Půjde Evropa kvůli Grónsku do války? Tající led odkrývá vzácné kovy pro Green Deal i nové námořní trasy do Číny

Z dříve nehostinné pustiny se stává klíč k evropské surovinové nezávislosti a úspěchu Zelené dohody. Tající led totiž neodkrývá jen nové námořní trasy, ale především obrovské zásoby kritických surovin nezbytných pro bateriová úložiště, elektromobilitu a větrné turbíny. Pokud chce Evropa uspět ve své energetické transformaci, musí Arktidu začít chápat jako lokalitu, ve které se rozhoduje o naší bezpečnosti.

Jak by Evropa měla čelit rostoucímu tlaku ze strany USA? A dá se vůbec v Grónsku něco těžit, natož udržitelně? O tom v novém díle podcastu Pod proudem diskutují polární ekoložka Marie Šabacká (Univerzita Karlova), politolog Martin Jirušek (Masarykova univerzita) a poslanec a bývalý ministr životního prostředí Petr Hladík (KDU-ČSL). Shodují se, že dění na severu není jen vzdáleným vědeckým problémem, ale procesem, který přímo ovlivňuje stabilitu českého počasí i naši schopnost zbavit se závislosti na fosilních palivech z rizikových oblastí.

Rychlost změn v Arktidě je varovným signálem pro celou naši ekonomiku. Marie Šabacká vysvětluje, že polární oblasti fungují jako globální klimatizace, která se právě teď porouchala. „Arktida se otepluje třikrát až čtyřikrát rychleji než zbytek světa. Od 70. let jsme ztratili polovinu pokryvu mořského ledu a ten zbývající je mnohem tenší, což drasticky mění celý klimatický systém,“ uvádí vědkyně.

Oslabení takzvaného jet streamu (tryskového proudění) v důsledku oteplování Arktidy vede k tomu, že fronty počasí nad Evropou zůstávají stát. Pro Českou republiku to znamená buď měsíce sucha, nebo bleskové povodně. Právě tato nepředvídatelnost je největším nepřítelem moderního zemědělství i energetického plánování.

„Pro nás je klíčové chápat, že Arktida je součástí systému, na kterém jsme závislí. Oslabení tryskového proudění způsobuje extrémní srážky nebo sucha, na nichž je přímo založena naše ekonomika a stabilita krajiny,“ doplňuje Šabacká.

Na její slova bezprostředně navazuje poslanec Petr Hladík, který upozorňuje, že Evropa se nesmí nechat zastrašit a musí být připravena bránit své spojence i klíčové strategické oblasti, jako je Grónsko, které je součástí Dánského království.

„Arktida je součástí systému, na kterém jsme závislí.“
–⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Marie Šabacká

„Vojenská intervence v Grónsku by logicky vedla k rozpadu NATO a vytvoření evropské armády. Věřím, že vnější okolnosti by nás dotlačily k rychlé federalizaci v zahraniční a bezpečnostní politice, bez které Evropská unie nemůže fungovat,“ říká Petr Hladík.

Geopolitika na tenčícím se ledě

Zatímco klimatické dopady nás nutí jednat rychle, energetická transformace naráží na otázku, kde vzít zdroje pro nové technologie. Grónsko ukrývá 31 z 34 kritických surovin, které Evropská unie definovala jako strategické. Právě zde se láme chleba v boji o dekarbonizaci. Pokud tyto zdroje neovládne nebo alespoň nezabezpečí Západ, riskujeme, že závislost na ruském plynu vyměníme za závislost na americkém LNG a na čínských zpracovatelských řetězcích.

Politolog Martin Jirušek z Masarykovy univerzity upozorňuje, že zájem USA o Grónsko, jakkoli mohl v podání Donalda Trumpa působit kontroverzně, vychází z tvrdé geopolitické reality. Rusko a Čína totiž v Arktidě nezahálí.

• Rozhovor: Některá pole jsou ve stavu, že půda požírá sebe sama, říká půdní biolog Ladislav Miko

„Evropská unie je jako tanker, trvá jí dlouho, než změní kurz. Politika ‚hobitína‘, tedy snaha zalézt v Česku do nory a počkat, až se globální bouře přežene, už v dnešním světě nebude fungovat,“ varuje Martin Jirušek.

Evropa se podle něj musí naučit uvažovat strategicky a transakčně, podobně jako to dělají velmoci. „V Česku stále vnímáme Ameriku optikou posledních 35 let jako ono ‚zářící město na kopci‘. Současná administrativa však uvažuje ryze transakčně a nemá k Evropě žádné citové vazby, což nás staví na neznámé území,“ dodává Jirušek.

„Politika ‚hobitína‘ už v dnešním světě nebude fungovat,“
–⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Martin Jirušek

Dění v Arktidě se navíc promítá i do české vnitropolitické debaty. Petr Hladík kritizuje fakt, že zatímco ve světě se bojuje o suroviny pro moderní energetiku, v Česku stále narážíme na odpor k výstavbě obnovitelných zdrojů, které by nás zbavily nutnosti dovážet plyn za stovky miliard korun ročně. Cesta k nezávislosti přitom začíná u každé jedné větrné elektrárny na našem území.

• Tip: Trump přiostřuje popírání klimatické změny, nechce omezovat emise skleníkových plynů

„Z odporu k větrným a solárním elektrárnám u nás těží pouze Rusko. Miliardy, které každoročně posíláme za plyn do zahraničí, by měly zůstat doma v naší vlastní evropské zdrojové základně,“ uzavírá Petr Hladík.

Arktida je dnes místem, kde se rozhoduje o úspěchu evropské ekonomické transformace. Boj o Grónsko je prvním varovným signálem, že energetika budoucnosti se bude odehrávat na velmi tenkém ledě.

Poslechněte si celý díl podcastu Pod proudem. Dostupný je také na Spotify a Apple Podcasts.

Úvodní foto: Pixabay