Ondřej Novák | 22. 9. 2022

Teplárny chtějí utéct od ruského plynu. Přechod na nová paliva ale brzdí nejistota na trhu

Drahý plyn nutí hledat dodavatele tepla alternativy. Kromě tradičního uhlí se na trh dostávají i mnohem ekologičtější alternativy. Zda uspějí, záleží na vývoji trhu s plynem a délce trvání současné krize.

Ministerstvo průmyslu a obchodu na začátku září vyhlásilo předcházení stavu nouze v teplárenství. Rozhodnutí umožňuje teplárnám přejít z drahého a nedostatkového zemního plynu na jiná, méně ekologická paliva, a to bez sankcí. Provozovatelé tak mohou vyrábět teplo například pálením uhlí nebo lehkých topných olejů. Vláda se tímto krokem snaží zmírnit dopady rekordních cen plynu a také plyn ušetřit.

Přechod tepláren na méně ekologická paliva ale představuje náročný proces a ne v každém provozu je technologicky možný. Řada provozů se totiž po přechodu na plynové kotle starých zařízení zbavila a hledání alternativních cest pro ně teď znamená obrovské investice s nejistou návratností. Krizová situace ale zároveň do budoucna může pomoci urychlit přechod celého sektoru od fosilních paliv k ekologičtějším alternativám.

Teplárna v Liberci.
Foto MVV Energie CZ



„Pracujeme na tom, abychom omezili závislost na plynu, a na několika místech jsme rozjeli projekty, jejichž prostřednictvím se snažíme nahradit zemní plyn něčím jiným. Například v Liberci můžeme díky spalovně odpadů zemní plyn nahradit odpadem a zároveň do určité míry topným olejem, který máme v lokalitě uskladněný,“ vysvětluje Ondřej Šumavský, manažer inovací v energetické skupině MVV Energie CZ, a dodává, že topný olej sice není ekologické palivo, ale pomůže vykrýt krizové momenty související s nedostatkem plynu.

Teplo z tepláren v Česku využívají asi 4 miliony lidí. Více než polovina tepláren spaluje uhlí, zhruba čtvrtina tepláren spaluje plyn. Jejich odběratelé, zhruba jeden milion zákazníků, pocítí zdražení nejvíce. „Pro příklad se můžete podívat do Jablonce, kde vyhlásili cenu přes 2000 korun za gigajoule energie. Hned vedle máme Liberec, kde se nám díky spalovně a přechodu na topné oleje s velkou pravděpodobností podaří udržet cenu na zhruba polovině Jablonce,“ vysvětluje Šumavský.

Šance pro využití odpadu

Skupina MVV Energie spoléhá zejména na fotovoltaiku, kdy do konce roku chce dokončit první instalace. Další projekty začala aktivně připravovat v Liberci a Litoměřicích, kde vytipovala objekty na rozvoj komunitní energetiky.

Firma v Liberci zároveň do budoucna plánuje spalovat i různé biologické oleje. Na technologii spolupracuje s jednou místní společností, se kterou momentálně řeší dostupnost a kvalitu nabízeného paliva. Teplárna by navíc tuto komoditu mohla pálit ve stejném kotli jako topné oleje. Rýsuje se tak další spolupráce místních firem za účelem diverzifikace paliv a snížení emisí.

Plyn pro naše zákazníky máme na nadcházející sezónu zajištěný, říká Ondřej Šumavský.
Foto MVV Energie CZ



„V Liberci pracujeme hlavně s kogeneračními jednotkami, pak s plynovými kotelnami, které díky dvoupalivovým hořákům mohou spalovat i tekutá paliva. Můžeme tedy méně využívat plyn a více využít jiná paliva. V každé lokalitě je to ale jinak, někde jsme už staré technologie odstavili nebo tam vůbec nikdy nebyly, některé lokality jsou čistě závislé na plynu kvůli kogeneračním jednotkám nebo nově postavené plynové kotelně. A tam je samozřejmě změna obtížnější,“ dodává Šumavský.

Další zajímavou technologií budoucnosti je plazmové zplyňování odpadu, kdy prostřednictvím pyrolýzy za teplot několika tisíc stupňů Celsia a nedostatku vzduchu dochází k přeměně odpadu na syntézní plyn. Ten lze využívat v mírně upravených kogeneračních jednotkách stejně jako zemní plyn. Skupina MVV Energie na této technologii spolupracuje s firmou Millenium Technologies patřící do skupiny JRD Energo.

„Dřív by to nevycházelo finančně, protože je to dost drahá technologie, ale při dnešních cenách plynu už uvažujeme i o této možnosti,“ říká Šumavský s tím, že pro firmu ale přechod na takto exotickou technologii také představuje velké investiční riziko. Nikdo totiž nedokáže odhadnout, jak se budou v následujících letech vyvíjet evropsko-ruské vztahy, které cenu plynu na evropském trhu přímo ovlivňují.

„Nejtěžší je pro nás rozhodnout se strategicky. Kdybychom věděli, že plyn bude dalších pět nebo deset let stát tolik co dnes, tak máme vidinu, že se investice vrátí a že se to vyplatí, protože jde o investici v řádu desítek nebo stovek milionů. Ale taky se může stát, že cena plynu bude za tři čtyři roky, možná i dříve, zase 30 eur za megawatthodinu, a to by pak nová technologie nebyla konkurenceschopná. Snažíme se proto vymyslet, zda by do budoucna šla využít třeba jen čistě na zpracování nebezpečného odpadu, který bude vždy potřeba zpracovávat,“ vysvětluje.

Solární panely můžou teplárnám pomoci snížit náklady.
Foto MVV Energie CZ



Podobně nákladný je i potenciální přechod na vodík, jehož výroba by podle Šumavského byla zajímavá hlavně v letních měsících. Některé zdroje totiž při výrobě elektrické energie často produkují teplo, pro které není v létě užitek, a může se tak mařit bez užitku. Pomoci by teoreticky mohla technologie produkce vodíku z vodní páry. Tento způsob produkce je dnes ale zatím v plenkách a v provozu jsou jen první pilotní projekty. Navíc je dnes nejasné, jestli bude stát považovat vodík vyrobený třeba díky spalovně odpadu v kombinaci se solární elektrárnou za ekologický.

O něco schůdnější možností je dnes přestavba provozů na využití bioplynu produkovaného z odpadů. Skupina MVV Energie CZ například v Liberci jedná o využití komunálního odpadu, zbytků z gastronomických provozů a kalů z čistírny odpadních vod. Podle Šumavského je ale potřeba úzce spolupracovat s městem na sběru bioodpadu a snažit se kampaní motivovat lidi k jeho sběru. Až 40 % obsahu černých popelnic se totiž dá využít na výrobu biometanu. Bez dobře zvládnutého sběru a svozu bioodpadu ale nebude projekt bioplynové stanice vycházet ani ve stotisícovém Liberci.

Kolik vám vydělají solární panely a jak rychle je můžete mít na střeše vašeho domu?

Pokud se ale objem „paliva“ pro potenciální bioplynovou stanici podaří navýšit, firma by ráda v lokalitě produkovala biometan, který by pak mohla vtláčet do sítě nebo nabídnout městu jako palivo pro autobusy či vykrytí energetických potřeb. „Určitě nám to dává smysl, a to hlavně na místech, kde se dá získat relativně velké množství bioodpadu. Určitě to nebude vhodné pro všechny naše lokality, zejména ty menší než Liberec, protože v nich se investice do vybudování bioplynové stanice nemusí vrátit,“ dodává Šumavský.

Letošní sezóna bude o úsporách

Ačkoliv se teplárny snaží urychleně přejít na alternativní paliva nebo investovat do úspornějších technologií, výstavba bioplynových stanic a obdobných zařízení představuje projekty na dlouhé měsíce i roky. Producenti tepla ze zemního plynu jsou pro letošní sezónu proto do značné míry odkázáni jen na to, jestli se jejich dodavatelům podaří zajistit nasmlouvané objemy plynu. Podle Šumavského má skupina MVV Energie nasmlouvaný plyn na celou zimu, takže omezení dodávek tepla nehrozí. Po aktualizaci ceníků ale podle něj bude zřetelný rozdíl mezi lokalitami, které jsou závislé na výrobě tepla z plynu, a těmi, které mají možnost využívat i jiné zdroje energie.

Více než polovina českých tepláren spalují uhlí, čtvrtinu pohání plyn.
Foto MVV Energie CZ



„Tam, kde to jde, se snažíme diverzifikovat, jak se dá. Tam, kde to nejde a jsme čistě závislí na plynu, jsme do velké míry odkázáni na to, jestli k nám plyn doputuje nebo ne, protože tam nestihneme udělat žádnou rychlou investici, která by nám pomohla se od plynu oprostit. Takové projekty trvají několik let,“ upozorňuje Šumavský s tím, že firma zároveň registruje zvyšující se poptávku mezi zákazníky z průmyslu po energetických úsporách, což podle něj dříve nebylo tak běžné.

Největší prostor Šumavský vidí ve veřejných objektech, průmyslových lokalitách a tam, kde je velká spotřeba energie a firmy zároveň neprošly zateplením či nemají zavedené měření spotřeby a regulaci tepla. Významné dopady má i modernizace teplovodů, která umožňuje významně snížit úniky tepla.

Naopak v případě domácností je podle něj potenciál úspor relativně malý, spíš v řádu procent celkové spotřeby, a zatím moc nepomáhají ani třeba chytré systémy na měření spotřeby. „Lidé o to samozřejmě mají zájem, ale nejsme na to ještě úplně připravení ani technologicky, ani legislativně. Většina odběrných míst dnes ještě ani nemá chytré měření,“ říká Šumavský. Firma i přesto třeba v developerských projektech instaluje chytré měření elektřiny a tepla, které pak zákazníkům umožňují sledovat aktuální spotřebu.

„Sami pak mohou šetřit na základě toho, jak se jim spotřeba vyvíjí. Vyšší množství informací může mít pro zákazníky velkou hodnotu, minimálně proto, že budou vědět, jak na tom jsou a jestli jsou schopni si finančně dovolit vytápění v zimě,“ uzavírá Šumavský s tím, že chytré technologie zatím příliš v úsporách nepomohou. Nejúčinnějším řešením tak bude nadcházející zimu tradiční stáhnutí kohoutku na topení ze čtyřky na trojku.

Autor: Ondřej Novák

Foto: MVV Energie CZ