle mě klíčové.
Zpátky k návratnosti, kde dnes dává největší smyl bateriové umístění?
Zajímavé bude sledovat vývoj obchodní flexibility, která se v Česku zatím příliš nevyužívá, přestože tam leží velký potenciál. SVR už ale není „wow“ příležitost pro pár vyvolených, kteří měli projekty hotové před rokem nebo rokem a půl. Tehdy to skutečně mohlo vycházet mimořádně dobře.
Zároveň je důležité říct, že se baterie mohou mít zajímavou návratnost i v dalších režimech využití. Český trh je stále velmi průmyslový a řada firem má vysoké energetické náklady. Jedním z globálních témat je dnes i to, že ztrácíme konkurenceschopnost právě kvůli cenám energií.
Myslím, že mnoho provozních nebo finančních ředitelů by bylo překvapeno, jak výrazně může baterie pomoci zefektivnit práci s energiemi. V kombinaci s fotovoltaikou může mít pro průmyslové firmy velmi zajímavou ekonomiku. Vždy samozřejmě záleží na kvalitě přípravy projektu a na tom, s čím se baterie kombinuje.
U továren hraje velkou roli také záloha. I krátký výpadek elektřiny může znamenat vyhozené nástroje, polotovary nebo chyby strojů při opětovném nahození. To jsou milionové ztráty. Dieselový agregát, který mívají firmy v záloze, tuhle jemnou fázi často nezachytí. Baterie se naopak dá nastavit tak, aby překlenula období mezi výpadkem a nastartováním jiného zdroje, a právě v tom je její velká výhoda.
Zkrátka, baterie už nejsou zlatý důl, jak byly před několika lety prezentovány, je to tak?
Tady je potřeba říct, že investovat do energetiky není jako nakupovat zlato. Když investujete do energetiky, vlastníte hmotný statek. Řešíte lokalitu, pozemek, technologii, servis, smluvní vztahy s regulátorem, distributory i agregátory flexibility. U pouze dvoumegawatthodinové baterie to prostě nejde řešit „na koleni“.
Dnes jsme ale v úplně jiném bodě. Tohoto segmentu se chytilo obrovské množství investorů, kteří se snaží u ČEZ, E.ONu a dalších získat kapacitu nebo výkon připojení.
-Michal Petřek
Velký mýtus je představa, že si koupím baterii a mám pasivní investici. Ne, je to byznys. V tu chvíli se z vás stává podnikatel v energetice. Je to zajímavé a smysluplné, ale vyžaduje to přípravu a úplně jiný přístup než virtuální investice přes počítač.
Jak jsou na tom baterie z pohledu životnosti?
Standardní záruky se dnes pohybují zhruba kolem patnácti let. Důležité je ale sledovat i počet cyklů. Pokud je baterie velmi intenzivně využívaná, může dřív dosáhnout maximálního počtu plných cyklů a začne docházet k degradaci.
Praktických zkušeností zatím nemáme tolik, protože trh je stále v růstové fázi a většina zařízení ještě nedosáhla konce záruční doby. To, co zatím sledujeme, ale naznačuje, že degradace je pomalejší, než se původně očekávalo. Podobně jako u fotovoltaických panelů se ukazuje, že realita je často příznivější než původní modely. Velkou roli samozřejmě hraje servis a dlouhodobá péče.
Bateriový sektor je také specifický i různými mýty, vidíme to ostatně už i u fotovoltaiky, co se povídá o bateriích?
Lidé snadno uvěří něčemu, co je vyděsí, především v rezidenčním sektoru. První věc, kterou vždycky říkám, je, že výbuch je vysoce nepravděpodobný. Baterie může za špatných okolností zahořet, ale to, co se občas objevuje v médiích, není běžná praxe. Většinou jde o špatné zacházení: baterie nemá prostor, je zakrytá, není zajištěné chlazení. A pokud je navíc ve stejné místnosti třeba propan-butanová láhev, riziko se samozřejmě zvyšuje. Skvělá je garáž – v případě problému se otevře, baterie se dá vyvézt ven. Naopak nevhodný je sklep s úzkými schody, odkud se těžko dostává ven zařízení vážící desítky kilogramů.
Často se zmiňuje i kyberbezpečnost. Je to podle vás reálný problém?
Kyberbezpečnost je důležité téma a je správné, že se řeší. Představa, že by rodinný dům někde za Prahou nebo na Moravě byl cílem sofistikovaného kyberútoku, který by ovládl baterii a způsobil chaos, je ale podle mě přehnaná. Takový útok má určité náklady a přínos by byl minimální – pokud by nešlo o plošný útok na velké množství zařízení, což je úplně jiná situace.
Dává mnohem větší smysl soustředit se na velké projekty, a tam se k otázce kyberbezpečnosti také přistupuje výrazně zodpovědněji. Firmy jako ČEZ nebo E.ON mají vlastní řešení a systémy ochrany. Rezidenční uživatele bych v tomto ohledu spíš uklidnil: čistě z ekonomického hlediska nedává smysl investovat prostředky do útoku na jednu domácnost
A recyklace? Případně odpadovost velkých baterií? Umíme s nimi nakládat?
To je téma, u kterého jsem vlastně rád, že se o něm bavíme. Recyklace baterií zatím podle mě není tak vychytaná jako u fotovoltaických panelů. Důvod je jednoduchý: zatím na ni nebyl dostatečný tlak ani praktická zkušenost. Velká část baterií je stále v aktivní fázi životního cyklu a ještě nemíří k odstavení.
Právě proto bych si přál, aby se tohle téma začalo systematicky řešit, dobře se nadefinovalo a našla se rozumná a dostupná řešení. Necítím, že by to bylo na trhu stabilně ukotvené. U domácích baterií to pravděpodobně nebude zásadní problém, ale u velkých průmyslových baterií už ano.
Zjednodušeně řečeno: potřebujeme zkušenosti a potřebujeme funkční legislativní rámec. Zkušenosti zatím chybí, záruky neskončily a zařízení pořád fungují.
Co z toho, co se o bateriích objevuje v médiích nebo mezi investory, vás rozčiluje nejvíc, protože to není pravda?
Zkusím to shrnout jednoduše: diskuse o bateriích není diskusí o Green Dealu. Stejně tak diskuse o fotovoltaice. Energetika je páteřní infrastruktura téhle republiky, strategická oblast. Když se celé téma zredukuje na jednu ideologickou nálepku, energetice to strašně ubližuje.
Podíl obnovitelných zdrojů není samospasitelný a není to jediná cesta, to vám řekne každý rozumný člověk z oboru. Zároveň jsou ale nedílnou součástí moderní energetické infrastruktury.
Mně osobně nevadí, když někdo řekne, že baterie může zahořet nebo „bouchnout“. Pravděpodobnost je extrémně nízká a statistiky to potvrzují. Co mi ale vadí, je celková emocionalizace té debaty. U strategických témat bychom měli být racionální, ne emotivní. A to není problém jen energetiky.
Úvodní foto: KW