Bez akumulace dnes řada solárních projektů nedává smysl, brzdí je i byrokracie

Záporné ceny elektřiny a pomalá byrokracie zásadně mění návratnost solárních projektů. Podle Michala Petřka z Raylyst Solar ale stále mají své místo i budoucnost, jen je třeba nad nimi přemýšlet chytře.

Dekarbonizace, budoucnost fotovoltaiky, smysl akumulace v době záporných cen elektřiny i proměna chování investorů. Michal Petřek z Raylystu vysvětluje, proč obnovitelné zdroje navzdory divokému vývoji trhu zůstávají klíčovou součástí energetického mixu, jaké překážky dnes brzdí jejich rozvoj a co rozhoduje o tom, zda se investice do fotovoltaiky skutečně vyplatí. 

Společnost Raylyst Solar patří mezi největší distributory fotovoltaických technologií v České republice a také platí za významného hráče na evropském trhu. Firma se postupně posunula od dodávek pro rezidenční instalace k velkým komerčním a utilitním projektům a nyní se specializuje také na akumulaci energie, včetně ekonomických modelů jejího využití. Dvakrát byla oceněna porotami Financial Times a Statista jako nejrychleji rostoucí firma v Evropě.  

Zástupci společnosti Raylyst Solar se zúčastní také konference POWER SHIFT 2026 ve čtvrtek 22. ledna a spolu s ostatními řečníky představí problematiku dekarbonizace a jejího financování. Vstupenky je možné zakoupit ještě i tento týden.

Proč je téma dekarbonizace důležité? 
Dekarbonizace je zásadní z hlediska dlouhodobé udržitelnosti a naplňování evropských cílů. Je třeba si uvědomovat, že nejde jen o politický závazek, mění se také spotřební chování obyvatel Evropské unie i celého světa. Zvyšují se nároky na energetiku, ať už mluvíme o elektromobilitě, umělé inteligenci nebo datových centrech. Spotřeba energie neustále roste. 

Jako společnost musíme najít takový energetický mix, který bude dlouhodobě udržitelný a zároveň nebude devastovat životní prostředí. Právě tady hrají obnovitelné zdroje klíčovou roli, umožňují zvyšovat energetickou dostupnost a současně chránit životní prostředí. Nikdo netvrdí, že obnovitelné zdroje budou jediným řešením navždy, ale jsou nedílnou a velmi důležitou součástí dekarbonizačního procesu. 

Jaké jsou podle vás největší překážky rozvoje dekarbonizace, respektive obnovitelných zdrojů? 

Těch překážek je víc. Jednou z hlavních je volatilita trhu a jeho nestabilita. Máme nestabilní nákupní ceny i nestabilní dotační prostředí. Dotace jsou dobrý nástroj pro nastartování zájmu, ale nejsou dlouhodobým systémovým řešením, mají omezenou dobu trvání a dají se vyčerpat. 

Dalším zásadním problémem, zejména v České republice, je byrokracie. U fotovoltaických projektů narážíme na složité povolovací procesy. A pokud se podíváme například na větrnou energetiku, tam jsou tyto překážky ještě výraznější. 

Vaším tématem na POWER SHIFT bude především financování, jak je nyní trh nastaven? 
Financování je velké téma. Dotace jsou skvělým stimulačním nástrojem, zejména v rezidenčním sektoru, pro majitele rodinných domů dávají smysl. U podnikatelů a větších investorů ale existují i jiné cesty. 

Například v Dánsku zvolili systém daňových odpočtů a zvýhodnění pro firmy využívající elektromobily. Jakmile investor necílí na dotace, ale investuje vlastní kapitál a cítí jasnou ekonomickou motivaci, funguje to velmi dobře. Výsledkem je, že deset z deseti nejprodávanějších vozů v Dánsku jsou elektromobily. 

Pro větší investory by tedy bylo vhodné hledat nové nástroje podpory mimo dotace. A pokud už se dotace využívají, měly by být procesy jednodušší, přehlednější a méně administrativně náročné. Velkou roli hraje také edukace trhu, investoři často nemají jasno v podmínkách úvěrování, v tom, co předložit bankám a jak o financování žádat. 

Občas ve veřejném prostoru zazní, že už máme solárů dostatek, a že se nevyplatí. Jak to je? 

Návratnost je extrémně individuální. Velké projekty nelze standardizovat, protože každá lokalita je jiná. Významně se liší například délka kabelových tras, nutnost posílení trafostanice nebo samotný záměr projektu. 

Z hlediska návratnosti je dnes velmi ceněná kombinace fotovoltaiky s akumulací. Nemluvíme přitom jen o nově budovaných elektrárnách, které se rovnou staví s baterií, ale i o dodatečné instalaci bateriových úložišť k již existujícím elektrárnám. Právě to může výrazně zlepšit celkovou ekonomiku a návratnost projektu. 

Má tedy smysl instalovat baterie i zpětně, k již stojícím starším projektům? 

Určitě ano. Je to sice další instalační krok a další administrativní proces, ale vyplatí se to. Přesto bych tady chtěl zdůraznit jednu věc: je důležité nad celým řešením přemýšlet dopředu a vnímat ho jako komplexní ekosystém. Investor by si měl ujasnit, proč technologii pořizuje, jestli chce vykrývat špičky, řešit záložní zdroje, nebo optimalizovat spotřebu. 

Pokud se systém nainstaluje bez hlubšího porozumění nebo bez kvalitního návrhu, často nevyužije plný potenciál toho, za co investor zaplatil. Fotovoltaika smysl pořád dává, ale pouze při správně nastavených záměrech. Musí se stavět tam, kde to dává smysl, a v kontextu budoucího vývoje. 

Víme, že podle schválených plánů dojde k postupnému odstavování uhelných elektráren. Víme, že se bude měnit energetická infrastruktura. A víme také, že energetická náročnost společnosti i firem dál poroste. Jinými slovy, zatím vůbec nevíme, kde leží skutečný strop spotřeby elektřiny. 

Zároveň si nejsme jisti, jaký dopad bude mít vypnutí stabilních, takzvaných točivých zdrojů na fosilní paliva. Právě proto má fotovoltaika a akumulace v energetickém mixu své místo i do budoucna. 

Jak byste současnou situaci na trhu popsal? Jaký vliv mají například krachy instalačních firem? 

Je to velmi specifický obor. Je postavený na dotacích, malých maržích a velkých objemech. Proudí v něm velké peníze, ale v nestabilním prostředí, což s sebou nese rizika. Krachy firem se proto skutečně dějí a sektor je na ně citlivý. 

Nám v Raylystu se přesto daří zhruba ze tří důvodů. Prvním je diverzifikace portfolia, pohybujeme se v rezidenčních projektech, komerčním sektoru i u velkých utilitních instalací. Druhým faktorem je regionální diverzifikace. Jsme silní v německy mluvících zemích, v Itálii, v Česku a na Slovensku. Tyto trhy jsou pro nás klíčové. 

Třetím důvodem je důsledné řízení cash flow. Hlídáme objem nákupů, nepřeskladňujeme se a nakupujeme jen to, pro co máme zajištěný odbyt. 

Jak se současná situace promítá do chování investorů – malých i velkých? Fotovoltaika už není novinka, ale zároveň je tady určitý strach z rizika. 

Pro nás je ten dopad jednoznačný. Řada investorů je dnes loajálnější na základě dobré zkušenosti. Vědí, co chtějí, a rozumí tomu mnohem lépe než dřív. 

Dnes už často nejde o investory, kteří staví svůj první projekt. Mnozí z nich vytvářejí celá portfolia obnovitelných zdrojů a vracejí se k nám opakovaně. Rozumějí technickým i procesním otázkám a hledají silného partnera, ať už pro financování, dostupnost technologií nebo kvalitu dodávek. 

Zatímco dříve jsme jim s řadou věcí pomáhali, dnes už mají investoři i jejich instalační firmy často velmi hluboké know-how. 

Takže už jsou investoři zkušení a své náklady a budoucí výnosy si dokáží ohlídat, stejně jako výběr instalační a dodavatelské firmy? 

Řada z nich ano, pak je tu ale i druhá strana mince. Pokud se něco v poslední době změnilo k horšímu, tak je to tím, že obnovitelné zdroje a akumulace dostávají obrovský prostor, a s tím přicházejí i investoři a podnikatelé, kteří do toho chtějí jít s vidinou rychlého a jednoduchého zisku. To ale není realita. 

Pak se často ukáže, že očekávání neodpovídají tomu, jak projekty skutečně fungují. A co je ještě horší: tihle „rychlí“ hráči někdy blokují kapacity, například připojení do sítě, a tím komplikují situaci investorům, kteří to myslí vážně, mají hotové projekty, zkušenosti a kapitál. Tohle v prostředí investorů vnímám jako negativní dopad. Podobné věci se děly i během minulého solárního boomu, ale troufám si říct, že dnes je to ve větší míře. 

Jakým směrem se podle vás bude tenhle segment ubírat do roku 2030? Co bude růst a co se může naopak utlumit? Pomine aktuální bateriový boom? 

To do jisté míry souvisí i s politikou, ale když se dívám na trh a na závazky státu, tak vidím několik trendů. 
Na jednu stranu jsme teď bateriemi do určité míry přesyceni, ale velká část tohoto rozvoje je cílená na agregaci flexibility. Akumulace pro mě každopádně zůstává trendem, který bude pokračovat, a hlavně poroste ve firemním sektoru a podnikových aplikacích, kde pomáhá s ekonomikou provozu a optimalizací nákladů. To dává obrovský smysl. 

Dále nás může výrazně ovlivnit budování infrastruktury pro dobíjení elektromobilů. To může vést k tomu, že budeme znovu potřebovat bateriová úložiště, fotovoltaiku, carporty a podobná řešení v místech, kde se bude nabíjet. 

A čemu fandím osobně, je agrovoltaika. Je to udržitelné a velmi zajímavé téma pro velké fotovoltaické elektrárny. Konečně se objevily legislativní úpravy a nový dotační titul, na čemž odvedla velký kus práce asociace. A právě tady čekám jeden z největších posunů dopředu.  

Co by mohl stát udělat, aby situaci zlepšil nebo ji zpřístupnil i různým investorům? Jaké jsou dnes největší překážky ze strany státu? 

Za prvé bych pořád volal po menší byrokracii – zeštíhlit procesy. Chápu, že je to náročné, protože stát je na současné nastavení zvyklý, ale výrazně by to pomohlo otevřít cestu investorům, kteří ty peníze chtějí investovat. Kapitál mají, chtějí investovat, ale během chvíle se mohou rozhodnout to dát třeba do Německa nebo Rakouska, kde to pro ně bude jednodušší a zajímavější. Byrokracie je tedy první klíčový problém. 

A za druhé, jako člověk z oboru bych si přál, abychom o tom začali mluvit pozitivněji. Dekarbonizace je proces a ten v průběhu bolí, to je normální. Každá transformace chvíli bolí, ale výsledek může být dobrý. Byl bych rád, kdybychom jako společnost byli v tomhle otevřenější, a stát k tomu může přispět. 

Michal Petřek se zúčastní konference za Raylyst Solar a spolu s dalšími řečníky bude k dipozici i k otázkám a na networking. Ještě i tento týden je možné zakoupit lístky, informace k programu a registraci najdete na webových stránkách POWER SHIFT.

 Úvodní foto: Archiv Michal Petřek