Bleskové povodně odhalíme hodinu až dvě dopředu, lépe to zatím nikdo neumí, říká ředitel ČHMÚ Rieder

Oblíbenost norských předpovědí počasí je podle ředitele Českého hydrometeorologického ústavu Marka Riedera národním fenoménem. „Jejich chování je přitom nekorektní, předpovědi na jejich webu nikdy nebyly jejich,“ vysvětluje držitel ocenění prezidenta republiky za přínos při varování před mimořádnými povodněmi v oblasti bezpečnosti státu.

V rozhovoru pro Obnovitelně.cz se věnuje meteorologickým technologiím, schopnosti včasně varovat před povodněmi i tím, že sucho v České republice není tak velké, jak si občas myslíme. Přesto ale klimatickou změnu nesmíme podcenit. „Už jsme i opustili všechny optimistické scénáře a ty, které jsme dříve považovali za střední, považujeme dnes za ty optimistické, a ty, kterým jsme říkali, že jsou pesimistické, jsou dnes spíše střední,“ varuje Rieder.

Mark Rieder bude hostem večerní talkshow Pro moderní Česko 12. června v Táboře. Událost je přístupná veřejnosti zdarma po předchozí registraci.

S jakou přesností dnes dokážeme předpovídat počasí?

Záleží na tom, na jak dlouhé období se díváme. Pokud jde o předpověď na hodinu dopředu, její přesnost je téměř stoprocentní, pak to samozřejmě klesá. Na následující den se pohybuje okolo 97–99 procent, u třídenní předpovědi to bývá o něco méně. U týdenních výhledů je úspěšnost zhruba 70 procent a to nemluvím o měsíčních výhledech, neřkuli o sezónních. Tam už je ta míra úspěšnosti poměrně nízká.

Jaké technologie jsou k tomu potřeba?

Technologií máme neuvěřitelně moc. Ať už jsou to pozorovací objekty na Zemi, to znamená měřicí stanice nebo bóje na mořích, nebo jde o satelity na oběžné dráze, ale i letadla, která při přeletech zaznamenávají data. Samozřejmě máme také síť profesionálních meteorologických stanic a síť dobrovolníků, kteří data sbírají. Ta škála je široká a získáváme neuvěřitelné množství dat.

Mají k těmto datům přístup všichni?

Ne úplně. Existuje evropské společenství, které vyvíjí a vypouští do vesmíru meteorologické satelity a data z nich mají pouze ty země, které se podílejí na financování, nejsou tedy přístupná všem. Své vlastní satelity mají meteorologové ze Spojených států a podobně. Data z radarů mívají k dispozici všichni, ale většinou ne v surové formě, protože stojí velké množství peněz radary vybudovat i provozovat.

• Psali jsme: První letošní tornádo srovnalo se zemí část lesa v jižních Čechách

Ale obecně všichni mají přístupy k jednotlivým meteorologickým modelům a služby každé aplikace i státu se liší tím, jaký model používají.

A jak si v tomto stojí Česká republika?

Velmi dobře. Česká republika využívá sedm celoplanetárních meteorologických modelů a navíc model s vysokým rozlišením, který vzniká v rámci evropského konsorcia ACCORD. To sdružuje zhruba 22 meteorologických služeb z Evropy – včetně České republiky, Slovenska, Rakouska nebo Španělska.

V podstatě tedy všechny země, kromě těch největších, které si tvoří své vlastní samostatné modely. Výhodou modelu konsorcia ACCORD je vysoké rozlišení a velká přesnost, nevýhodou je, že předpovědi vypočítává jen na 72 hodin dopředu.

Proč mají Norové tak dobrou pověst, pokud jde o předpovědi počasí?

Tím, že se chovají nekorektně. Norové totiž využívají data z Evropského centra pro střednědobé předpovědi počasí (ECMWF), které sídlí v britském Readingu. Stejně jako my a další evropské země na toto centrum přispívají, posílají tam své experty a výsledky modelů pak používají ve své práci. Tento model pak nabízí týdenní předpovědi a Norové to ale prezentují, jako by šlo o jejich vlastní výstupy.

Pokud se dobře podíváte, někde hluboko v jejich aplikaci najdete zmínku o ECMWF, ale vytváření zdání, že se jedná o čistě norský produkt. Když je na to členské státy upozorňovaly, protože se to nelíbí nikomu, odpověděli, že jejich právníci v tom problém nevidí – a do otevřeného sporu už se nikdo pouštět nechce.

Proto je jejich chování nekorektní, předpovědi na jejich webu nikdy nebyly jejich. Dokonce ani podle konvencí Světové meteorologické organizace žádná země nesmí sdílet předpověď jiné země, to souvisí mimo jiné s ochranou vzdušného prostoru. I my, když na superpočítači počítáme modelovou předpověď, zveřejňujeme jen výsek týkající se Česka. Ostatní části Evropy, které počítáme, části Slovenska, Rakouska, Německa a Polska nezveřejňujeme a samozřejmě neděláme pro tato území ani předpovědi.

Počasí předpovídá meteorolog, ne aplikace

A proč si tedy Češi tolik oblíbili právě norskou aplikaci?

Dříve to byl určitý fenomén – souviselo to s tím, že u nás dlouho chyběla kvalitní aplikace, která by prezentovala výsledky přímo z Českého hydrometeorologického ústavu. A do toho se přidává i typicky český skeptický postoj: všechno, co je domácí, bývá často považováno za horší. Až na výjimky, jako je pivo nebo hokej.

Navíc, to, co vidíte v aplikaci na mobilu, obvykle není předpověď. Předpověď počasí dělá meteorolog.

Jak se liší?

Je důležité říct, že to, co vidíte v aplikaci, není předpověď – je to výstup z numerického modelu. Skutečná předpověď vzniká až tehdy, když meteorolog vezme výsledky z několika modelů – například z globálního modelu německé meteorologické služby, z našeho modelu s vysokým rozlišením nebo z výstupů ECMWF – a na základě zkušeností, znalosti lokálních podmínek a aktuálních trendů je interpretuje.

Třeba ví, že německý model má tendenci podhodnocovat srážky, a tomu přizpůsobí svou předpověď, ačkoliv aplikace vám bude tvrdit opak.

Jak si tedy z množství aplikací a webů vybrat ten správný zdroj předpovědi?

Na to neexistuje univerzální odpověď – každý hledá něco trochu jiného. Někdo si vybere takovou aplikaci, která mu pravidelně slibuje hezké počasí na víkend, a to mu stačí. Jiný se orientuje podle vizuální podoby nebo toho, že mu v mobilu ukazují „kapičky“ – ale to jsou spíš efekty než informace.

• Tip: O více než třetinu ničivější. Požáry v Los Angeles výrazně ovlivnila klimatická změna

Já osobně, ale jsem samozřejmě postižený svou profesí, bych doporučil dívat se na to, odkud aplikace čerpá data a s jakým předstihem je interpretuje. Využíval bych radary a výsledky aktuálního měření.

Dám příklad – mám na stole svůj Apple a jeho aplikaci na počasí. Ta ale vychází z modelu americké meteorologické služby a počítá s rozlišením sto kilometrů čtverečních. Takže když si najdete předpověď třeba pro Luční boudu, dostanete úplně stejná čísla jako pro Pec pod Sněžkou – přestože jsou v úplně jiných nadmořských výškách a mikroklimatických podmínkách. Model to nerozlišuje, protože počítá s jedním velkým čtvercem.

Projevy klimatické změny jsou větší, než jsme čekali

Jak se projevuje klimatická změna?

Za prvé bych řekl, že především tou rychlostí, klima se mění daleko rychleji, než jsme všichni čekali. Máme tendenci vše měřit podle lidských životů a změny, které bychom v geologickém měřítku čekali za stovky či tisíce let, se dnes odehrávají v horizontu jedné lidské generace.

Málokterá změna se někdy odehrávala tak rychle, jako tahle. Nárůsty teplot jsou daleko vyšší, než jsme čekali. Už jsme i opustili všechny optimistické scénáře a ty, které jsme dříve považovali za střední, považujeme dnes za ty optimistické, a ty, kterým jsme říkali, že jsou pesimistické, jsou dnes spíše střední.

Zkrátka, nárůst teplot je dramatický, výskyty extrémních projevů počasí velké, že to nikdo neočekával.

A co to znamená v praxi, třeba pro Českou republiku?

Už dnes vidíme zimy téměř bez sněhu ve středních a nižších polohách. I ve vyšších polohách sníh leží výrazně kratší dobu. Květen byl po velmi dlouhé době měsícem, kdy průměrná teplota klesla pod dlouhodobý normál – jinak téměř každé období bývá teplejší než dlouhodobý průměr, často i než předchozí nejvyšší průměry.

Pokud to půjde dál tímto tempem, za deset až patnáct let nebude v nadmořských výškách pod 800 metrů sníh zůstávat ležet – což zásadně ovlivní režim podzemních vod. Čekají nás častější extrémní jevy, včetně bouřek, silnějších přívalových dešťů i delších období sucha.

A letos sucho máme?

Zatím bych to tak neoznačil. Jsme sice pod normálem, co se týče úhrnů srážek – za období od začátku roku je to asi 80 procent obvyklých hodnot – ale nejedná se o extrémní sucho. Máme mírné půdní sucho a mírně podnormální stav podzemních vod. A právě proto je důležité s označením „sucho“ šetřit, protože ve chvíli, kdy skutečné sucho přijde, už tomu lidé nebudou věřit.

Je to jako v pohádce o pasáčkovi a vlkovi. Když budeme neustále varovat před suchem, i když to nebude zcela opodstatněné, přestanou nám věřit právě v okamžiku, kdy to bude skutečně vážné. A to si nemůžeme dovolit.

• Tip: AI zpřesňuje modelování klimatické změny i předpověď extrémního počasí

Proto výstrahy na sucho vydáváme až ve chvíli, kdy je to opravdu nutné. Ne proto, abychom si udělali čárku nebo měli publicitu, ale proto, aby výstrahy měly váhu a důvěryhodnost.

Rád bych zmínil také špatné používání pojmu „zelené sucho“ v médiích. Jedná se o výraz převzatý z angličtiny a používá se v aridních nebo semiaridních oblastech, jako je Austrálie nebo některé části Afriky. Tam občas zaprší a na chvíli se zazelená krajina – přesto jde o oblasti s hlubokým suchem. Ale Česká republika rozhodně aridní oblastí není, ani se k ní zatím neblížíme. Používat tento pojem u nás je spíš matoucí.

Před loňskými povodněmi nebo i před nedávnými silnými bouřkami bylo vydáváno přesné varování. Učíme se lépe předvídat tyto extrémní projevy počasí navzdory klimatickým změnám?

Záleží na konkrétní situaci. Například bouřky jsou hodně nevyzpytatelné. Když k nám proudí vlhký a teplý vzduch od jihovýchodu – třeba od Černého moře nebo Jadranu – můžeme očekávat silné bouřky. Ale stejně jako u vařící vody nevíme, kde přesně se objeví první bublina, nevíme ani, kde přesně bouřka udeří. Víme, že přijde – ale ne s dostatečným předstihem, abychom mohli přesně určit místo.

Lépe se naopak předpovídají frontální systémy – třeba přechody studených a teplých front. U povodně v září minulého roku jsme přesně věděli, kde se bude tlaková níže točit a kam se bude stáčet srážkové pásmo. Zajímavé je, že tehdy byl nejméně přesný právě model ECMWF – tedy ten, který používají i Norové. Podcenil úhrny srážek téměř o polovinu.

Co se ale předvídá stále špatně, jsou přívalové povodně. Jsou způsobeny velmi intenzivními srážkami na malém území a hladina vody při nich stoupá extrémně rychle. My máme speciální aplikaci – indikátor přívalových povodní – který kombinuje nasycenost půdy a očekávané srážky. Ale i tak jsme schopni takovou situaci indikovat jen zhruba hodinu nebo dvě dopředu. Zatím to prostě nikdo lépe neumí.

Úvodní foto: Unsplash