Olympiáda závislá na umělém sněhu. Čeští vlekaři se snaží bojovat s přírodou

Zimní olympijské hry v Miláně a Cortině d’Ampezzo, které začnou již dnes, se odehrají v podmínkách, které by byly před několika desetiletími nemyslitelné. Průměrné únorové teploty v Cortině, která hostila hry už v roce 1956, se za posledních 70 let zvýšily o 3,6 stupně Celsia. Počet mrazivých dnů klesl téměř o pětinu. To, co se dnes řeší na olympijských sjezdovkách v Alpách, ale není výjimkou, podobné změny se dotýkají zimních sportů po celé Evropě, včetně Česka.

Oteplování zásadně mění podmínky pro zimní sporty i samotné pořádání her. Podle studie z roku 2024, kterou si nechal zpracovat Mezinárodní olympijský výbor, bude v polovině století při současném vývoji emisí klimaticky spolehlivých už jen 52 z 93 zvažovaných olympijských lokalit. U paralympijských her, konaných v březnu, je situace ještě horší, vhodných míst zůstane pouze 22.

A ostatně i tyto nadcházející hry v Itálii budou na technickém sněhu prakticky závislé. Navzdory vysoké nadmořské výšce si vyžádají více než tři miliony kubických metrů umělého sněhu. Ten se často vyrábí pomocí energeticky a vodně náročných sněhových děl, což dlouhodobě vyvolává kritiku ekologů i části odborné veřejnosti.

Oteplování přitom nezasahuje jen Itálii. Všechny země, které od roku 1950 hostily zimní olympiády, zaznamenaly nárůst teplot, v průměru o 2,7 stupně Celsia. Kratší zimy a méně stabilní sněhové podmínky už dnes vedou k rušení některých závodů i ke zkracování lyžařských sezon.

Podle studie budou z historicky ozkoušených 21 lokalit pro konání zimní olympiády v roce 2050 vhodné pouze čtyři v tom horším scénáři a pouze devět v případě, že se udržíme limitů Pařížské dohody. Zimním sportům na jakémkoliv kopci tak nejspíš do budoucna odzvoní. Zatímco u olympiády jde o výběr několika málo elitních lokalit, v nižších a středních polohách se změna klimatu promítá mnohem příměji, do fungování běžných lyžařských areálů, na nichž je závislý zimní turismus v řadě zemí včetně České republiky.

České hory trpí také

Letošní sezóna v Evropě navíc nezačala zrovna nejlépe, chladný listopad namlsal vlekaře i sportovce a odstartoval sezónu i umělé zasněžování. Má ale lyžování vůbec budoucnost, nebo zažíváme jednu z posledních sezón, kdy i v Českých malohorách fungují horská střediska a vleky?

Nové technologické možnosti i stále se zvyšující popularita lyžování v 70. letech způsobily, že se areály začaly zajímat o umělé zasněžování, které výrazným způsobem prodloužilo lyžařskou sezónu. Funguje tak, že sněžné dělo čerpá vodu, kterou následně rozprašuje v podobě mlhy do proudu podchlazeného vzduchu.

Na každý vzniklý ledový krystalek se pak nabalují další kapičky vody a vzniká hutná a pevná hmota, která umožňuje lyžování i při takových teplotách, při kterých by přírodní sníh roztál.

• Tip: Rok 2025 byl teplotně normální, ale suchý. Zbytek světa je na tom hůř

Podle Asociace horských středisek je technický sníh výrazně odolnější a ačkoliv jeho výroba i v dnešní době energetické krize stojí velké množství peněz, celému skiareálu se ve výsledku vyplatí. Jedna koruna investovaná do sněhu totiž přinese zhruba sedm korun v navazujících službách od ubytování přes pohostinství.

Kontroverzním tématem je samotná voda, kterou skiareály pro umělé zasněžování čerpají. Z celorepublikového hlediska se jedná o zanedbatelné množství, přímo pro konkrétní lokalitu může mít ale technické zasněžování nepříjemný dopad na nedostatek vody v podzimním období. Alespoň určitou hladinu totiž pro přežití potřebuje mnoho vodních živočichů. Používání sněžných děl navíc dokáže jednorázově vodu na konkrétních místech vysát prakticky do sucha.

Kromě ekologického rizika je tak problémem také sucho, které dlouhodobě sužuje naši krajinu. Vody je čím dál tím méně a to právě především na podzim, kdy je potřeba zasněžovat nejvíce.

Řešení v podobě nádrží

I proto horská střediska budují akumulační nádrže, v Česku je jich v tuto chvíli zhruba 40. Mezi nejnovější patří zakrytá nádrž na 15 tisíc kubíků vody s parkovištěm na střede ve SkiResortu Černá hora – Pec nebo připravovaná nádrž v Rokytnici nad Jizerou. AHS doufá, že by mohlo přibýt do několika let až 50 dalších nádrží. Protože je mnoho skiareálů v přírodně chráněných parcích, potýkají se ale pochopitelně především s problémy ze strany povolování.

AHS ale zůstává optimistická. „I když podle prognóz v dalších 40 letech ubude cca 25 % sněhové pokrývky, počet mrazových dnů, které jsou pro technické zasněžování zásadní, zůstane více než dostatečný. Lyžařské středisko s dostatečným zdrojem vody, nebo akumulační nádrží, je schopno díky modernímu technickému zasněžování připravit potřebnou vrstvu sněhu na páteřní sjezdovky za cca 5 dnů a dalších 5 – 10 dnů potřebuje k přípravě ostatních sjezdovek. A takový počet mrazových dnů by měl jistě být i v budoucnu,“ předpokládá ve svém informativním prospektu.

• Psali jsme: Počasí nerovná se klima. Oteplování pořád platí, sněhu a mrazu navzdory

Jiné části světa ale podobně pozitivní očekávaní nemají. Například ve Spojených státech se za posledních padesát let zkrátila průměrná délka lyžařské sezóny o až sedm dní, což stojí v průměru 252 milionů ročně a ušlých příjmech a vyšších nákladech na udržování sněhu. Nemusíme ale ani chodit tak daleko, loňská sezóna byla jedna z nejhorších vůbec i v Evropě.

Ve Francii již natrvalo uzavřeli přes 186 sjezdovek a registrují zhruba tři tisíce opuštěných staveb, které jsou již kvůli neekonomickému provozu lyžařských center nevyužívané. V Itálii se kvůli zvyšujícím teplotám také mnoho horských středisek přestává vyplácet a jsou závislé na technickém sněhu.

Podle studie vydané v časopise Nature Climate Change bude brzy až 53 procent evropských středisek vystaveno nízké sněhové pokrývce, která je donutí omezit provoz. Dopady klimatické změny a oteplování se samozřejmě promítnou různě, například v Pyrenejích bude podle autorů studie odsouzeno k zániku až 89 procent z horských středisek, ve Francii by to mohla být „jen“ třetina.

Zimní olympijské hry v Miláně a Cortině tak nejsou jen sportovní událostí, ale i symbolem proměny zimy jako takové. To, co dnes zachraňují sněhová děla v Alpách, se v nižších polohách Evropy – včetně Česka – stává stále obtížněji udržitelným modelem. Otázka už nezní, zda se zimní sporty budou muset přizpůsobit oteplování, ale jak dlouho ještě bude technický sníh stačit jako náhrada za ten přírodní.

Úvodní foto: Dispe, CC0, via Wikimedia Commons