Česko rozjíždí éru biometanu. Do roku 2030 chce vyrábět půl miliardy kubíků ročně

Česko chce do roku 2030 vyrábět zhruba půl miliardy kubíků biometanu ročně. Tento cíl vychází z Národního energeticko-klimatického plánu a je rozpracován v novém Akčním plánu rozvoje biometanu, který Ministerstvo životního prostředí připravilo ve spolupráci s resorty průmyslu, zemědělství a dopravy. Dokument má být prvním uceleným rámcem, který převádí evropské cíle do národních opatření a popisuje i cestu, jak dosáhnout přeměny stávajících bioplynových stanic na biometanové.

„Je to materiál, který rozvíjí Národní energeticko-klimatický plán v oblasti výroby biometanu, a to zejména v oblasti politik, opatření a nástrojů,“ shrnul během Evropského týdne biometanu Lukáš Minařík z oddělení dekarbonizace průmyslu a energetiky Ministerstva životního prostředí. „Na biometan jsme se zaměřili zejména z hlediska toho, že se jedná o univerzálně využitelný obnovitelný zdroj, který má pozitivum v podobě skladovatelnosti a škálovatelnosti.“

Od Zelené dohody po Lex OZE 3

Základem je evropská Zelená dohoda pro Evropu, na kterou navázal balíček Fit for 55 a jeho revidovaná směrnice o obnovitelných zdrojích energie, známá jako RED III. Ta stanovuje mimo jiné i podíl pokročilých biopaliv v dopravě a biometanu. Po ruské agresi na Ukrajině rámec dále rozšířila iniciativa REPowerEU, která stanovila ambiciózní evropský cíl: do roku 2030 vyrobit v EU 35 miliard kubických metrů biometanu. Česká republika by k tomu měla přispět svým dílem.

Podle Minaříka patří Česko mezi země, jejichž aktivní účast je nezbytná pro dosažení celoevropského cíle. „Role České republiky je velice důležitá a vlastně definuje, rámuje to naše úsilí,“ dodává.

• Tip: Němci lijí do bioplynu miliardy. Česko zase zaspalo

K rozvoji má přispět i novela energetické legislativy Lex OZE 3, která mimo jiné zavádí provozní podporu biometanu formou aukcí a přináší nové parametry pro jeho obchodování a certifikaci. Tím se biometan zařazuje po bok elektřiny z obnovitelných zdrojů, s vlastní, oddělenou podporou a tržním systémem záruk původu.

Podle ministerských analýz má klíčový potenciál především přestavba stávajících bioplynových stanic. V Česku jich funguje přibližně 550 a zhruba polovina z nich leží do tří kilometrů od plynárenské sítě, tedy hranice, kterou dokument považuje za technicky i ekonomicky dosažitelnou pro připojení.

„Transformace je do značné míry ovlivněna vzdáleností těchto stanic od stávající plynárenské sítě, kde to technicky i ekonomicky proveditelné maximum činí přibližně dva až tři kilometry,“ popisuje Minařík. Zbývající bioplynky mimo dosah sítě by měly v budoucnu využívat jiná řešení, například bioCNG nebo bioLNG pro dopravu či lokální kombinaci výroby elektřiny a tepla. Kromě vzdálenosti od sítě bude hrát zásadní roli i dostupnost vstupních surovin. V plánu je zvýšit podíl odpadních surovin a postupně snižovat závislost na zemědělských plodinách.

Z pohledu Ministerstva průmyslu a obchodu je biometan strategickým prvkem energetické přeměny, který může pokrýt až 15 procent dnešní spotřeby plynu. „Biometan potřebujeme pro dekarbonizaci dopravy a částečně i teplárenství,“ zdůrazňuje vrchní ředitel Sekce energetiky a jaderných zdrojů Ministerstva průmyslu a obchodu René Neděla, který představil podrobnosti chystaného podpůrného systému.

Nový rámec podle něj počítá se čtyřmi možnými cestami, jak mohou současné bioplynky pokračovat po konci podpory výroby elektřiny. Přechod na výrobu biometanu, výroba elektřiny, tržní režim a ukončení provozu těch stanic, kterým kvůli omezení využití kukuřice nic jiného nezbyde.

Základem podpory bude aukční systém podle principu Contract for Difference (CfD). Podpora se má poskytovat na 15 let a bude navázána na měsíční cenu plynu. „Soutěž bude bez ohledu na instalovaný výkon, tedy pro všechny druhy, i malé,“ dodává Neděla. Získat podporu ale nebude snadné. Podmínkou bude mimo jiné minimálně 50procentní podíl pokročilého biometanu.

Jedním z hlavních problémů zůstává zdlouhavé povolování připojení k plynárenské síti, často komplikované vlastnickými vztahy na trasách plánovaných přípojek. Resort průmyslu proto připravuje analýzu zjednodušení procesů, včetně možnosti zařadit přivaděče biometanu mezi strategické liniové stavby. Druhou překážkou je nedostatečná poptávka po biometanu, evropská legislativa omezuje podporu vozidel na CNG a LNG, což může zablokovat odbyt.

Český náskok

Zatímco mnohé členské státy Evropské unie s převodem RED III teprve bojují, Česká republika má kompletní legislativní rámec připraven. „RED III máme v České republice dávno transponovanou. Jsme jedni z mála členských států, kteří tuto transpozici provedli,“ připomíná Neděla.

Otázkou ale zůstává, jak rychle se podaří nové podmínky převést do praxe, tedy spustit první aukce, rozjet investice a skutečně začít vtláčet biometan do sítě. „Věřím, že koncem roku notifikaci budeme mít, aby bylo možné v prvním kvartálu příštího roku podpory vypsat,“ uzavírá Neděla.

Zatímco Česko spouští první podpůrné aukce, Německo, dlouholetý evropský lídr bioplynových technologií, se znovu snaží najít jasný směr. Země s více než 9 tisíci bioplynovými stanicemi a přibližně 270 zařízeními na výrobu biometanu má ohromný potenciál, ale i množství vnitřních překážek: byrokratické procesy, konkurenci ve vodíku, chybějící rámec po skončení fixních tarifů a nové politické priority.

• Psali jsme: Klíčová strategie pro biometan prošla vládou. Postupně nahradí část dováženého zemního plynu

„Bioplyn v Německu je pravděpodobně úspěšným příběhem posledních 33 let,“ připomíná Christoph Tollmann z Německé asociace pro bioenergii. „Asociace vyrostla ze 17 průkopníků v celonárodní platformu. V počátcích byl rozvoj bioplynu silně poháněn idealismem ze strany zemědělců a průkopníků.“

Úspěch ale podle něj v poslední dekádě ztratil tempo. Po období prudkého růstu po roce 2000, kdy se díky zákonu EEG 2000 spustil masivní rozvoj bioplynových stanic, došlo po roce 2012 k zastavení podpory a stagnaci výstavby. Počet zařízení se ustálil, výroba zůstává, ale nové impulzy dlouho chyběly.

Evropský rámec a německé zpoždění

Na rozdíl od Čechů tak Německo ještě novelu RED III nemá implementovanou. V Německu proces zbrzdily předčasné volby a výměna vlády. „Transpozici má na starosti Spolkové ministerstvo životního prostředí a první návrh byl zveřejněn v srpnu 2025,“ dodává Tollmann. Podle něj je cílem, aby Německo přijetí stihlo ještě do konce roku.

Součástí přenosu je rozdělení mezi dva sektory, elektřinu a biopaliva, a pokračování systému dobrovolných certifikačních schémat, jako jsou SURE pro elektřinu a REDcert pro biopaliva.

Z evropského pohledu zůstává Německo stále dominantním trhem. Přibližně polovina biometanové kapacity Evropské unie je instalována právě zde. Trend růstu se však přesunul do Francie, Itálie a částečně Velké Británie, kde mají investoři atraktivnější rámcové podmínky a rychlejší povolování.

• Tip: Podpora diktatur místo farmářů. Plyn a hnojiva můžou vyrábět bioplynky, stát je ale přehlíží

Zlom v německém smýšlení o biometanu přinesl především zákon o energetice budov, který zavádí povinnost využívat alespoň 65 procent obnovitelných zdrojů v nových topných systémech. Současně všechny německé obce musí do poloviny let 2026 až 2028 vypracovat plány vytápění, které určí, jak se lokálně odkloní od fosilních paliv. Právě to vytváří poptávku po biometanu jako palivu pro místní teplárny a hybridní systémy.

Druhou klíčovou poptávkovou větví je doprava. Německo provozuje systém obchodovatelných emisních kvót v dopravním sektoru. „Prodejci fosilních paliv na německém trhu jsou povinni snižovat emise skleníkových plynů z paliv,“ vysvětluje Tollmann. Pokud kvótu nesplní, hrozí jim pokuta přes 600 eur za tunu oxidu uhličitého. Třetím impulsem je národní systém obchodování s emisemi, který postupně zdražuje fosilní paliva, zatímco biometan zůstává z tohoto systému osvobozen.

Návrat flexibility

Bioplyn má podle Tollmanna i jinou výhodu: schopnost dodávat energii tehdy, když ostatní obnovitelné zdroje stojí pro nedostatek slunce či větru. „Zajišťujeme systémové služby, jako je řízení frekvence, jalový výkon nebo schopnost černého startu,“ popisuje výhody bioplynových stanic.

Německá výroba bioplynu může těžit také z bonusů za flexibilitu, kterou vláda zavedla. Podpora se vyhodnocuje po čtvrthodinách a vztahuje se jen na období, kdy zařízení dodává elektřinu do sítě, nikoli na nepřetržitý provoz. Zároveň se zohledňuje napojení na odběr tepla, zvýhodnění mají ta zařízení, která dodávají energii přímo domácnostem či průmyslovým odběratelům.

Biometan se v Německu zatím podílí na spotřebě plynu zhruba 1,3 procenta, poptávka po něm ale roste. „Nabízí se otázka, co dělat, když po dvaceti letech vyprší váš tarif, jak dál pokračovat s provozem stávající bioplynové stanice,“ uzavírá Tollman. Právě přístup státu k podpoře v následujících letech proto rozhodne.

Úvodní foto: KČ