Uhelné elektrárny končí, protože se přestaly vyplácet. Emisní povolenky fungují

V Česku se už řadu let vede debata o tom, jak omezit spalování fosilních paliv. Před několika dny se debata rozšířila o reálné kroky. Pavel Tykač oznámil, že na začátku roku 2027 mají ukončit provoz dvě české uhelné elektrárny a Teplárna Kladno.

Pokud by se tak stalo, šlo by o další výrazný krok ve snižování emisí ČR, jen elektrárny Chvaletice a Počerady jsou odpovědné za 7,3 % českých emisí, přibližně stejně jako všechna nákladní a autobusová doprava (7,8 % - data pro 2023). Rozhodujícím faktorem, který vedl provozovatele elektráren skupinu Sev.en k tomuto kroku, je ekonomika jejich provozu. Rozhodujícím faktorem je emisní povolenka, která dělá českou výrobu elektřiny z hnědého uhlí na evropském trhu nekonkurenceschopnou. Co za tímto vývojem stojí a jak se bude dál o budoucnosti těchto uhelných zdrojů rozhodovat?

Jsme opravdu překvapeni, že systém funguje?

Evropský systém emisních povolenek (EU ETS) byl spuštěn s jednoduchým cílem: promítnout náklady spojené s emisemi skleníkových plynů do ceny těch zdrojů a výrobků, které emise způsobují. Druhým cílem je získané finanční prostředky investovat do klimatických opatření. V České republice stojí finanční prostředky z emisních povolenek například za programem Nová zelená úsporám nebo Modernizačním fondem.

• Tip: Předčasný konec Tykačových elektráren je důkaz, že dekarbonizace funguje, říká Přibyla

Náklady spojené s emisní povolenkou jsou u výroby elektřiny z uhlí – které má výrazný podíl na globální změně klimatu – obzvlášť znatelné. Ačkoli je sama výroba elektřiny v českých uhelných elektrárnách relativně levná, pokud do ceny promítneme i dopady spalování uhlí, cena výrazně vzroste. Na trhu pak českou uhelnou elektřinu nahrazují levnější zdroje. Emisní povolenka přináší zamýšlený efekt – vytlačuje z trhu emisně nejnáročnější provozy. Systém, který bych zaveden před dvaceti lety, tedy funguje, jak má.

A můžeme elektrárny odstavit?

Společnost Sev.en oznámila, že zvažuje odstavení dvou velkých uhelných elektráren Chvaletic a Počerad a teplárny Kladno. Celkový řiditelný výkon v české energetické soustavě dnes činí ~15400 MWe, uhlí je 7 200 MWe (2023). Vypnutím elektrárny Chvaletice ubude 840 MWe, v případě elektrárny Počerady 1050 MWe instalovaného řiditelného výkonu. Teplárna Kladno disponuje celkem 524 MWe instalovaného výkonu.

Abychom situaci a dopady pochopili, potřebujeme na odstavení elektráren nahlížet ze tří pohledů, tří služeb, které zmiňované zdroje splňují.

1. Výroba elektřiny: ekonomika se obrátila

Díky nízké ceně výroby elektřiny v ČR bylo doposud ekonomicky velmi výhodné vyvážet elektřinu. ČR je dlouhodobě čistým vývozcem elektřiny, i když tento poměr pomalu klesá. Mezi lety 2000-2024 vyvážela ČR v průměru 15,7 % české výroby elektřiny, roce 2024 to bylo 8,7 %.

Růst ceny emisní povolenky ale ekonomiku provozu uhelných elektráren mění. Cena elektřiny vyrobené z uhlí roste, až se v určité chvíli stane její výroba ekonomicky nevýhodná – a to se stalo pro elektrárny Chvaletice a Počerady. Ačkoli na kladenskou teplárnu dopadají stejné ekonomické vlivy, je v trochu odlišné situci, vysvětlujeme níže.

Nezávislé analýzy, jako například naše vlastní studie Výroba elektřiny v Česku bez uhlí, nebo závěry ČEPSu ukazují, že samotné odstavení těchto několika uhelných zdrojů systém zvládne, elektřiny bude dostatek, Česko bude jen v celkové bilanci exportovat méně elektřiny.

2. Podpůrné služby: nejde jen o výrobu elektřiny

Primárním účelem elektráren je samozřejmě dodávka elektřiny, jejich funkce jsou ale širší. Poskytují i celou řadu podpůrných služeb energetickému systému, ať jde o udržování stabilní frekvence, regulaci výkonu nebo třeba služby startu ze tmy. Elektrárny se tak podílí na celkové stabilitě sítě.

• Psali jsme: Tykač rozdává uhelné elektrárny za korunu. Ekologové o ně mají zájem

Frekvenční služby dnes zajišťuje mix zdrojů od uhelných, plynových, jaderných až po vodní. V poslední době se do toho více a více zapojují také bateriové systémy. Podle posledního hodnocení zdrojové přiměřenosti (zkráceně MAF), které každoročně zpracovává ČEPS, zvládne česká soustava odstavení několika uhelných bloků bez zásadních problémů. Poslední MAF byl vydán v říjnu 2024, nyní se netrpělivě čeká na vydání jeho další verze.

Nefrekvenční služby (např. schopnost „nastartovat síť“ po výpadku) jsou specifické, ale nemusí nutně technicky záviset na jediné firmě nebo jediné elektrárně. Toto musí technicky posoudit ČEPS, zda dokáže během jednoho roku najít vhodné řešení, které se obejde bez zdrojů skupiny Sev.en.

3. Kladenské teplo je jiný příběh.

Elektrárna v Kladně zajišťuje nejen elektřinu, ale i centrální zásobování teplem. I přesto, že dodávky tepla jsou přibližně jen 10 % z celkových dodávek energie, spadá teplárna Kladno pod jinou regulaci než elektrárny Počerady a Chvaletice. A zde platí jasné pravidlo, že nikdo nesmí zůstat bez tepla. Pokud stávající provozovatel skončí a nenajde se jiné řešení, Energetický regulační úřad zajistí dodávky tepla pomocí jiného provozovatele.

Po vyhlášení záměru uzavřít kladenskou teplárnu se tak před námi otevírají následující scénáře: Buď se během jednoho roku stihne postavit menší náhradní zdroj tepla nebo se provoz uhelného kotle dočasně udrží déle, než takový náhradní zdroj vznikne. Oba scénáře by nejspíš pro cca 20 tisíc kladenských domácností bohužel přinesly zvýšení ceny tepla. Tak jako tak by ale nemělo dojít k přerušení dodávek tepla, tuto situaci totiž regulace teplárenství explicitně řeší.

Jaký je další postup?

Teď je podle novely Energetického zákona (zvané Lex Plyn) na společnosti ČEPS, aby na základě energetických modelů posoudila, jestli je možné zajistit bezpečný provoz elektrizační soustavy bez zdrojů společnosti Sev.en. Ve veřejném prostoru se ovšem už objevila kritika předchozí analýzy ČEPS, zaměřené na urychlený odchod od uhlí (tzv. superkritický scénář), že prý plnila politické zadání vedení Ministerstva průmyslu a obchodu.

U modelování energetiky, které používají evropští provozovatelé přenosových soustav (jako ČEPS), platí přesná metodika. Ta mimo jiné určuje, jak má model fungovat, jaké má mít struktury, jak se počítají rizika a jak se vyhodnocují scénáře. Co je klíčové, samotný model nejde „ohnout“ ve prospěch některého z aktérů. Dají se ale ovlivňovat vstupní předpoklady, což je nakonec smysl modelování. Pomocí úprav ve vstupních předpokladech modelování lze zpracovat různé scénáře možného vývoje a hodnotit jaký dopad by mělo mít například odstavení dvou uhelných elektráren či bloků v jaderné elektrárně.

• Tip: Konec uhlí se blíží. Tři elektrárny skončí, stát jim nejspíš nepomůže

Vstupní předpoklady modelování mohou být nepřesné, a proto má smysl je podrobit kontrole. Proto také Fakta o klimatu ke všem svým studiím zveřejňují vstupní předpoklady, včetně kompletního zdrojového kódu modelů. A ze stejného důvodu je důležité, aby také ČEPS transparentně představil a zveřejnil vstupní předpoklady použité pro své vyhodnocení potřebnosti elektráren skupiny Sev.en.

Dekarbonizace je realita. Na nás je, jak dobře se na ni připravíme.

Dekarbonizace zasahuje českou ekonomiku bez ohledu na to, zda ji chceme nebo nechceme. Je výsledkem kombinace technologických a ekonomických trendů stejně jako evropských pravidel (které jen zajišťují, aby evropské státy přinášely spravedlivý přínos do celosvětového úsilí). Dekarbonizaci můžeme zvládnout strategicky a s rozumnými náklady – nebo naopak chaoticky a draze.

Ta první cesta není možná bez kvalitních dat, analýz. Místo strašení extrémními scénáři potřebujeme smysluplně posoudit rizika, vyhodnotit je a rozhodnout pro řešení, které dává ekonomický i sociální smysl.

Změna není jednoduchá, ale dá se řídit. A při dobrém řízení přináší nejen nižší emise, ale i stabilnější a modernější energetiku.

Autorem textu je Jan Krčál, Fakta o klimatu, úvodní foto: Petr Kinšt, CC BY-SA 3.0