Stát neumí vysvětlit, proč potřebujeme větrné elektrárny. Česko už předběhli i Poláci

Evropská energetika prochází největší transformací v novodobé historii. V loňském roce vyrobila Evropa 47 % elektřiny z obnovitelných zdrojů a přes 60 % z nízkoemisních technologií. Přesto, nebo možná právě proto, se debata o dalším směřování klimatických politik v Bruselu i v Česku vyostřuje. Podle hostů podcastu Pod proudem, europoslance Luďka Niedermayera (TOP 09) a Martina Sedláka ze Svazu moderní energetiky, se nyní hraje o to, zda Evropa udrží nastavený kurz, nebo podlehne populistickým tlakům na osekání Zelené dohody.

Debata o konkurenceschopnosti se v posledních měsících stala vděčným tématem pro průmyslové lobby. Často se argumentuje tím, že přísné klimatické cíle a systém emisních povolenek „zabíjejí“ evropský průmysl. Luděk Niedermayer však v diskuzi upozorňuje, že tento pohled je často zkreslený a neodpovídá realitě úspěšných ekonomik, jako je Dánsko nebo Slovinsko, které rostou a zároveň snižují emise i dluh.

„Je to taková mantra, která u nás žije a kterou drží také část takzvaných průmyslníků, kteří říkají, že Evropa zabíjí industry. Ale pohled na data říká něco úplně jiného,“ ostře glosuje Niedermayer zajetý narativ průmyslových hráčů.

Ztráta starých výhod a hledání nových

Podle hostů není problémem dekarbonizace jako taková, ale fakt, že českému těžkému průmyslu zmizely jeho dřívější pilíře: extrémně levná energie z uhlí a neomezený přísun levných surovin z Ruska. Snaha tyto neudržitelné výhody uměle nahrazovat dotacemi nebo rozvolňováním pravidel je podle Niedermayera slepou uličkou.

„O tyto komparativní výhody jsme přišli. Snaha říkat, že za to někdo může a my to musíme nějak nahradit, je prostě úplně špatná,“ dodává europoslanec.

Aby Česko zůstalo konkurenceschopné, musí se zaměřit na to, co funguje u sousedů. Příkladem je Polsko, kterému se proměna energetiky daří v posledních pěti letech „fantasticky“ a kolem roku 2030 pravděpodobně překoná hranici 50 % elektřiny z OZE. Zatímco v Evropě vítr pokrývá 20 % spotřeby, v Česku je to necelé procento. Tento rozdíl se pak propisuje do cen silové elektřiny, která může být v Česku brzy dražší než i v Německu.

• Tip: Nejdražší chyba století? Ignorování změny klimatu může stát miliardy

„Každý postavený větrník, každý instalovaný solární panel, každé zateplení domu je jasný vzkaz pro posílení naší energetické bezpečnosti a nezávislosti,“ upozorňuje Martin Sedlák. Jedním z hlavních důvodů, proč Česko ve výstavbě větrných elektráren zaostává, je vedle složitého povolování i selhávající komunikace státu směrem k veřejnosti. To vytváří prostor pro dezinformace a zbytečný odpor v regionech.

„Chybí nám strategická komunikace ze strany státu, tak abysme dokázali společnosti vysvětlit, proč obnovitelné zdroje a to zejména větrné elektrárny v našem energetickém mixu potřebujeme,“ dodává Sedlák.

Závěrem hosté zdůrazňují, že plánovaná revize emisních povolenek v červenci nesmí znamenat rezignaci na cíle pro rok 2040. Jak připomíná Niedermayer, rekalibrace systému musí dávat smysl technologicky i ekonomicky, ale nesmí se rovnat rozvolnění, které by nás 15 let před cílem vrátilo na začátek. Modernizace energetiky pomocí čistých technologií není hrozbou, ale jedinou cestou, jak dosáhnout podobného růstu jako Polsko.

Celý díl podcastu Pod proudem si můžeme poslechnout také na Spotify a Apple Podcasts.

Úvodní foto: Archiv Obnovitelně.cz