Češi mění tůně v rybníky, vysazují kapry a karase. Škodí tím přírodě

Stačí pár let a nově založené tůně, které mají podpořit biodiverzitu, jsou plné života. Někdy v tom „mají prsty“ místní obyvatelé, kteří si myslí, jak tůním pomáhají, když tam vysazují ryby. Ve skutečnosti je tomu přesně naopak.

Vědci z Ústavu biologie obratlovců Akademie věd ČR a Masarykovy univerzity zkoumali celkem 123 tůní, které v uplynulých letech vznikly v zemědělské krajině na jižní Moravě. Zjistili, že za několik let je osídleno téměř 60 procent těchto vodních ploch. Mezi nimi jsou ale i nepůvodní nebo invazní druhy, například kapr pruský, střevlička východní či karas stříbřitý. Výsledky svého výzkumu publikovali v odborném časopise Scientific Reports.

Ačkoli je budování tůní jako náhradních mokřadů v posledních dvaceti letech běžným opatřením, dosud chyběla systematická data o tom, jak rychle a proč se v nich ryby objevují. „Ryby jsme zaznamenali už ve 40 procentech tůní starých pouhý jeden rok. To znamená, že kolonizace probíhá rychle a často není výsledkem přirozeného šíření, ale aktivit člověka,“ řekl hlavní autor studie Michal Janáč z Ústavu biologie obratlovců.

Ryby mění vodní prostředí

Pravděpodobnost výskytu ryb podle něj roste s velikostí a hloubkou tůně. Ryb je naopak méně tam, kde je široká břehová vegetace a kde je to daleko do nejbližší obce. Právě to ukazuje, jak významný je vliv úmyslného vysazování. Rozhovory s místními obyvateli autorům skutečně potvrdily, že za výskytem ryb často stojí někdo z blízkého okolí. 

„Lidé mnohdy netušili, že by ryby do tůní vysazovat neměli a jaký dopad to může mít. Snahou bylo nové tůně ‚oživit‘, ve skutečnosti je tím ale zničili. Návrat do původního stavu je pak velmi obtížný a obvykle vyžaduje dočasné vyčerpání tůně, což je reálné jen u menších vodních ploch,“ poznamenal Michal Janáč.

• Související: Motýlí ráj namísto pneumatik. Stačilo málo a ze zarostlé skládky je louka plná života

Studie potvrzuje, že přítomnost ryb včetně zdánlivě obyčejných kaprů zásadně mění klíčové vlastnosti vodních ploch. V tůních osídlených rybami byla nižší průhlednost vody a méně ponořené vegetace, což má negativní vliv na obojživelníky, bezobratlé i další vodní organismy.

„Tůně se budují především proto, aby podporovaly druhy, které rybám konkurovat nemohou. Pokud se v nich ryby – často nepůvodní – objeví, ztrácí tato opatření svůj účel,“ vysvětlil Jan Sychra z Ústavu botaniky a zoologie Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity.

Výzkum zároveň naznačuje, že původní druhy ryb mohou mít na fungování tůně méně negativní dopad. Tým nyní zkoumá, zda jejich cílené vysazení může zabránit kolonizaci nepůvodními rybami a zachovat ekologickou funkci těchto vodních biotopů.

Autoři upozorňují, že bez účinné kontroly nelegálního vysazování ryb mohou nové tůně místo podpory biodiverzity přispívat k šíření invazních druhů. Studie proto doporučuje posílit dohled nad vodními plochami a pracovat s veřejností, která v dobré víře může ryby do tůní zanášet.

„Věříme, že naše výsledky přispějí ke změně pohledu na budování tůní jako nejvhodnějšího a univerzálního prostředku obnovy mokřadů. V zemědělské krajině jižní Moravy je podle nás třeba uvažovat i o dalších možnostech,“ dodal Michal Janáč z Ústavu biologie obratlovců.

Vysycháním proti invazním druhům

Že nově založené tůně rychle ožívají, dokládají rovněž zkušenosti Agentury ochrany přírody a krajiny ČR. V roce 2023 bylo v Chráněné krajinné oblasti Litovelské Pomoraví a v Národní přírodní rezervaci Žebračka u Přerova vybudováno celkem 24 tůní. Měly oživit krajinu a poskytnout domov pro ty rostliny a živočichy, kteří k životu potřebují drobné stojaté vody. Už s příchodem jara 2025 nové tůně ožily.

Jako první se v tůních objevili skokani štíhlí, kteří zde nakladli již přes sto snůšek, překvapivě je však hned vzápětí následovali také ropuchy obecné a dokonce i čolci velcí a kuňky obecné. Další nárůst počtu druhů je očekáván v následujících letech, kdy tůně začnou více zarůstat vodní vegetací.

• Související: Rybářsky nevyužitý rybník se stal ptačím rájem. Slétá se tam až 204 druhů ptáků

„Skokani štíhlí patří do skupiny takzvaných hnědých skokanů, kteří se rozmnožují jako jedni z prvních, často již v březnu. Ukazuje se, jak důležité bylo umísťovat do tůní kmeny a větve stromů, na ty totiž skokani štíhlí své snůšky přilepují,“ řekl Jan Koutný z Agentury ochrany přírody a krajiny ČR.

Drobné stojaté vody jsou podle agentury domovem většiny mokřadních druhů, a pro přežívání řady z nich, jako jsou třeba vážky a obojživelníci, je jejich přítomnost zásadní. Osluněné tůně obývají rovněž dnes již vzácné druhy, například vodní rostlina žebratka bahenní, vážka jasnoskvrnná, čolek velký nebo kuňka obecná.

Agentura uvedla, že drobné vodní plochy zvyšují přírodní rozmanitost v krajině a je proto důležité nové tůně vytvářet, chránit je a věnovat jim adekvátní péči. „Nové tůně mají různou hloubku a členité břehy s pozvolným sklonem. Některé vysychají, voda se v nich udrží jen zjara nebo po větších deštích. Takové tůně osídluje zase jiné spektrum rostlin a živočichů, kteří jsou na vysychání přizpůsobeni,“ řekl Koutný.

Vysychání navíc reguluje množství invazních a nepůvodních druhů ryb, jako jsou právě zmiňované střevlička východní nebo karas stříbřitý, které vědecký tým objevil při svém výzkumu tůní na jižní Moravě.

Úvodní foto: AOPK ČR