Lang z JRD: Odhad vlády na výstavbu až dvou gigawattů větrné energie je realizovatelný

V Česku se roky mluví o rozvoji větrné energetiky, ale výstavba téměř stojí. Postavit samotnou turbínu je podle Marka Langa z JRD celkem jednoduché. Rozvoj brzdí nejen zdlouhavé procesy, ale i nízká informovanost a veřejnost věřící dezinformacím. Potenciál země je podle něj značný, a to i díky tomu, že větrné zdroje vyrábějí hlavně v zimě a doplňují solární energetiku. Lang upozorňuje, že bez změny přístupu státní správy, veřejnosti a bez větší jistoty investic jdeme strašně pomalu a riskujeme, že ambiciózní cíle se nenaplní.

Marek Lang je ředitelem energetické divize skupiny JRD GROUP, jedné z nejvýraznějších českých firem v oblasti developmentu větrných a solárních elektráren. Stojí za velikými projekty, včetně větrného parku Václavice, druhé největší solární farmy v Česku. Setkat se s ním budete moci i na konferenci POWER SHIFT, kde bude mluvit o tom, proč česká energetika potřebuje nový mindset a jaké příležitosti otevírá větrná a solární energetika pro české obce i byznys.

Proč je důležitý rozvoj větrné energetiky?

Protože jde o obnovitelný zdroj, který má z hlediska dodávky energie profil velmi dobře odpovídající české poptávce. Vítr vyrábí hlavně v zimě, kdy je spotřeba vyšší, a vyrábí i v noci. A pokud se podíváme na křivky spotřeby, právě zima a noc jsou z pohledu zajištění dodávek nejproblematičtější období.

Zároveň se ale větrná energetika dobře doplňuje s fotovoltaikou. Fotovoltaika vyrábí hlavně v létě, vítr spíš v zimě. Z pohledu transformace energetiky je proto výhodné tyto dva zdroje kombinovat, aby byla zajištěna stabilní dodávka do sítě.

Další výhodou větrných elektráren je jejich minimální prostorová náročnost. Pokud se umístí do vhodné lokality, typicky zemědělské, zabírají jen zhruba jedno procento plochy. Původní využití krajiny tak může pokračovat dál. I to je důvod, proč má smysl větrnou energetiku rozvíjet.

Jak náročné je větrnou elektrárnu postavit?

Technicky je to jednoduché, problémem je získat povolení. Povolovací proces dnes dává poměrně dost prostoru aktérům, kteří mohou záměr cíleně napadat a zpomalovat.

Největší dluh ale podle mě není v legislativě jako takové, ale v celkovém mindsetu veřejnosti i státní správy. Vlády dlouhodobě deklarují, že větrnou energetiku chtějí, ale veřejnost ani úřední aparát tuto vizi zatím úplně nepřijaly. Mnoho lidí ani neví, že větrné elektrárny vlastně potřebujeme.

• Tip: Analýza: Větrné a solární elektrárny se doplňují i v českém počasí

Proto je velká část i naší práce vysvětlovat, vyvracet mýty a dezinformace. A to je dnes největší problém celého procesu.

V posledních deseti, patnácti letech, se toho moc nepostavilo. Podaří se nám to zlomit?

My chystáme řadu projektů v Česku i na Slovensku. Ale jde to velmi pomalu. A to nejen nám, ale obecně. Uvedu Vám příklad. V roce 2017 jsme postavili Václavice, druhý největší větrný park v České republice, ale za 10 let okolo toho, od roku 2015 do roku 2024, se kromě těch našich Václavic nepostavilo v ČR nic.

V Česku máme dnes zhruba 350 megawattů instalovaného výkonu, do roku 2030 se ale plánuje 1,5 gigawattů. Tempo rozvoje tomu ale neodpovídá. Je potřeba o tom mluvit, vysvětlovat, propagovat a sdílet vizi státu, že větrná energetika je neoddiskutovatelnou součástí budoucí energetiky. Jinak se nikam nepohneme.

Co vám v komunikaci s veřejností nejvíc funguje a co naopak bývá problém?

Dobře funguje trpělivá komunikace. Nedá se to tlačit silou. Snažíme se diskutovat, hledat společné cesty a řešení, která jsou oboustranně akceptovatelná.

Je potřeba si uvědomit, že větrné elektrárny jsou v krajině viditelné, je to zásah do krajinného rázu, podobně jako stožár vysokého napětí nebo komín. I když jsou větrníky podle mě jednou z nejméně rušivých dominant, obyvatelé se s jejich přítomností musí sžít. My se snažíme k tomu přistupovat citlivě a nabízet kompenzaci.

• Tip: Zapomeňte na strašení. Dekarbonizace může Česku vydělat miliardy

Dnes existují povinné minimální platby obcím, ale my obvykle jdeme nad rámec zákona. Hledáme s obcí nejen výši, ale i formu kompenzace, kromě finančních benefitů nabízíme v rámci komunitní energetiky třeba levnější dodávku energie z daného zdroje. Klíčové je hledat konsenzus.

Problémem bývá arogantní přístup „na sílu“, s tím dnes podle mě stejně nepochodíte. Druhým problémem jsou mýty a dezinformace. Ty dnes bohužel rozdmýchávají vášně čím dál více. A často jsou to úplné lži, ale lidé bez praktické zkušenosti tomu nevědomky podléhají. Typická reakce pak je: „Radši nic nedělejme, co kdyby to byla pravda.“

Proto se vracím k tomu, že jediná cesta je trpělivě vysvětlovat. My kromě toho můžeme nabídnout i návštěvu existujícího parku, aby občané nebo zastupitelé viděli, jak to skutečně vypadá a funguje. To pomáhá.

Potenciál i prostor pro menší hráče

Často se říká, že Česko není větrná země, nemáme moře. Jaký je náš reálný potenciál?

Ministerstvo životního prostředí nedávno zveřejnilo interaktivní mapu, která kombinuje technický potenciál s ochrannými pásmy a dalšími omezeními. Výsledkem je mapa Česka, kde jsou identifikované vhodné oblasti a je jich dostatek.

My máme v JRD vlastní datovou aplikaci a na základě ní víme, že v Česku existuje celá řada lokalit s excelentní výtěžností větru. Potenciál je tedy opravdu značný. Odhad vlády na výstavbu 1,5–2 gigawattů větrných elektráren je podle mě naprosto realizovatelný.

Je větrná energetika pouze pro velké investory, nebo má byznysový potenciál i pro menší hráče?

Není to jen pro velké investory. Máme i příklady komunitních elektráren, které si postavily například obce samy pro sebe.

Problémem ale je, že povolovací proces je velmi rizikový. Pokud někdo nemá zkušenosti a chce jen investovat, je lepší najít zkušeného developera, nebo projekt v pokročilé fázi přípravy. Příprava jednoho projektu je téměř jistě riziková. Je rozumné projektů připravovat víc, typicky se nepovede všechno, a počítat s tím, že část investice do developmentu bude zmařena.

Jaká je finanční návratnost podobných projektů?

Finanční návratnost u větrných elektráren je dnes zhruba 15 let, ale každý projekt je jiný a záleží na mnoha faktorech. Klíčové je například vyvedení výkonu. Pokud má projekt přípojku dlouhou dva kilometry, je to dramaticky jiné, než když potřebuje budovat přípojku 20 kilometrů, nebo dokonce novou rozvodnu či transformovnu. Tam se bavíme o desítkách až stovkách milionů korun.

Z pohledu energetické návratnosti, tedy doby, za kterou elektrárna vyrobí energii vloženou do její výroby a instalace, je vítr jedním z nejlepších zdrojů vůbec. Vrací se zhruba do roka.

Nezkomplikuje realizaci větrných parků novela, která zavádí nevratný poplatek za rezervovanou kapacitu v síti? Když jen povolovací procesy trvají tak dlouho.

Je to tak. Tato legislativní úprava platí od letošního léta. Existují ještě smlouvy uzavřené před účinností, které se teď dají bez sankce ukončit, ale přechodné období skončí v listopadu příštího roku. Pak zůstanou v systému jen seriózní záměry a poplatek se stane nevratným. Velká část ostatních smluv pravděpodobně skončí. Nové smlouvy už teď vstupují přímo do režimu nevratného poplatku.

Takže je potřeba dobře zvážit, zda poplatek zaplatit, protože pokud se projekt nepovede povolit, přijdete o velké peníze. Úprava měla dobrý záměr: uvolnit obrovské množství rezervovaných kapacit, protože se dá předpokládat, že značná část projektů, které tu rezervaci mají, se nikdy nepostaví. Jestli je to nejlepší řešení, těžko říct, ale určitě má potenciál část kapacity uvolnit. Uvidíme, jak to dopadne.

Vy v JRD realizujete i veliké solární parky, jaký je jejich potenciál? Na orné půdě už stát nesmí, máme dostatek té „méně kvalitní“ půdy?

Ano, v našem případě jde o takzvané utility scale projekty, tedy zhruba od jednoho megawattu výše, na volných plochách. V dnešní regulaci to znamená zejména brownfieldy nebo méně kvalitní půdu, ne vysoce bonitní ornou půdu.

Studie, o kterých jsem už mluvil, ukazují, že by v Česku mohlo být takto instalováno přes 10 gigawattů fotovoltaiky. Oproti dnešku je to tří až čtyřnásobek, takže rozvojový prostor je výrazný. Klíčové ale je, aby fotovoltaika byla dobře integrovatelná do elektrizační soustavy. Pomoci tomu mohou tři zásadní faktory:

Akumulace. S rozvojem baterií můžeme seříznout špičky výroby v letních dnech a přesunout energii do období, kdy je větší spotřeba. Zdroje se tak chovají racionálněji.

Dále je to systém podpory formou rozdílových smluv (Contract for Difference, CfD). Jako Svaz moderní energetiky dlouhodobě voláme po zavedení aukcí na CfD i pro fotovoltaiku. Studie ukazují, že fotovoltaika by dnes byla schopná dodávat elektřinu na bázi CfD někde kolem 65–70 euro za megawatthodinu, což je velmi konkurenceschopná cena. Banky ale potřebují pro úvěr na 15–25 let jistotu stabilních tržeb. CfD by tu jistotu daly a stát by za to získal významný objem levné elektřiny.

Posledním faktorem je celková transformace energetiky a elektrifikace. Řada sektorů přechází na elektřinu. Když se k tomu přidá flexibilita na straně spotřeby a kombinace fotovoltaiky s bateriemi a CfD, tyto zdroje do systému dobře zapadnou.

Předpokládám, že komunikace s místními u solárních parků je podobná jako u větrníků.

Z naší zkušenosti je odpor vůči solárním parkům obecně výrazně menší než u větru. Je to dané tím, že větrná elektrárna je vizuální dominanta v krajině, zatímco fotovoltaika je při zemi a tolik „nevyčnívá“.

Samozřejmě u opravdu velkých ploch může vzniknout debata, jestli je to vhodné, to je legitimní. Ale dnes je už řada investorů zkušených a soudných a jedním z témat je i to, jak parky navrhovat, aby byly průchozí pro zvěř, podporovaly biodiverzitu a nebyly bariérou. Dobře udržovaný park s vhodně zvolenými travinami a rostlinami se může stát útočištěm pro řadu druhů hmyzu a zvířat a krajině ve výsledku prospět.

A možná je dobré připomenout i zkušenost se soláry z let 2009 a 2010. Řada těch parků vznikla na orné půdě a v okamžiku, kdy budou dosluhovat, najednou najdete pozemek, který si dvacet let odpočinul. Ta půda může být v lepším stavu než před výstavbou.

• Psali jsme: Více OZE znamená levnější elektřinu. Česko dokonce může zůstat exportérem energie, ukazuje studie

V čem vidíte největší potenciál v české energetice v příštích pěti letech? Nemusíme se držet jen větru a solární energetiky.

Energetika je nesmírně důležité téma pro celou společnost a poslední roky, zejména po energetické krizi spojené s ruskou agresí na Ukrajinu, ukázaly, jak zásadní je pro fungování státu, ekonomiky i každodenního života.

Najednou se o energetiku začali zajímat i lidé, kteří to do té doby neřešili, protože pochopili její dopad na bezpečnost a fungování společnosti. Došlo nám, že je důležité mít i lokální zdroje energie a nebýt stoprocentně závislí na dovozu.

Za mě je největší příležitost v příštích pěti letech právě v tomto posunu, v chápání energetiky jako klíčového společenského tématu a v edukaci, ve vzdělávání obyvatel, propagaci energetických témat, otevírání debaty o budoucnosti.

Druhá velká příležitost je samotná dekarbonizace. Česká energetika je stále masivně závislá na fosilních palivech a máme před sebou klíčovou etapu, kdy by k dekarbonizaci mělo docházet. A protože na energetiku je navázaná celá řada dalších technologií jako řízení a ukládání energie, řízení spotřeby, data, modelace, otevírá to obrovské množství příležitostí pro celou ekonomiku.

Zjednodušeně: energetika může být hnacím motorem inovací i změny myšlení.

Konference POWER SHIFT se koná 22. ledna v kampusu ČSOB v Radlicích. Nabídne prostor pro debatu o tom, jak v Česku urychlit transformaci energetiky, od nových technologií po reálné projekty v terénu. Pokud chcete být u toho, máte možnost získat zvýhodněné vstupenky a setkat se s jednotlivými řečníky včetně Marka Langa osobně.

Registrace a možnost zakoupení vstupenek na webových stránkách konference.

Úvodní foto: Archiv Marek Lang