Hladík: Zálohování se nevyhneme, evropský systém ale nebude tak výhodný jako český

Zálohový systém na PET lahve a nápojové plechovky byl jednou z vlajkových lodí ministerstva životního prostředí ještě pod vedením Petra Hladíka (KDU-ČSL). Poslanci ale před volbami novelu obalového zákona nakonec neschválili, a proto ji Hladík se spolustraníkem Václavem Pláteníkem a Gabrielou Svárovskou (Piráti/Zelení) znovu předložili jako poslanecký návrh. Vláda Andreje Babiše (ANO) ale předlohu odmítla.

Exministr Hladík uvedl, že s tím počítal. Současně upozornil, že se zálohování Česko stejně nevyhne, protože s tím počítá evropská legislativa – jen už nebude pro tuzemské obce, nápojářské firmy a obchody tak výhodné.

„Příslušná evropská směrnice je platná od loňského ledna. Česká republika, stejně jako jiné členské státy, mají letos poslední šanci si schválit svou vlastní legislativu. Pokud bychom to nestihli do konce roku, musíme přijmout celoevropské řešení,“ říká Hladík v rozhovoru pro Obnovitelně.cz.

To byl hlavní důvod, proč jste původní návrh na zavedení zálohového systému znovu předložil?

Novela zákona o obalech je sepsaná už z minulého volebního období a je velmi výhodná pro nápojové firmy, obchody i obce. Proto jsem spolu s dalšími dvěma kolegy využil poslaneckou iniciativu, abych poskytl nové vládě jakýsi nosič, aby se zálohování stihlo projednat ještě letos a nová pravidla se přijala tak, aby co nejvíce vyhovovala České republice. Sama vláda tvrdí, že se zálohování zavede, pokud to bude mít pozitivní vliv na životní prostředí a nedegraduje se současný systém. Jsem přesvědčen o tom, že obě podmínky jsou splněny.

Ale například i nemálo obcí tvrdí, že jim současný systém s kontejnery pro plast vyhovuje, že nechtějí zálohování PET lahví a nápojových plechovek.

Debata o nových pravidlech byla dlouhá a ministerstvo za mého vedení prokázalo, že nový systém je lepší. Ale znovu zopakuji: zálohovat se stejně bude. Buď si schválíme vlastní zákon, který bude pro obce výhodný, nebo bude evropská implementace, která je z pohledu obcí, nápojářů i obchodníků horší.

Náš návrh například počítá s tím, že si obce díky zálohování přilepší o 15 procent z nevybraných záloh. Předloha také stanovuje minimální prodejní plochu obchodů, které se budou muset do systému zapojit, přičemž evropské nařízení s ničím takovým nepočítá – kde se prodává, tam se musí i odebírat zálohované obaly.

• Související: Že nemáme zálohované PET lahve a plechovky, je obrovská konkurenční nevýhoda, říká Hladík

S čím přesně tedy počítá evropská směrnice?

Konstatuje, že každý členský stát musí zálohovat. O výjimku mohou požádat pouze ty země, které za rok 2026 splní sběr aspoň 80 procent v PETu a 80 procent v plechu. Nikoli dohromady, ale za každý materiál zvlášť. V žádosti o výjimku se pak musí uvést, jakým způsobem dosáhne daný stát cílového stavu, tedy 90 procent vybraných PET lahví a nápojových plechovek v roce 2029. Směrnice současně počítá s tím, že u zemí, které už mají vlastní zálohový systém, se nic nemění. Je sice začátek roku, ale už teď je stoprocentně jisté, že Česká republika podmínku 80 plus 80 procent letos nesplní.

Jak jsme na tom v současnosti?

Vytřídí se asi tři čtvrtiny plastových lahví a jen zhruba čtvrtina plechovek. V PET lahvích je tedy evropský požadavek teoreticky splnitelný, ale v plechu nikoli. Je zapotřebí také připomenout, že není jasné, jak jinak než zálohováním bychom se dostali ke konečnému cíli ve výši 90 procent.

Zmínil jste, že zálohový systém už funguje v osmnácti zemích EU, chystají se připojit další?

Evropská směrnice nabyla účinnost loni v lednu. Okamžitě poté oznámily Francie a Španělsko, dva největší státy, které ještě nemají zálohování, že stihnou zavést svůj systém ve stanovené lhůtě, tedy do konce letošního roku. Neudělejme tedy chybu a vytvořme si systém, který bude pro české prostředí nejvýhodnější. Abychom nebyli příští rok překvapení a nemuseli jsme zase něco dohánět.

Proti vašemu poslaneckému návrhu se nejprve postavila ministerstva životního prostředí a průmyslu a posléze i celá vláda. Argumentují také tím, že předloha obsahuje recyklační poplatek na reklamní letáky, proti čemuž se vymezuje i vládní prohlášení. Nebylo by taktičtější, pokud byste právě recyklační poplatek z návrhu vyndali?

Ano, bylo, měl jsem to udělat. Ale není žádný problém toto ustanovení vyjmout při projednávání předlohy ve sněmovně. Chystám se ale celé téma zálohování PET lahví a nápojových plechovek otevřít v poslaneckém výboru pro životní prostředí. Rád bych připomněl, že skleněné pivní lahve se zálohou tři koruny se vrací s účinností 98 procent. Vidíme, že depozitní systém je nesmírně efektivní pro zpětný odběr nápojových obalů.

Je ale možné, že se vaše předloha vůbec na jednání nedostane, když se vláda postavila proti. Petr Macinka (Motoristé sobě) oznámil, že ministerstvo životního prostředí, které nyní vede, chystá vlastní návrh. Je reálné, aby koalice do konce roku sepsala a schválila vlastní zákon?

Neříkám, že to není možné, ale bylo by to velmi obtížné. Záleží samozřejmě na rychlosti celého legislativního procesu. Ostatně i proto jsem znovu předložil původní ministerský návrh, který se může využít. Netvrdím, že se musí schválit v současní podobě, určitě je vhodné vést diskusi o celkovém nastavení, o jednotlivých parametrech nových pravidel. Je možné předlohu upravit podle jiných návrhů z různých stran.

• Související: Třídění kovových odpadů do žlutých popelnic vítám, ale bez zálohování se neobejdeme, říká Hladík

Česko je poslední zemí střední Evropy, které ještě zálohový systém nemají. Zavedly ho už všechny okolní země – Německo, Slovensko, Rakousko a od loňského podzimu také Polsko. Co to pro naši republiku znamená?

Nápojářské firmy mají obrovské problémy získat takzvaný rPET (zkratka pro „recyklovaný polyetylentereftalát“, který vzniká recyklací PET obalů a znovu se využívá – pozn. aut.) Už dneska totiž platí, že minimálně třicet procent lahve musí být z recyklátu. Tento materiál kupují na otevřeném trhu, jenže tam, kde funguje zálohový systém, ho do volného prodeje nepustí, drží si ho doma. Naproti tomu českým odpadářským firmám je jedno, jestli rPET prodají doma nebo v zahraničí. Do České republiky tak nyní ve velkém proudí rPET z Číny nebo Afriky. A stejně to funguje s nápojovými plechovkami, respektive recyklovaným hliníkem.

Takže realita je taková, že u nás stále vyhazujeme část lahví a plechovek po chodnících, ale také podél silnic nebo v lesích, a zároveň tento materiál chybí tuzemskému nápojářskému průmyslu. Je to opravdu paradoxní situace. Postupně se to ale bude promítat i do potravinářského průmyslu nebo automotiv, který rovněž ve velkém využívá recyklované materiály. Ostatně také proto Škoda Auto podporuje zálohování plastových a hliníkových obalů.

Zavedení a provoz zálohového systému by podle některých studií vyšlo na několik miliard korun. Není to přece jen nevýhodné?

A je výhodné, když materiál v řádově vyšší hodnotě končí na skládkách a znovu se nevyužije? Aby vznikla jedna plechovka, musí se napřed vytěžit bauxit, pak se musí zpracovat, uválcovat plech, mezitím se všechno někam převáží, což zanechává i nemalou ekologickou stopu. Odhaduje se, že v Česku na skládkách nebo ve spalovnách končí přibližně 11 tisíc tun hliníku. Je to materiál, který by se dal znovu využít.

Foto: Archiv Petra Hladíka