Tři roky po otravě Bečvy viník stále neznámý. Novela zlepší postupy při haváriích
Více než tři roky po otravě Bečvy stále není jasné, zda za havárii může podnik Energoaqua nebo chemička DEZA. Hlavního selhání se totiž dopustila Česká inspekce životního prostředí.
Kristýna Čermáková
3. 10. 2023
Když kyanid v řece Bečvě způsobil rekordní havárii, prvotní titulky poukazovaly na nejbližší podezřelý podnik, chemičku Dezu ve svěřeneckých fondech Andreje Babiše. O 3,5 kilometru výše proti proudu ale odpadní vodu vypouštěl také podnik Energoaqua.
Katastrofa, při které zahynulo téměř 40 tun ryb, ani tři roky poté nemá jasného viníka. To je ovšem pravděpodobně vina chaotického vyšetřování, pozdní reakce a nepochopitelných postupů především České inspekce životního prostředí. A právě to by měla havarijní novela vodního zákona změnit.
„Návrh na základě zkušeností z praxe mnohem jasněji definuje, kdo má v případě havárií, jak postupovat. Zvyšuje také výši sankcí za způsobení havárie. Mimo jiné zavádí kontinuální měření vypouštěných odpadních vod od vybraných znečišťovatelů a zřizuje registr, který postupně zahrne všechny výpusti ze zdrojů znečištění do vod povrchových,“ uvedla mluvčí ministerstva životního prostředí Lucie Ješátková.
Podle ministra životního prostředí Petra Hladíka je cílem novely minimalizovat riziko na řekách a v případě havárie obeznámit všechny zasahující složky, aby věděly co a v jakém pořadí dělat. „Všichni si moc dobře pamatujeme, co se před třemi lety stalo na řece Bečvě. Takový chaos při řešení havárií se nesmí opakovat,“ zdůraznil Hladík.
Stávající vodní zákon, ani zákon o integrovaném záchranném systému nestanovují přesný postup řešení významných havárií. Havarijní novela vodního zákona proto legislativně ukotvuje současný faktický stav, kdy Hasičský záchranný sbor ČR je do zásahu při havárii zapojen a často je na místě jako první.
Pětkrát vyšší pokuty
Novela se zaměřuje především na zlepšení koordinace zasahujících orgánů, urychlení spolupráce při zásahu, minimalizaci dopadů škodlivých následků havárií. Zároveň napravuje dosavadní nejasnosti, zejména ve rozdělení kompetencí všech složek, podílejících se na řešení havárií, a to i v případě havárií přesahujících území několika obcí nebo krajů.
Současně klade za úkol vodoprávnímu úřadu koordinaci odběru vzorků, ukládání sanačních opatření a dalších aktivit při zneškodňování havárie.
„Výše pokut za nedovolené vypouštění odpadních vod s nebezpečnými látkami dnes nejsou nastaveny tak, aby provozovatelé byli maximálně obezřetní. Sankce tak nemůžou fungovat dostatečně preventivně. Zvyšujeme je proto až pětinásobně, z maximální výše 10 milionů korun na 50, zejména pro podniky a provozovny, u nichž je pravděpodobnost vzniku závažného přestupku daleko vyšší než u jednotlivců,“ komentuje Hladík.
Podle spolupředsedy strany Zelených Michala Berga, který kauzu Bečva dlouhodobě sleduje, jde novela správným směrem zejména zvýšením pokut. V některých ohledech ale považuje realizaci ochrany vod za spornou a je obtížné odhadnout, zda do budoucna pomůže.
Nedořešená Bečva
Jaký je vůbec stav kauzy řeky Bečvy již tři roky od havárie? Neměnný. Podezřelými jsou dva podniky, chemička DEZA, která je od počátku považována za spornou kvůli střetu zájmů majitele Andreje Babiše a tehdejšího ministra životního prostředí Richarda Brabce, a společnost Energoaqua, na kterou dlouhodobě ukazuje vyšší množství (ale zatím vždy nepotvrzených) žalob.
Tomuto tématu jsme se na Obnovitelně.cz věnovali před rokem a nedá se říci, že by se od té doby změnilo mnoho. Ředitel České inspekce životního prostředí Erik Geuss v zimě rezignoval na svou funkci, podnik Energoaqua se několikrát odvolal proti žalobě, zatím pokaždé úspěšně pro nedostatek důkazů.
„Havárie na Bečvě upozornila na mnoho nedostatků našeho právního řádu, které je třeba napravit, abychom příště mohli postupovat rychleji a lépe. Jedině tak můžeme životní prostředí chránit a zajistit, aby viník vždy nesl odpovědnost. Projednávala jsem mnoho bodů vodního zákona, které je třeba změnit,“ konstatovala před rokem místopředsedkyně horní komory parlamentu Jitka Seitlová.
„Pro mě bylo třeba šokující zjištění, že mnohdy v institucích, které mají chránit životní prostředí, pracují lidé, kterým je životní prostředí zjevně úplně ukradené. Vždyť třeba ti, kteří mají na starosti nějaký obvod nebo úsek řeky, ani neví, kde končí a kde začíná. Dalším smutným zjištěním pro mě bylo, kdo všechno u nás může mít znalecké razítko. Teď mám na mysli hlavně onoho znalce Klicperu. Jeho vystoupení bylo ostudou,“ rozhořčil se na webových stránkách Michal Berg ze strany Zelených.
Nejnovější svědectví soudního znalce Jiřího Klicpery zveřejnil před několika dny iRozhlas. Podle něj je viníkem celé události jednoznačně podnik Energoaqua, protože ryby přímo u výpusti odpadních vod měly červené žábry, což značí otravu kyanidem. Rybáři a některá další ekologická hnutí s tímto posudkem ale nesouhlasí. Stěžejním podle nich je, že ryby hromadně hynuly až 3,5 kilometru za podnikem Energoaqua, a to v přímé blízkosti chemického podniku DEZA.
„Zklamáním je pro mě nejen úroveň žaloby a teorie o tom, kdo měl Bečvu otrávit, ale celkově nefunkčnost a bezzubost systému. Spolu s rybáři a spolkem Arnika jsme podávali stížnost na ekologickou újmu. Po dvou letech šetření jsme dostali jsme odpověď, že se žádná nestala. K čem ten zákon tedy je, pokud je otráveno čtyřicet kilometrů řeky, uhynou desítky tun živočichů a podle zákona nejde o ekologickou újmu… Každopádně jsme podali odvolání a šetření bude pokračovat,“ dodal Berg.
Novela zmapuje všechny výpustě a přítoky
Aby se událost již neopakovala, bude schválena novela o ochraně vody a snad by měla opravit doposud poměrně nefunkční ochranu zájmů vodních toků. Jedním ze systémů, od kterých si autoři novely slibují lepší ochranu, je zavedení kontinuální přísné kontroly složení vody. To doposud v české legislativě chybělo. „Pokud se do povrchových vod vypouští odpadní vody s obsahem prioritních nebezpečných látek nebo nebezpečných závadných látek, jako například kyanidů, je z preventivních důvodů nezbytné být ve střehu a monitorovat to,“ uvedl Hladík.
Další částí novely bude digitální registr výpustí odpadních vod. V případě havárie tak bude snazší rychleji identifikovat, odkud by jedovaté látky mohly téct. V tuto chvíli totiž existuje velké množství výpustí, které jsou desítky let nepoužívané a zarostlé, či je náročné zjistit, odkud pramení.
„V první etapě propojíme data s Vodohospodářským informačním portálem VODA, kde jsou zanesena data týkající se více než pěti tisíc výpustí s povoleným vypouštěním odpadních vod do vod povrchových. Následně se zaměříme na úseky toků, kde se nachází potenciálně největší znečišťovatelé, kteří spadají pod režim zákona o integrované prevenci,“ vysvětlil Hladík.
Ochrana vod je běh na dlouhou trať
Další dvě etapy postupného budování registru bude ministerstvo životního prostředí konzultovat se státními podniky Povodí a Agenturou ochrany přírody a krajiny ČR. Mapování by mohlo být dokončeno do konce roku 2029.
Pilotní projekt mapování výpustí si ministerstvo životního prostředí vyzkoušelo letos na jaře na 34 kilometrech toku Labe. Realizací projektu získalo MŽP první on-line miniregistr výpustí. Analýza veškerých dostupných evidencí a jejich využitelnosti poslouží jako model pro tvorbu celorepublikového informačního systému.
„K jistému zpřesnění došlo, ale jak jsme viděli na soudu, na vodoprávních úřadech jsou občas lidé, kteří nepracují kvalitně a toto riziko zůstává. Největší problém ale vidím u povinného monitoringu vypouštěných látek u některých firem. Objevují se odborné názory, že některé chemické prvky průběžně měřit nejde, a tento faktu použije průmyslová lobby k oslabení celého zákona ve sněmovně, kam teď míří,“ vyjádřil obavy pro Obnovitelně.cz spolupředseda strany Zelených Michal Berg.
Odborná veřejnost i strana Zelených podle Berga navrhuje převzít systém z Německa, kde jsou na řekách veřejné měřící stanice. „Měří základní indikátory znečištění a pokud se jim něco nezdá, odeberou se vzorky na všechny nebezpečné látky. Data z nich pak jsou dostupná všem, systém je tak mnohem transparentnější a funguje jako dobrá prevence,“ dodal Berg s tím, že podobná měřící stanice nyní funguje na Bečvě, ale o vybudování i na jiných řekách není zájem.
Podle vedoucího kampaně Řeky bez jedů spolku Arnika Kamila Repeše je skvělé, že vládní novela vodního zákona razantně zvyšuje výšku sankcí za způsobení havárie až na 50 milionů korun, protože je důležité, aby případnou pokutu firmy skutečně pocítily.
„Koneckonců zvýšení na tuto částku Arnika požadovala. A také že upřesňuje kompetence v případě samotné havárie, aby nedošlo ke zmatku, jako při havárii na Bečvě v roce 2020, kterou jako ekologickou katastrofu není, kvůli nezajištěným důkazům, schopná posoudit ani Česká inspekce životního prostředí. Mnohem důležitější jsou však body týkající se prevence, tedy zřízení registru, který bude postupně obsahovat všechny výpusti odpadových vod a zavedení kontinuálního měření vypouštěných odpadních vod vybraných znečišťovatelů, i když Arnika by za adekvátní prevenci považovala měření odpadních vod všech průmyslových znečišťovatelů. A hlavně, je to pořád jenom vládní návrh, důležitá je podoba novely po připomínkování ve Sněmovně. A pak samozřejmě i to, jak se bude v praxi naplňovat,“ uvedl Repeš pro Obnovitelně.cz
Foto: Jan Doné, CC BY 3.0