Boříme mýty o bateriích. Úspěšnost investice ovlivňuje jeden přehlížený parametr
Baterie jako „zlatý důl“? Zapomeňte na rychlou návratnost, varují experti. Investici může zhatit sázka na levnou technologii.
Ondřej Novák
3. 4. 2026
Energetický trh v Česku prochází dynamickou proměnou a velkokapacitní bateriová úložiště se stala hitem investorů. Vidina rychlých zisků ze služeb výkonové rovnováhy (SVR) však mnohé zaslepila. Jak v pokračování podcastové série Pod proudem upozorňují přední experti z oboru, doba, kdy stačilo „koupit jakékoliv železo“ a čekat na zázračnou návratnost, je pryč. Jak se shodují experti, úspěch dnes definuje technická efektivita, kybernetická bezpečnost a schopnost přesvědčit banku, že váš projekt není jen spekulativní bublina. Seriál o skryté efektivitě baterií vznikl ve spolupráci s magazínem All for Power.
Základním kamenem úrazu bývá často snaha o maximální úsporu při pořízení technologie. Jiří Janda, obchodní ředitel společnosti LTW Battery, k tomu říká: „Razíme heslo, že chamtivost v baterkách se nevyplácí. Pokud investor zvolí levnou technologii, která musí po každém cyklu dlouho odpočívat a chladit se, dramaticky to ovlivňuje výdělečnost celého assetu.“
Právě takzvaný CR index (index cyklovatelnosti) určuje, kolikrát za den může baterie reálně vydělávat. Levné systémy vykazují vysokou nedostupnost, což v konečném důsledku protahuje návratnost investice z plánovaných osmi třeba až na dvanáct let – tedy za hranici životnosti samotných článků. „Naším cílem je zdůraznit, že postavit baterku lze jen analyticky, důsledně a společně,“ dodává Janda.
Banky jako lakmusový papírek kvality
Dalším mýtem, který experti boří, je představa o bankách jako o konzervativních institucích, které bateriím nerozumí. Opak je pravdou. Pavel Beran, vedoucí energetických projektů v Komerční bance, zdůrazňuje, že banky dnes o rizicích technologií často vědí víc než sami investoři: „Pro nás je klíčové, aby investor nebyl jen dobrodruh, který si přečetl titulek, že baterie jsou zlatej důl. Hledáme zkušenost v energetice a projekt, který má jasně ošetřená tržní rizika, například skrze smlouvy s agregátory.“
Banky dnes preferují modely se zajištěným minimálním výnosem (takzvaný floor), které zaručují schopnost splácet úvěr i při výkyvech tržních cen.
Klíčovou roli v celém řetězci hraje také agregátor flexibility. Ondřej Šumavský ze společnosti Solar Global Energy upozorňuje na technickou připravenost: „Abychom se z pozice agregátora vůbec mohli s investorem bavit, potřebujeme jasný use case a splnění přísných podmínek pro připojení. U nekvalitních technologií může proces certifikace a připojování trvat i rok, což je pro ekonomiku projektu smrtící.“
Podle něj je nezbytné, aby baterie byla schopna efektivně nabíjet i vybíjet v poměru 1:1, jinak ztrácí na trhu SVR konkurenceschopnost. Investice do baterie není nákupem spotřebního zboží, ale pořízením výrobního prostředku na dvě desetiletí.
„Baterie není jako auto, kde vyměníte součástku za pár korun. Je to komplexní systém s tisíci spoji, o který se musíte náležitě starat,“ doplňuje Jiří Janda. Kvalitní servis a volba článků od renomovaných výrobců (Tier 1) jako Toshiba, Samsung či LG jsou parametry, které rozhodují o tom, zda bude úložiště vydělávat i po deseti letech provozu.
Pavel Beran z Komerční banky uzavírá pohled financující instituce: „Očekávání raketové návratnosti během dvou let je největší nesmysl, se kterým investoři chodí. Reálný a bankovatelný projekt se dnes pohybuje v horizontu šesti až osmi let.“ Cesta k úspěchu v moderní energetice tak nevede přes nejnižší cenu, ale přes technologickou vyspělost, kybernetickou bezpečnost a partnerství se silnými hráči na trhu.
Třetí díl série o efektivitě baterek najdete také na Spotify a Apple Podcasts.
Stejně tak na Spotify a Apple Podcasts můžete poslouchat i poslední díl našeho seriálu.
V průběhu dubna vydáme i speciální manažerské shrnutí celé problematiky.
Úvodní foto: archiv Obnovitelně.cz