Zelený plyn místo ruského i amerického. Jak nakopnout domácí výrobu biometanu?

Biometan se v posledních letech stal synonymem pro energetickou soběstačnost a bezpečnost. Pro Českou republiku, která donedávna spoléhala na masivní import fosilního zemního plynu, představuje tento „zelený plyn“ logickou cestu, jak dekarbonizovat průmysl i dopravu a zároveň maximálně využít domácí zdroje. Přestože jsou ambice státu vysoké, do konce tohoto desetiletí má Česko produkovat půl miliardy kubíků biometanu ročně, realita začátku roku 2026 ukazuje na značné zpoždění. Aktuálně se reálná produkce pohybuje kolem pouhých 17 milionů kubíků, což je v kontextu evropského srovnání alarmující.

Hosté podcastu Pod proudem, Jan Habart ze sdružení CZ Biom a Tomáš Voltr ze skupiny EFG, se shodují, že Česko v rozvoji biometanu oproti zbytku Evropy stagnuje. Zatímco evropský trh má své cíle pro rok 2030 naplněny zhruba z jedné pětiny, Česko je zatím přibližně na pěti procentech. Jedním z důvodů, proč se u nás rozvoj prakticky zastavil, byla chybějící motivace pro výrobce dodávat plyn na domácí trh.

„Veškerý biometan, který jsme vyrobili a vyrábíme, tak zatím prodáváme do zahraničí, protože v České republice zatím nebyl dostatečný zájem,“ vysvětluje v podcastu Tomáš Voltr, výkonný ředitel skupiny EFG. Právě tento paradox, kdy český zelený plyn pomáhá dekarbonizovat okolní státy, zatímco my stále pálíme fosilní zdroje, by měly vyřešit chystané aukce provozní podpory.

Nová naděje pro českou energetiku

Přechod na aukční systém podpory s sebou nese zásadní změnu paradigmatu. Na rozdíl od předchozího systému, kdy byla podpora nároková a předvídatelnější, se nyní o ni musí investoři poprat v soutěži. To přináší nejen tlak na efektivitu, ale i nové administrativní překážky.

Jan Habart, předseda CZ Biom, vidí v aukcích velký potenciál, ale zároveň varuje před časovou prodlevou, kterou změna pravidel přinesla: „Aukce jsou skvělé. Je trošku škoda, že na nový systém přecházíme až nyní. Investoři totiž nesmějí začít stavět dříve, než je aukce vysoutěžená, a realizace se tím posouvají o dva až tři roky.“ Tato „biometanová pauza“ je pro stát, který chce do pěti let vyrábět pětadvacetkrát více plynu než dnes, kritická.

Klíčovým parametrem aukcí nebude pouze vysoutěžená cena, ale také přísná kritéria udržitelnosti. Velký důraz bude kladen na emisní skóre a podíl tzv. pokročilých surovin, tedy biologicky rozložitelného odpadu a zbytků. Tento podíl by se měl pohybovat kolem 50 %. Pro investory je nicméně dobrou zprávou, že vysoutěžená cena by měla být garantována na 15 let. To je zásadní pro banky, které byly dosud k biometanovým projektům v Česku spíše zdrženlivé. Jasná pravidla a dlouhodobý výhled jsou přesně to, co finanční sektor potřebuje k tomu, aby do oboru začal ve velkém proudit soukromý kapitál.

Podle Tomáše Voltra je však hlad po biometanu na trhu obrovský, což by mohlo aukce oživit: „Poptávka tady je a bude vysoká, tudíž v aukci by se to mohlo potkat i na relativně vysoké ceně. Má to potenciál přispět k tomu, abychom se minimálně přibližovali ke stanoveým cílům.“

Kromě ekonomiky se však musí vyřešit i technické bariéry. Česká plynárenská soustava byla historicky stavěna na jednosměrný tok z tranzitních plynovodů ke spotřebitelům. Připojování lokálních výrobců do sítě, zejména té vysokotlaké, je často komplikované a nákladné. Budoucnost by proto měla přinést možnost vtláčení i do středotlakých sítí či rozvoj centrálních vtláčecích míst, kam by se biometan ze vzdálenějších stanic svážel speciálními automobily.

• Související: Stát zajistí povinný výkup biometanu. Pro investory se otevírá nový byznys

Výhled do budoucna pak nabízí ještě zajímavější technologie, které by biometanové stanice proměnily v klíčové uzly energetické soustavy. Půjde o synergii s přebytky elektřiny z obnovitelných zdrojů. „Hovoří se o tom, že biometan bude moci do budoucna vznikat i ze syntézního plynu, třeba částečným spalováním biomasy a případně využíváním přebytků elektřiny. Oxid uhličitý, který bioplynky produkují, tak lze spojovat do molekul CH4, tedy metanu,“ nastiňuje technologický vývoj Jan Habart. Bioplynové stanice by tak mohly sloužit jako úložiště energie, která by se v podobě syntetického metanu uchovala na zimní měsíce.

V kontextu aktuální mezinárodní nestability však biometan přestává být jen tématem pro ekology a energetiky. Stává se z něj politický nástroj bezpečnosti. Pokud se Česku podaří aukce správně nastavit a odstranit legislativní úzká hrdla, může se biometan stát pilířem, který udrží tuzemskou plynárenskou infrastrukturu v provozu i v éře po odklonu od ruského plynu. Biometan není jen o dekarbonizaci, je to naše cesta k energetické svobodě.

Novou epizodu si můžete poslechnout také na Spotify a Apple Podcasts.

Úvodní foto: EFG (Biometanová stanice Rapotín)