Sedlák: Modernizace energetiky je tvrdý ekonomický pragmatismus. Ne ekologická zábava

V pátek 10. července je Mezinárodní den energetické nezávislosti. Pro Česko je to ideální příležitost k menšímu bilancování: co by pro nás znamenalo mít v síti výrazně více obnovitelných zdrojů energie? Především finanční bonus pro ekonomiku, vyšší konkurenceschopnost českých firem a posílení české energetické nezávislosti. Česko se může inspirovat v Polsku i Maďarsku. Pohled do těchto zemí ukazuje, že transformace energetiky už dávno není jen ekologickým tématem, ale tvrdým ekonomickým pragmatismem. Jak Polsko, tak Maďarsko začínají měnit pravidla hry u sebe doma i v Evropě.

Zatímco v Česku se diskuze o větrných elektrárnách stále často zasekávají na estetických otázkách nebo už opakovaně vyvrácených mýtech, jiné středoevropské státy pochopily dvě klíčové věci. Zaprvé, že bezemisní transformace je miliardový byznys pro domácí průmysl. A zadruhé, že jednostranný energetický mix bez chytrých sítí je hazardem se stabilitou. V čem konkrétně nám polské a maďarské plány nastavují zrcadlo?

Průmyslové Polsko a modernizace

Polsko nedávno představilo ambiciózní Polskou strategii pro rozvoj pevninské větrné energetiky. Do roku 2040 má tímto sektorem protéct až 214 miliard zlotých (přes 1,2 bilionu korun). Pro Varšavu to však nejsou jen výdaje na nákup zahraničních technologií.

Hlavním pilířem strategie je maximalizace zapojení domácích firem do dodavatelského řetězce. Poláci chtějí, aby co nejvíce z této obří sumy zůstalo v zemi. Plánují naplno využít své ocelárny, silné strojírenství a stavební firmy. Na větrné energetice chtějí doslova postavit novou éru moderního polského průmyslu a s hotovým know-how následně expandovat na patnáctkrát větší evropský trh.

Nastartování větrné energie novou maďarskou vládou

Maďarský příběh nabízí zase trochu jinou, ale neméně důležitou lekci. Budapešť v posledních letech masivně vsadila na fotovoltaiku. Výsledkem je sice rychlý růst instalovaného výkonu, ale také jednostranně zatížená a zastaralá přenosová soustava. Když letos v létě zasáhly zemi extrémní vlny veder a solární produkce jela na maximum, síť se ocitla na pokraji kolapsu. Situace zašla tak daleko, že operátoři museli omezit výkon i v jaderné elektrárně Paks a vyzvat domácnosti k úsporám.

Tip: Niedermayer: Kulturní válka proti větrným elektrárnám nás může přijít draho

Nová maďarská vláda proto nyní provádí radikální změnu. Ruší restriktivní legislativu z roku 2016, která rozvoj větrné energetiky v zemi de facto zlikvidovala, a do roku 2030 plánuje zvýšit větrný výkon více než desetinásobně na 4 GW. Vítr má sloužit jako nezbytný stabilizační protipól k solárním zdrojům. S pomocí evropských fondů navíc Maďarsko spouští masivní digitalizaci sítě: investuje do chytrých elektroměrů a zavádí povinné dynamické tarify pro domácnosti, které budou spotřebitele motivovat k odběru elektřiny v časech, kdy je jí v síti nadbytek a je nejlevnější.

V čem se může Česko inspirovat

Česko má šanci se z obou příkladů poučit. Česko, stejně jako Polsko, má strojírenskou a průmyslovou tradici. Nemusíme v Česku stavět celé obří větrné turbíny. Stejně jako usilujeme o maximální zapojení českých firem do dostavby jaderných bloků, musíme se stát klíčovými high-tech subdodavateli pro evropský větrný trh. Ať už jde o elektrokomponenty, kabely, nebo řídicí software a senzory.

Energetická bezpečnost vyžaduje vyvážený mix. Nemůžeme se spoléhat pouze na jeden zdroj. Třeba na jádro. Nebo pouze na fotovoltaiku, která v zimních měsících logicky naráží na své limity. Vítr a slunce se v průběhu roku ideálně doplňují. Navíc bez modernizace sítě transformaci nezvládneme. Průmysl a investoři navíc potřebují stabilní, legislativně předvídatelné prostředí na 10 až 15 let dopředu, aby věděli, že se jim investice do nových kapacit a výrobních linek vyplatí.

Mezinárodní den energetické nezávislosti nám připomíná, že vlastní české zdroje jsou nejlepší pojistkou proti geopolitickým i ekonomickým krizím. Polsko i Maďarsko už to ví. Teď je řada na Česku, aby transformaci konečně uchopilo jako strategickou ekonomickou příležitost.

Autorem komentáře je Martin Sedlák, programový ředitel Svazu moderní energetiky a zástupce iniciativy Nová energie Česka. Úvodní foto: Pixnio/ CC0