České teplárenství se kvůli dekarbonizaci bude muset výrazně proměnit. Dodavatelé tepla budou muset propracovat strategii pro vytápění a chlazení budov v obcích a zapojit obnovitelné zdroje energie a využití odpadního tepla. Odběratelé pak snížení uhlíkové stopy tepláren pomohou tím, že dosáhnou výrazných energetických úspor.

K těmto závěrům došli odborníci z Fakulty elektrotechnické ČVUT a konzultačních společností Porsenna a Enviros v přehledových a případových studiích. Jejich vznik iniciovala společnost Budovy21, která o závěrech studií informovala v tiskové zprávě. Na dálkový zdroj tepla spoléhají v ČR téměř 4 miliony lidí. Teplárny zásobují teplem přibližně každou třetí domácnost. Kromě toho vytápí i průmyslové podniky, nemocnice, úřady, školy a další subjekty.

Pokud teplárny začnou strategicky plánovat a efektivně hospodařit s energií, mohou jejich emise skleníkových plynů klesnout v následujících letech o desítky procent. Klíčové ale je, aby v obcích a krajích došlo k výrazným proúsporným opatřením, která sníží celkovou spotřebu tepla.

Dokazují to třeba případové studie vypracované konzultantskými týmy společností Porsenna a Enviros. Výzkum dvou konkrétních, ale anonymizovaných lokalit v České republice prokázal, že dekarbonizace teplárenství se neobejde bez hlubší proměny celého odvětví. Ta spočívá zejména v důkladném strategickém plánování a výrazném snížení dodávaného tepla. Jedna případová studie dokonce naznačila, že výrazné snížení emisní stopy v řádu desítek procent lze očekávat již v příštím roce. A do roku 2050 mohou teplárny dosáhnout uhlíkové neutrality.

Nutnost strategicky plánovat potvrdili v přehledové studii i odborníci z FEL ČVUT. Kraje a obce budou muset nejen kvalifikovaně posoudit budoucí spotřebu každé lokality, ale zohlednit i vlastnickou strukturu využívané teplárenské soustavy.

Do transformace musí být zapojeni i odběratelé

Společnost Budovy21 na základě studií vypracovala doporučení ( https://www.budovy21.cz/dekarbonizace-teplarenstvi-doporuceni/ ), které prodiskutovali zástupci Ministerstva průmyslu a obchodu, Ministerstva životního prostředí a Teplárenského sdružení. Transformace teplárenství se podle odborníků neobejde bez široké diskuze mezi dodavateli i odběrateli tepla, jako jsou firmy, instituce nebo jednotlivé domácnosti.

Pokud budou využity další nezávislé zdroje tepla, je potřeba do procesu zahrnout i ty, aby byla zajištěna jejich dlouhodobá dostupnost. Posouzení budoucích odběrů tepla a jejich hustoty je třeba provádět po jednotlivých čtvrtích města, či větvích teplárenské soustavy.

„Žádná úspěšná dlouhodobá změna se neobejde bez dobrého plánu. To platí i pro teplárenství. Obce ve spolupráci s kraji musí začít zpracovávat závazné plány vytápění, podle kterých budou výrobu a dodávky tepla řídit. S několikaletým předstihem tak lze například naplánovat kvalitní zateplení domů na místním sídlišti včetně zapojení tepelných čerpadel, solárních panelů nebo výtopny na štěpku. Jinde může město zajistit dodávky tepla třeba využitím odpadního tepla z místních supermarketů, čističky odpadních vod nebo skladů,“ vysvětluje Michaela Valentová z FEL ČVUT.

Kolik vám vydělají solární panely a jak rychle je můžete mít na střeše vašeho domu?

Zmiňované energetické úspory na straně odběratelů mohou podle odhadů odborníků oproti současné spotřebě klesnout i o polovinu. Díky tomu bude hledání zdrojů pro plně dekarbonizovanou soustavu výrazně jednodušší. Teplárny mohou úsporám jít naproti snížením tepelných ztrát v rozvodech.

„Teplárny představují v debatě o české energetice pomyslného slona v obývacím pokoji. Dodávají teplo do každé třetí domácnosti, masivně spoléhají na problematické spalování uhlí a zemního plynu a trajektorie jejich proměny přitom stále není jasná. To se ale musí změnit, pro zajištění čistého a dostupného tepla pro české domácnosti i instituce jde totiž o klíčové odvětví. Díky novým studiím víme, že by si obce měly začít zpracovávat svoje plány vytápění, ve kterých zohlední možnosti renovace budov, využití odpadního tepla ze supermarketů, skladů, nebo datacenter pomocí velkých tepelných čerpadel a poté optimální mix dostupných místních zdrojů,“ vysvětluje Petr Holub, ředitel společnosti Budovy21.

Obchodní model tepláren je už překonaný

Teplárny budou v rámci dekarbonizace muset hledat i jiné zdroje tepla, než je dnešní pálení fosilních paliv. Výzkumníci ve studiích doporučují například využití vysokopotenciálního odpadního tepla z výrobních procesů nebo nízkopotenciální teplo z chlazení supermarketů, skladů, z čistíren odpadních vod nebo datacenter. K jeho získání mohou dobře posloužit tepelná čerpadla.

Významnou roli budou hrát i lokální obnovitelné zdroje energie. Pro potřeby teplárenství je vhodné využití třeba biometanu, místní udržitelné biomasy nebo využití energie ze spalování vytříděného a upraveného odpadu. V některých oblastech s příhodnými podmínkami dojde i k zapojení malých obnovitelných zdrojů energie, jako jsou solární panely. Spíše jako poslední možnost v transformaci teplárenství výzkumníci zmiňují využití zeleného vodíku pro špičkové zdroje.

„Obchodní model, kdy teplo proudí z jednoho velkého zdroje přímo nebo přes prostředníka ke spotřebitelům, už zastaral. Neumožňuje spotřebitelům přehledně regulovat svou spotřebu a vlastně ani platit jen za to, co skutečně spotřebují. Teplárny by se proto měly chopit příležitosti a začít místo komodity, kterou je teplo, nabízet zákazníkům celkové energetické služby včetně poradenství, energetického managementu a realizace energetických úspor. Tedy chopit se konceptu ‚teplo jako služba‘,“ upozorňuje Miroslav Šafařík, výkonný ředitel společnosti Porsenna.

Koncept „teplo jako služba“ znamená, že teplárny zajišťují svým zákazníkům nikoliv pouhé teplo, ale tepelný komfort v budovách. A způsob naplnění této služby může být mnohem variabilnější, než tomu bylo zvykem. Dodavatelé tepla se místo přímých dodávek mohou soustředit na zajišťování úsporných opatření, monitoring a regulaci tepla, ale i realizaci a provoz lokálních zdrojů tepla a přípravy teplé vody.

Autor: Ondřej Novák

Ilustrační foto: Pixabay