Návrat šelem do krajiny by ušetřil tuny emisí. Stačilo by jen 170 vlků
Šelmy by snížily množství jelenů, kteří brání přirozené obnově lesů. Tím by napomohly ukládání uhlíku do půdy ekologickou cestou.
Kristýna Walterová
30. 10. 2025
Návrat vlků do krajiny, ze které byli v minulém století vyhnáni, by mohl překvapivě prospět nejenom biodiverzitě a krajině, ale také emisní stopě. S tímto závěrem přišla studie, která zkoumala dopad přítomnosti velkých šelem na skotskou, převážně hornatou krajinu bez lesů.
Právě to je totiž klíčové. Na území Velké Británie a především v její severní části, na území Skotska a Walesu, chybí vegetace. Velká část této oblasti je nezalidněná a pokud by se zalesnila, mohla by ukládat uhlík do půdy. Jenže obnově lesů brání vysoká populace jelenů, kteří spásají mladé stromky.
A ačkoliv jeleni podléhají lovecké sezóně, jejich počty jsou vyšší, než jaké krajina dokáže pojmout tak, aby mohly vznikat i zalesněná území. I kdyby se ale navýšily počty myslivců a lovců, problém to nemusí vyřešit. Vysoké zvěři totiž chybí i přirozený pohyb, kdy utíká před predátory, musí se více schovávat a nesetrvá na jednom místě tak dlouho, aby ho dokonale a dočista vypásla.
Vědci zjistili, že ke snížení počtu zvěře ani není potřeba do krajiny dostat stovky nebo tisíce šelem, stačilo by zhruba 170 vlků. Ti by udržovali stáda vysoké na dostatečně nízkých stavech. „Čtyři jedinci jelena evropského na kilometr je hraniční hodnotou, při které předpokládáme, že bude okus dostatečně malý, aby se lesy přirozeně rozšiřovaly,“ popisují vědci. Model ukazuje, že výsledkem by mohlo být zachycení kolem jednoho milionu tun oxidu uhličitého ročně, jakmile by lesy dorostly.
To je zhruba pět procent cíle ukládání uhlíku, který stanovil britský Výbor pro změnu klimatu. Podle autorů studie by se tak reintrodukce vlků dala považovat za přírodní řešení pro klima, protože jde o využití přirozených ekologických procesů.
Opatření by navíc mohlo být i výrazně levnější, než navrhovaná masivní výsadba a ploty po celé krajině, které by měly bránit zvěři v pasení. Stromy by se šířily přirozeně, tedy z okolních zachovalých porostů, podobně jako v některých úspěšných evropských projektech rewildingu.
Každý vlk by podle modelu nepřímo přispěl k ukládání přibližně 6 080 tun emisí ročně. Jenom růžové to ale není. Celá oblast je kromě vysoké zvěře plná také ovcí, které se často pasou bez dozoru a ve volné přírodě, či jen za malou kamennou zídkou. Studie proto zdůrazňuje, že návrat vlků je politicky i společensky citlivé téma, a vyžaduje především podporu místních komunit, farmářů, pastevců a správců honiteb.
V Česku je až 400 vlků
Skotsko není jediným regionem, kde se téma reintrodukce či expanze velkých šelem objevuje v souvislosti s odolnou krajinou. V Evropě postupně roste populace vlků, rysů i medvěd, Česko může sloužit jako dobrý příklad. Do tuzemska se šelmy vrátily přirozeně, zpoza hranic zalesněnějších států okolo roku 2010. Od té doby se jejich stavy rozrostly navzdory častým srážkám se zvěří nebo pytláctví a otravám.
„Většina smeček se pohybuje v hraničních regionech, a stanovit populaci vlka není úplně triviální. Podle posledních odhadů může u nás nyní žít okolo 250 až 400 zvířat,“ uvádí pro Českou televizi Lucie Záhorová z Agentury ochrany přírody a krajiny ČR (AOPK ČR).
Škody na hospodářských zvířatech zpočátku vznikaly, časem se ale chovatelé naučili, jak si především ovce chránit a pro vlky se tak domácí zvířata stala těžší kořistí, než srnky či divočáci v lese. Podle Agentury ochrany přírody a krajiny letos kleslo množství nahlášených škod z 456 usmrcených zvířat na 367 od začátku roku do konce července.
Vlci navíc škody způsobují především v oblastech, kde s nimi chovatelé nepočítají a nemají svá stáda dostatečně zabezpečena. Protože se jedná o chráněné zvíře, farmáři mohou požádat o finanční náhradu stát, který podporuje také preventivní ochranná opatření v podobě ohradníků i psů.
Stejně, jako by to mohli dělat i ve Skotsku, i u nás vlci plní funkci vrcholového predátora. Například na Šumavě úspěšně snižují počty divočáků. „Počet střelených kusů spárkaté zvěře pokles o polovinu, což možná souvisí s tím, že stavy zvěře snižují vlci. My bychom byli rádi, kdyby se časem o redukci zvěře starali jenom predátoři,“ okomentoval mluvčí Národního parku Jan Dvořák.
Úvodní foto: Unsplash