Brownfieldy plné ředkviček a rybízu. Vědci přišli s unikátním využitím zpustlých areálů

Nové využití opuštěných továren, nevyužitých areálů či zanedbaných pozemků často naráží na složité majetkoprávní vztahy a další komplikace. Výsledkem pak je, že tyto prostory, označované jako brownfieldy, zůstávají dlouhé roky nevyužité a stávají se ostudou daného města nebo celého regionu.

Výzkumný tým z Provozně ekonomické fakulty a Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně nyní navrhnul nový systém využití těchto pozemků. Mohly by z nich být městské zahrádky na vyvýšených záhonech. Celý systém je navíc vymyšlen jako putovní, takže jakmile na pozemku začne plánovaná stavba, záhony se jednoduše přesunou na jiný prázdný brownfield.

Koncept propojuje moderní urbanismus, ekologii, zemědělství a výhodnou ekonomiku. Díky tomu, že se opuštěné prostory využijí, zvýší se jejich estetická hodnota, lidé si tam budou moci vypěstovat ředkvičky, rajčata, mrkev nebo třeba rybíz, a ještě se sníží částka za ušlý zisk z nevyužívaného pozemku.

„Současně se rozvíjí možnost oživit komunitní život. Lidé rádi využijí možnosti mít kde pěstovat zeleninu či květiny a tím se učí tohle místo využívat. Vzniká tak prostor, kde se obyvatelé z okolí potkávají při společné péči o záhony nebo na sousedských akcích a workshopech,“ řekla Ladislava Issever Grochová, hlavní řešitelka projektu.

Snižování uhlíkové stopy

Záhony by navíc mohly aktivně využívat pro praktickou výuku místní školy a školky, čímž se propojí různé sociální i věkové skupiny. „Vzniká tak prostředí pro mezigenerační interakci a navazování sousedských vztahů,“ poznamenala Issever Grochová.

Jedním z hlavních přínosů systému je jeho mobilita. Jakmile na pozemku začne plánovaná stavba, záhony se přesunou na jiný prázdný brownfield. Znovuvyužití záhonů a další infrastruktury tak snižuje uhlíkovou stopu celého projektu. Právě proto vědci počítají s využitém takzvaného biouhlu v půdě záhonů.

• Související: V Praze vznikne klimaticky neutrální čtvrť. Bubny-Zátory budou získávat teplo ze splašek

„Biouhel připomíná drcené dřevěné uhlí a vzniká z odpadní biomasy, například posekaných, odřezaných či vytrhaných rostlin a dřevin, které během života přirozeně nasávají z ovzduší oxid uhličitý,“ vysvětlila Helena Dvořáčková, členka výzkumného týmu.

Dodala, že místo toho, aby po jejich odumření uhlík unikl zpět do atmosféry, se díky biouhlu stabilizuje a uloží se do země, kde setrvává stovky až tisíce let. „Oxid uhličitý se tak nedostává okamžitě do ovzduší a uhlíková stopa se snižuje. Půda díky němu navíc mnohem lépe zadržuje vodu a vytváří vhodné prostředí pro půdní biotu a následné pěstování rostlin,“ řekla Dvořáčková.

Vedle snižování uhlíkové stopy mohou putovní zahrady v brownfieldech ochlazovat okolní rozpálené městské prostředí a omezovat tím tepelné ostrovy. „Opuštěné betonové a asfaltové plochy v létě fungují jako akumulační kamna, která do okolí sálají horko. Tento problém systém vyvýšených záhonů přímo potírá,“ uvedla Helena Dvořáčková.

Prostor pro městskou zeleň

Tím, že se na beton umístí vyvýšené záhony, v nichž se pěstuje zeleň, se celý prostor ochlazuje. „Půda obohacená o biouhel navíc zadržuje více vlhkosti, takže rostliny lépe rostou a skrze přirozené odpařování vody ovzduší ochlazují. Místo rozpálené pustiny tak uprostřed zástavby vzniká zelená oáza,“ dodala Dvořáčková.

Radnice přitom nemusí tyto plochy pouze poskytnout místním obyvatelům, případně školám, školkám a zájmovým kroužkům pro pěstování zeleniny, ale může tam samo vysadit keře, trvalky a další městskou zeleň.

• Související: V Česku leží tisíce nevyužitých nemovitostí a pozemků. Oživit je nemusí být složité

„Cílem našeho výzkumu bylo ověřit finanční reálnost tohoto nápadu, spočítat jeho předpokládanou uhlíkovou stopu a zhodnotit sociální i ekologické přínosy pro různé časové scénáře. Vytvořili jsme dva hlavní nástroje, které jsou díky své metodice obecně aplikovatelné pro jakákoliv další města,“ konstatovala hlavní řešitelka projektu Ladislava Issever Grochová.

Prvním je interaktivní mapa Brna, která je aktuálně kompletně hotová pro celé město. Zájemce v ní klikne na konkrétní brownfield, zadá velikost plochy určenou pro městské zemědělství a plánovanou délku využití v letech, načež mu mapa ukáže finanční ukazatele, množství emisí pohlcených biouhlem a celkovou uhlíkovou stopu. 

„V mapě jsou na výběr dvě formy využití plochy – komunitní zahrada a sociální zemědělství. Druhým výstupem je webová aplikace, která slouží jako detailní kalkulačka a na základě uživatelského nastavení nebo připravených šablon podrobněji spočítá jednotlivé finanční a environmentální položky náročnosti celého záměru,“ poznamenala Issever Grochová.

Projekt, na němž výzkumníci z Provozně ekonomické fakulty a Agronomické fakulty Mendelovy univerzity pracují od roku 2023, je spolufinancován se státní podporou Technologické agentury ČR v rámci programu Sigma.

Tisíce nevyužívaných areálů

Národní databáze brownfieldů eviduje tisíce zanedbaných a nevyužívaných lokalit o celkové rozloze bezmála 15 tisíc hektarů, což odpovídá ploše přibližně 3,7 tisíce Václavských náměstí. Zájem o opuštěné továrny nebo zanedbané pozemky je sice poměrně velký, ale jejich opětovné využití mnohdy naráží na různé překážky.

Česká rada pro šetrné budovy ve spolupráci s nemovitostní skupinou Urbanity a dalšími předními developery vydala loni na podzim Příručku pro investory při revitalizaci brownfieldů. Publikace nabízí nejen investorům, ale i radnicím, úředníkům či urbanistům praktický návod, jak zanedbané a nevyužívané areály efektivně a udržitelně revitalizovat.

„V každém městě existují místa, která čas zastavil. Místa, která kdysi žila – a dnes na svou druhou šanci čekají. Právě tato místa, která označujeme jako brownfieldy, v sobě skrývají obrovský potenciál pro rozvoj obcí a měst – pokud s nimi dokážeme pracovat s vizí, odvahou a respektem,“ uvádí se v úvodu publikace.

Jejím cílem bylo vytvořit pro investory i zástupce obcí praktický a srozumitelný návod, který pomůže k dalšímu rozvoji měst a obcí. Brownfieldy totiž představují značný investiční potenciál, současně bývají například kvůli složitým majetkoprávním vztahům či kontaminaci půdy „časovanou bombou“.

Ilustrační foto: Pixabay